Twitter ✔

28.

Probral mě tvrdý náraz na studenou zem. Všude byla tma. Až po chvíli mi došlo, že mám přes oči nějakou pásku. Byla mi hrozná zima, všechno mě bolelo a byla jsem tak moc vystrašená, že jsem nemohla myslet na nic jiného, než na to, že mě někdo unesl. Že mě zabije. A že už nikdy neuvidím svou rodinu a Steva.

Najednou jsem uslyšela jakési zvuky pár metrů ode mě. Rychle jsem od toho lezla co nejdál, až jsem zády narazila na stěnu. ,,Prosím! Nechte mě být!" Pokusila jsem se o sebejistý tón hlasu, ale bylo zřetelně slyšet, jak se mi hlas třásl. Teď už jsem jasně slyšela přerývaný dech někoho z druhé strany místnosti. Ten člověk se ke mně stále více přibližoval. Pod pevně semknutými víčky jsem si představovala, jak jde přímo sem, s nožem v ruce. A pak mě zabije. ,,Jděte pryč..." zašeptala jsem zoufale.

Ucítila jsem jeho dech u svého obličeje. ,,Neboj se kočičko. Zatím ti nic neudělám..." zašeptal mi těsně u ucha někdo slizký. Ten hlas mi někoho připomínal...

Rychlým pohybem mi strhl z očí pásku. Nemusela jsem se nijak moc rozkoukávat, v místnosti bylo docela šero.

Podívala jsem se se strachem před sebe. Ten člověk! Bože můj! Ano, už je mi jasné, jak to, že jsem znala jeho hlas! Chtěla jsem promluvit, ale slova mi ze zděšení uvízla v krku...

Nakonec jsem ze sebe vysoukala: ,,Mi- Michaele? P-proč?"

,,Protože sis stále neuvědomila, že já jsem pro tebe ten nejlepší!" zavřískal šíleně.

,,Co se mnou chceš udělat?" pípla jsem směrem k němu.

,,Pojedeme spolu do Ameriky. Tam nás nikdo hledat nebude. Už jsem nám tam koupil dům, moc pěkný, u moře. Bude se ti tam líbit." zašeptal zasněně a pohladil mě jemně po tváři.

,,Ehm Michaele? Ty... Jak to, že nejsi v léčebně?" vyslovila jsem otázku, která mě tížila od té chvíle, kdy jsem ho spatřila. ,,Ta sestřička říkala, že tě tam odvezli..."

,,Cha, ta sestřička!" vyprskl. ,,Tý jsem zaplatil, aby ti to takhle řekla. Ve skutečnosti jsem jen odjel k sestře, která mě u sebe schovala." Poplácal mě majetnicky po tváři a zvedl se. ,,Už půjdu. Za hoďku bude připravené letadlo, tak pro tebe přijdu. Tohle vypij." Strčil přede mě sklenku s nějakou průhlednou tekutinou a nalil mi ji do pusy. Nejspíš to byla voda. ,,Tak zatím pa." Michael se na mě naposledy usmál a odešel.

Teď jsem byla úplně mimo. Nic mi nedocházelo. Nechápala jsem, proč chce zrovna mě. Rozbrečela jsem se. Teď už jsem byla v koncích.

---
Nevím co se stalo, asi jsem usnula. Nejspíš kvůli té věci, kterou jsem před tím vypila. Každopádně jsem se probudila v měkké sedačce v letadle.

,,Ahoj zlato..." usmál se na mě Michael ze svého sedadla přímo přede mnou.

Chvíli mi nedocházelo, co se vlastně děje. Myslela jsem, že je to jen sen, ale brzy mi došlo, že ne... Je to sice jako noční můra, ale v naprosto reálném světě.

,,Hmm." kývla jsem na něj. Nic jiného snad nečekal, ne? Myslel si, že ho radostně pozdravím? Tak to asi těžko. Pousmála jsem se nad tím, o čem přemýšlím. Michael si ale můj úsměv vyložil jinak.

,,Betty! Jsem tak rád, že ti konečně došlo, že se mnou budeš mít mnohem lepší budoucnost, než s ním." ušklíbl se. ,,Taky se už tak těšíš do našeho nového domova? Bude to tam krásné! Budu tě tam opečovávat a ty budeš jako v bavlnce!" rozplýval se Michael. ,,Ó, promiň, málem jsem zapomněl. Nemáš hlad? Něco ti přinesu." Odešel někam dozadu do letadla.

Povzdechla jsem si. Už jsem přestala panikařit. Musím se prostě tvářit, jako že jsem se smířila s tím, že s ním strávím nejspíš zbytek svého života. Když budu já hodná, i on snad bude. Prozatím se to snad půjde přežít... Bože, co si to tady namlouvám?! Vždyť on mě unesl! Už nikdy neuvidím Steva, svou rodinu! Mám být s mužem, který je sice někdy moc milý, ale jindy se ke mě chová jako k věci?! Prostě... budu muset utéct. Musím se od něj dostat co nejdál. A to co nejdříve. Při první příležitosti se pokusím zmizet. Do té doby se ho budu snažit nenaštvat...

Ahoj!
Takže jako první se vám chci omluvit za to, že dlouho nevyšla nová kapitola... Byla jsem totiž se školou na lyžáku, tak jsem neměla čas. No a.... zlomila jsem si tam palec... :'D takže se mi teď moc dobře nepíše. Ale budu se snažit psát...
A jinak: děkuju za všechny votes a přečtení (už skoro 3K!) ❤ Každý komentář potěší :)

Kacolieta <3