Twitter ✔

18.

Steve mě v sedm hodin odvezl domů. Prý abych šla včas spát, kvůli zítřejší škole. Je tak pozorný.

,,Mami, jsem doma!"zavolala jsem radostně přes celý byt.

,,Já tě slyším, zlato."zasmála se. ,, Nemusíš tak křičet."

Odhodila jsem tašku a skočila mámě kolem krku. ,,Mám tě ráda mami!"

,,Hou, hou, co tak najednou?" zasmála se. ,,Máš dobrou náladu. Co se mezi vámi stalo?"

,,Niiiic!"mávla jsem nad máminou otázkou rukou.

,,Tak pojď! Pojď mi všechno říct..."odvedla mě do kuchyně a posadila ke stolu. ,,Dáš si něco k jídlu?"zeptala se.

,,Dojdu si pro jablko."odpověděla jsem a sáhla si pro něj do košíku.

Sedla jsem si naproti mámě ke stolu a zakousla se do jablka.

,,Tak povídej!"vyzvala mě máma. Je tak zvědavá. Mám to po ní.

,,Jeee, to je tak romantický!" vypískla, když jsem jí všechno řekla.

,,Já vím..."

---
Ráno jsem se probudila hrozně veselá. Nevadilo mi, že jdu do školy.

Vyskočila jsem z postele. Radostně jsem seběhla ze schodů dolů do kuchyně. Vrazila jsem do bráchy.

,,Hej, Betty! Klídek! Co se děje?" zasmál se bratr.

,,Já nevim, jsem jen ráda!"skočila jsem na něj.

,,Dobře..... tak hlavně abys nebyla potom nešťastná..." řekl a zakroutil hlavou.

,,Co?!"slezla jsem mu ze zad. ,,Máma ti to řekla?"

,,Ne, ale když přijdeš v devět hodin domů a začneš tu vyprávět o nějakém Stevovi... tak se to prostě nedá přeslechnout."zasmál se.

,,A jak jsi to myslel s tím abych potom nebyla nešťastná?"zvedla jsem jedno obočí.

,,No... aby ti neublížil..."odpověděl bratr.

,,Aha, tak ty si myslíš, že je Steve takovejhle hajzl?! Tak to teda není!" tvářila jsem se naoko uraženě.

,,Ale Bettynko, zlatíčko, tak jsem to nemyslel!" hrál si se mnou brácha. ,, Omlouvám se."

,,Tak dobře, odpustím ti."řekla jsem vesele. ,,Dneska mi prostě nic nezkazí náladu!" usmála jsem se na něj.

---
Do školy jsem přišla deset minut před zvoněním. Mám spoustu času.

Došla jsem ke skříňce a vyndala si z ní učení. Najednou jsem uslyšela hlas, na který jsem teď doopravdy neměla náladu. Snažila jsem se rychle odejít, aby mě neviděla.

,,Jé, koho to tu máme?"zasmála se posměšně ta blbka. ,,Betty!"vykřikla a znovu se rozesmála.

Pomalu jsem se otočila a nahodila zářivý úsměv, abych ji pořádně naštvala. ,,Ahoj, Savanno!"

,,Musím ti něco říct!" falešně se na mě usmála. ,,Asi jsem se zamilovala do Johnatana..."zašeptala nevinně.

Je doopravdy děsná. Jonathan je hrozně hezký kluk od nás ze školy. Od čtvrté třídy se mi líbil. Jemu se líbí Savanna, ale ta ho doteď odmítala.

,,Dobře, budete spolu chodit?"řekla jsem s jasným nezájmem v hlase.

,,Asi jo. A taky si myslím, že je náš vztah docela vážný..."mrkla na mě.

,,Hele asi už budu muset jít na hodinu, takže ahoj." Nečekala jsem na její reakci, otočila se a vyšla jsem chodbou ke třídě.

,,Nedělej, že ti to nevadí! Vím jak moc jsi ho milovala!" Uslyšela jsem ještě za sebou Savannin hlas. Jen jsem se zasmála a vešla do třídy.

