Twitter ✔

25.

Když jsem se v pondělí ráno probudila ihned jsem vzala do ruky mobil a podívala se jestli mi Steve nenapsal nebo nevolal. Ne. Toho jsem se bála. Už mě nechce. Chtělo se mi brečet. Mamka říkala, že asi nebyl dobrý nápad chodit s někým, s kým jsem se seznámila přes internet. No ale co mám dělat, když ho miluji?!

---
Po snídani celá naše rodina nastoupila do auta a vyjela směrem k hlavnímu městu ostrůvku.
Celý výlet se mi líbil. Prošli jsme památky, byli v místních obchodech, na trzích.... bylo to fajn.

Když jsme se vrátili k hotelu, byla jsem hrozně unavená.

,,Půjdu si už lehnout." oznámila jsem rodině.

,,Ty nemáš hlad?"

,,Ne. Jsem jen unavená." Odpověděla jsem mámě a zamávala jí.

Odešla jsem k naší části hotelu. Musela jsem projít přes malý parčík plný palem a dostala jsem se k nízkému vchodu do budovy číslo 4. Vsimla jsem si, že přede dveřmi někdo stojí. Ten postoj mi někoho strašně připomínal. Jenže jsem nemohla přijít na to, koho... Byl ke mně otočený zády.

Došla jsem až ke dveřím. Otevírala jsem je a při tom jsem nenápadně pohlédla na toho kluka. Když jsem uviděla jeho tvář, zalapala jsem po dechu a zakolísala dozadu. Myslela jsem, že omdlím.

Nadechla jsem se a vydechla. Pak jsem se vpila očima do těch jeho krásných hnědých.

,,Co tady děláš, Steve?" zeptala jsem se kluka, kterého miluji, tiše. Bála jsem se toho, že přijel proto, aby mi řekl, že jsem blbka a že už je naprosto konec.

,,Ahoj Betty..." zašeptal, když si mě pořádně prohlédl.

,,Ahoj. Já -" chtěla jsem se mu začít omlouvat a vysvětlovat co se stalo, protože jsem neměla tušení, jestli je naštvaný ani proč vůbec přijel.

,,Bože můj Betty! Tak rád tě vidím!" vtáhl mě zničehonic do pevného objetí. Nečekala jsem to. Tohle jsem vážně nečekala. Ráda jsem se schovala do Stevovi velké měkké mikiny a nasála jeho krásnou vůni.

,,Já tebe taky." Usmála jsem se mu do hrudi. Po chvíli jsem se od něj odtáhla. ,,Steve hrozně moc se ti omlouvám. Vážně jsem pitomá. Tam na té oslavě... myslela jsem si, že ses ty líbal s Melli. Ale už vím, že to nebyla pravda. Neměla jsem odtamtud utíkat anebo si to od tebe nechat vysvětlit. Prostě jsem byla naštvaná a smutná... Tak promiň. Je mi to líto.Odpusť mi. Nemě-" Steve mě přerušil jemným polibkem na rty.

,,Pššš... už nemluv. Miluju tě a proto jsem ti už dávno odpustil." zašeptal a znovu mě políbil.

,,Děkuju. Miluju tě."

,,Taky tě miluju."

---
Steve si zaplatil pokoj a tak tu s námi mohl po zbytek týdne zůstat. Tom byl na něj nejdřív naštvaný za to co mi udělal, ale pak jsem mu vysvětlila, jak to všechno doopravdy je a už jsou z nich docela kamarádi.

Máma je šťastná, že jsem šťastná a táta je rád, že už se nebudu tolik stýkat s Michaelem. Prý mu přišel divný. Jo byl divný.

Dneska už je pátek- to znamená poslední den tady. Ráno jsem vstala s pocitem, že můj poslední den na Řeckém ostrovu bude nejlepší.

K snídani jsem si na svůj talířek nandala moje nejoblíbenější jídlo a posadila se k našemu stolu vedle Steva.

,,Dobré ráno!" pozdravila jsem ho.

,,Dobré lásko..." zamumlal. ,,Co budeme dneska dělat?" zeptal se mě s úsměvem.

,,Hmm... Půjdeme na pláž, vykoupeme se v moři, pak si zajdem k hotelovému bazénu. Máme s rodiči objednanou cestu katamaránem kolem ostrova. A... no to možná bude stačit." vychrlila jsem ze sebe.

,,Jasný! Takže se nudit nebudeme." zasmál se a natáhl se ke mně pro pusu.

