Twitter ✔

37.

Steve:
Stál jsem opřený o dveře a pozoroval svoji krásku, jak spí. Jo, já jsem ji našel, schoulenou v bolestech v Michaelově sklepě. Takovej hajzl. Nerozmlátil jsem mu hubu do bezvědomí jen kvůli tomu, že tam ležela Betty a já jí tak ublížil. Michael jí ublížil. Ale kdo za to mohl? Já. Měl jsem být s ní. Takže to byla moje chyba.

Betty se zavrtěla a nakrčila obočí. Opatrně otevřela jedno a pak druhé oko. Zatajil se mi dech nad její krásou a sevřelo se něco uvnitř mě při představě, co si musela vytrpět.

Bettyin zmatený pohled se přesunul směrem ke mně. Její výraz byl naprosto nečitelný. Nevěděl jsem, jestli je šťastná, že mě vidí nebo je možná naštvaná, že jsem k ní nepřišel dřív nebo jestli je jen mimo z toho, kde je... Bál jsem se. Hodně. Nechci Betty ztratit.

Přišla až ke mně. Podívala se mi přímo do očí. A já se topil v těch jejích. Otevřela pusu, jako by chtěla něco říct, ale nakonec mě objala tak silně, jak jen její malé tenké ručičky dokázaly a políbila mě. Nebyl to nijak zvlášť dlouhý polibek, ale byl jemný a plný citu.

,,Jsem ráda, že... jsi tady." usmála se na mě.

,,Já taky." moje pusa už se roztáhla do velkého šťastného úsměvu a já se znovu po pár týdnech cítil úplný. S Betty jsem úplný.

---

Betty:
,,Betty, lásko, tvoji rodiče a Tom by tě chtěli vidět."

,,Jsou tady?" překvapeně jsem se od Steva odtáhla.

,,Jasně." široce se na mě usmál.

,,Děkuju Steve..." stoupla jsem si na špičky a políbila ho na nos. ,,Jsi úžasnej." Obešla jsem Steva a rozběhla se do vedlejší místnosti.

Máma s tátou seděli u stolu a o něčem si povídali. Vypadali, jako by zestárli alespoň o pět let. Máma měla kruhy pod očima a u táty jsem měla pocit, že mu naskákaly nové vrásky na čele. Tom stál u okna a koukal ven.

,,Ahoj..." pípla jsem, abych na sebe upoutala pozornost.

,,Bet!" Tomi ke mně přiskočil a sevřel mě v medvědím objetí. ,,Chybělas mi sestřičko." cítila jsem, jak se usmál.

,,Ty mně taky." usmála jsem se na něj.

,,Betty, holčičko, pojď sem!" vzlykla mamka.

Byla jsem tak šťastná. Konečně jsem zase mohla vidět svou rodinu a svého Steva... A už jsem je nikdy nechtěla opustit.

---
Hrozně moc jsem se těšila domů a tak jsme si zaplatili nejbližší let do Anglie. Skoro celý jsem ho prospala v Stevově náručí. Byla jsem hodně unavená.

Domů jsme dorazili v devět dopoledne. Když jsem vešla do domu, obklopila mě ta známá vůně bezpečí a klidu. Vyšla jsem po schodech do svého pokoje. Došla jsem ke své posteli a posadila se na ni. Vydechla jsem všechen přebytečný vzduch z plic. Nic se tu nezměnilo. Postel byla čistě ustalná, jako vždycky, na psacím stole ležel můj notebook a fotky s Melli, Tomem a Stevem. Na nočním stolku ležela rozečtená knížka. Mé oči se zaplnily slzami. Nikdy jsem si nemyslela, že mi můj pokoj může tolik chybět. Že mi celý dům může tolik chybět.

,,Betty?" Podívala jsem se uslzenýma očima směrem ke dveřím. Steve došel až ke mně, klekl si přede mně a ustaraně se mi zahleděl do očí. ,,Je mi to tak líto. Je to má chyba..." smutně se usmál.

Nechápavě jsem se ho pohladila po tváři. ,,Ty přece za nic nemůžeš."

,,Ale ano. Neumím si ani představit, co jsi si zažila. Kdybych tě tam nenechal samotnou u moře. Kdybych ti tehdy hned vysvětlil, jak to na té párty na lodi bylo. Kdybych-" Přerušila jsem ho jemným polibkem na rty.

,,Lásko, ty za to nemůžeš." zopakovala jsem ještě jednou. ,,To nedorozumění na té lodi jsem zavinila já. Potom byla všechno jen shoda náhod. Mysli teď na to, že už jsem tady a že už je všechno v pořádku." usmála jsem se na něj.

,,Ale-" chtěl protestovat.

Položila jsem mu prst na rty. ,,Šššš." Zahleděla jsem se mu hluboko do očí. ,,Miluju tě."

,,Taky tě miluju." Přiblížil se ke mně a políbil mě. Do toho polibku jsme oba vložili všechno, co k tomu druhému cítíme, snažili jsme se jím vynahradit každý moment, kdy jsme nemohli být spolu. V tu chvíli mi došlo, že naše láska možná nepotrvá navěky, ale my si musíme užít tyhle krásné chvíle. V tu chvíli mi došlo, že mám obrovské štěstí, že Steva mám, i když třeba ne do konce života.