Trošku mě naštvalo, že si tahle blbka omotala kolem prstu zrovna Jonathana. Uviděla jsem ho v hloučku kluků uprostřed třídy, jak něco radostně vypráví a ukazuje na obtisk rudé rtěnky na jeho tváři. Chudák. Asi si myslí, že ho má Savanna doopravdy ráda. Ale já mám dojem, že to dělá hlavně proto, aby všechny ostatní, kterým se Jonathan líbí, naštvala.

,,A co si myslíte Vy, slečno Persnová?" vytrhl mě z přemýšlení pan profesor.

,,Co? Omlouvám se. Co jste prosím říkal, pane profesore?"

,,Ptal jsem se Vás, jestli se už nechcete posadit. Je pět minut po začátku hodiny a vy tady pořád stojíte jako solný sloup."Celá třída se začala smát.

,,Pardon..."zrudla jsem a posadila se.

,,O čem přemýšlíš, Bet? Myslíš na to, jaké by to bylo, být na mém místě? Jaké by to bylo, chodit s Jonathanem?" vykřikla posměšně přes celou třídu Savanna.

,,Sklapni!"zasyčela jsem na ni. Ale brzy mi došlo, že právě na tohle Savanna čekala.

,,Ale, ale, vadí ti to? Je ti líto, že tě nikdo nemá rád? Že nikdy nebudeš s nikým chodit?" Kdyby tak věděla, napadlo mě.

,,Nech toho!"zastal se mě Jonathan, ale neznělo to moc přesvědčivě.

,,Nepleť se do toho, lásko."řekla Savanna směrem k Jonathanovi. ,,Betty je prostě ten typ dívky, kterou nikdo nemá rád! S tím nic neuděláš, Johny."třída se znovu rozesmála. Prostě všichni jsou na straně téhle falešné zrůdy.

,,Tak to by stačilo!"zarazil to pan profesor.

Mohla jsem všem říct o Stevovi, ale vzala jsem si na dnešní den předsevzetí, že mě nic nenaštve, tak proč se hádat.

---
Když skončila poslední hodina, šla jsem ke skříňkám. U nich na mě samozřejmě čekala Savanna. Ale bylo mi to upřímně jedno. Vylezla jsem před školu se Savannou a jejími poskoky v závěsu. Pořád se mi smála a utahovala si ze mě. Je tak ubohá!

Procházela jsem teď parkovištěm před školou. Najednou jsem uslyšela zatroubení auta. Otočila jsem se tím směrem. Stál tam Steve, opřený o své auto. Se zářivým úsměvem jsem se vydala k němu. Savanna s ostatními mi stále do zad chrlili nadávky. Ale už jsem ji vůbec nevnímala. Rozeběhla jsem se ke Stevovi.

,,Teď utíkáš! Ale nemáš kam! Nikdo tě nemá rád!"křičela za mnou.

Doběhla jsem k němu a vtiskla se mu do náruče. Odtáhla jsem se a dlouze ho políbila.

,,Tak ráda tě vidím..."zašeptala jsem.

,,Já tebe taky, krásko."řekl a znovu mě políbil. ,,Kdo je ta holka?"ukázal na Savannu.

,,Ále, jen taková nicka."zasmála jsem se a otočila se na ní. Byla celá rudá. Stála tam s otevřenou pusou a pozorovala nás.

,,Tak asi ahoj, Sav... Užij si odpoledne! Osamocená..."poslala jsem jí vzdušnou pusu a vlezla do auta. ,,Pojedem, lásko?"podívala jsem se na Steva.

,,Jasně, jen si něco ještě vyřídím." Došel k Savanně a její partě. Něco jim řekl. Savannina barva se změnila z červené na zeleno-bílou.

Steve se vrátil do auta, usmál se na mě, dal mi ruku a vyjeli jsme z parkoviště. Savanna už mi nestála za jediný pohled.