---
Po snídani jsme se tedy spolu vydali na pláž k moři. Vykoupali jsme se, chvíli jsem se opalovala. Na oběd jsme se vrátili do hotelu.

S rodiči, Tomem a Tomovou kamarádkou Annou jsme se sbalili a vydali se do malého přístavu, kde na nás už čekal objednaný katamarán.

---
Ležela jsem rozvalená v síti napnuté na zádi lodi tak, aby, když si na ni člověk lehne na břicho mohl pozorovat hladinu moře. A protože je v těchto místech voda nádherně průzračná, byly vidět korály i rybičky proplouvající mezi nimi na dně.
Byl to krásný pohled.

,,Ahoj Bet." Probral mě z rozjímání najednou hlas mého přítele.

,,Ahoj Steve. Koukni na ty rybky, je to nádhera, že?"

,,Jo, je." usmál se Steve a chytl mě za ruku.

,,Tady si dáme pauzu!" Ukázal nám kapitán na přístav blízko hlavního města, kam jsme měli v plánu zajít si na svačinu.

Kapitán zaparkoval loď a naše skupinka vystoupila. Rovnou jsme zamířili do restaurace s mořskými plody. Sedli jsme si ven na terasu a objednali si pití.

,,Musím si odskočit." omluvila jsem se a odešla dovnitř do restaurace na toaletu. Už jsem chtěla vejít na Dámy, ale najednou mě někdo hrubě popadl za paži.

,,Au!" sykla jsem a vyděšeně se podívala na muže, který mi svíral ruku. ,,Co to děláš?" vyjekla jsem, když jsem muže poznala.

,,Minule jsi mi utekla... Tentokrát tě utéct nenechám." zašeptal mi do ucha Michael.

,,Michaele nech mě být!" Snažila jsem se mu vytrhnout když mě začal líbat na krku.

,,Jsi teď moje!" Pokračoval v nepříjemném ocucávání mého krku.

,,Ne!"

,,Ale ano..." Znovu jsem se mu pokusila vytrhnout. Kolenem jsem ho kopla do rozkroku. ,,Au." vykřikl ,,Ty mrcho! Tohle si dovolovat nebudeš!"

,,Na tebe, ty hnusáku, můžu všechno." zasyčela jsem. Zničehonic jsem ucítila na tváři štiplavou bolest.

,,Takhle už si dovolovat nebudeš." Michael mě popadl a táhl mě postranními dveřmi ven z restaurace. Cukala jsem sebou a snažila se křičet, ale byl silný a rukou mi zacpal pusu.
Když jsme vylezli ven do dvora, už tam stál černý Mercedes. Michael otevřel zadní dveře a strčil mě dovnitř.

,,Nech mě bejt! Co po mě sakra chceš?!" Podíval se mi do očí. Měla jsem pocit, jako by byly jiné. Jako by už nebyly toho zábavného milého Michaela, jaký jsem si dříve myslela, že je.

Chvíli se na mě jen díval a já jsem doufala, že se možná změnil a znovu se z něj stal ten Michael, kterého jsem znala ještě před tím, než mě v té jeskyni políbil...

,,Každá holka se do mě hned zamilovala, ale tys pořád básnila o tom Stevovi. Pak jsem ti dal pusu a taky nic. Tak jsem si řekl, že tě získám jiným způsobem." usmál se na mě slizce a pohladil mě po tváři.
,,Pojedeš se mnou a nebudeš odporovat!"

Ale teď už jsem se vážně bála. ,,Nech mě! Nemám tě ráda a nikdy nebudu..." Pomalu jsem začala panikařit. Michaelovi to bylo úplně jedno, zabouchl dveře a nastoupil dopředu na místo řidiče. Nastartoval auto. Já jsem vůbec nevěděla, co mám dělat. Začal couvat ven ze dvora, takže jel pomalu. Rychle jsem zkusila věc, která mě jako první napadla. Sáhla jsem po klice ode dveří a zmáčkla ji. Okamžitě jsem vyskočila z auta.

Dopadla jsem na zem a rychle se rozutekla směrem ke dveřím do restaurace. Vběhla jsem dovnitř a rovnou zamířila ke stolku, kde seděli moji rodiče se Stevem a Annou.

Viděla jsem, jak se Steve usmál, ale když se na mě pořádně podíval, úsměv mu z tváře zmizel. Pak už jsem jen slyšela, jak na mě někdo mluví a všechno zčernalo.