"Thereso co si to udělala? Nemůžeš rozhlásit soutěž po celé zemi!" zatáhl mě táta do komnaty. Za námi šla hned máma.
"Řekli jste mi, že sem Cal klidně může.. A toto byla jediná možnost." řekla jsem s klidným výrazem. Potom jsem se podívala na tátu. "Prosím.. Nezlob se na mě.." táta si povzdychl a prohrábl si své vlaysy.
"Já se na tebe nezlobím." řekl nakonec a posadil se. "Jen se asi nemůžu smířit s tím jak jsi dospěla." pousmál se. Sedla jsem si na opěrko křesla a objala ho okolo krku.
"Vždycky budu ta malá princezna a ty budeš můj král." špitla jsem.
"Já vím.." zašeptal a políbil mě do vlasů. "Já vím." zopakoval.
Když to vše začalo a na zámek nám začali docházet různé přihlášky z fotkami, bylo mi jedno koho si vyberu. Hlavní byla jen ta jedna, která byla skoro na konci. Na té fotce byl ještě hezčí, než jsem ho viděla na posledy. Což bylo tak dva týdny. Ani se to nezdá, ale všechno to uteklo moc rychle.
Vypsal tam všechno, co už o něm dávno vím. Od toho co nesnáší po to co má nejradši. Dívala jsem se na jeho fotku několik minut. Věděla jsem, že kvůli soutěži musel odjet z tábora o měsíc dřív. A dělal to jen pro mě.
Někdo zaťukal na dveře a dovnitř vešla Melanie. "Ahoj." řekla mi s rozzářenýma očima a skočila vedle mě na postel. Přitáhla jsem si jí k sobě a políbila jí do vlasů. "Jé to je Cal!" ukázala na fotku.
"Ano to je." přikývla jsem. "Chceš mi pomoct vybrat dalších 9 kluků?" zeptala jsem se a Melanie začala nadšeně kývat hlavou na souhlas. "Tak jdeme na to." povzdechla jsem si.
A bylo to tu. Den příjezdu. Byla jsem nervozní jako malé dítě, které se těší na vánoce. Přecházela jsem po své komnatě a čekala až pro mě dojde stráže, že účastníci jsou tu. Najednou někdo zaklepal a já nedočkavě otevřela. Před dveřmi stál usmívající se voják.
"Jsou tu, Lady." uklonil se a já kolem něho prošla. Bylo mi jedno, že možná až moc spěchám, ale potřebovala jsem ho vidět. Moje šaty vláli, když jsem sebíhala schody. Rozrazila jsem dveře od hlavního sálu a všichni se na mě podívali. Všimla jsem si, jak se na mě všichni soutěžící dívají ohromeně. Jenom jeden ne.
Jeho pohled byl plný lásky, a kdybychom byli sami, už bych se k němu rozběhla. Ale nemohla jsem. Ne teď. Vešla jsem do sálu a uklonila se.
"Jsem ráda, že jste dorazili." promluvila jsem a poprvé za dlouhou dobu jsem se upřímně usmála. "Teď si s každým s vás popovídám, abychom se trochu více poznali."
S každým účastníkem jsem mluvila zhruba 15náct minut. Cala jsem si nechala nakonec. Když odešel předposlední účastník a zavřel za sebou dveře, zvedla jsem se z křesla a přešla nakonec místnosti. Sleedovala jsem dveře a čakala, až se otevřou. Měla jsem pocit, že mi moje srdce vyskočí z hrudi. A potom se to stalo. Najednou se otevřeli a on tam stál.
Na rtech měl úsměv.Zavřel za sebou dveře a já se mu rozběhla do náruče. Instiktivně jsem mu omotala ruce okolo krku a vdechla jeho vůni.
"Sluší ti to má princezno." zašeptal mi do ucha. Usmála jsem se.
"Chyběl si mi." špitla jsem. Odtáhla jsem se jen proto, abych ho mohla políbit. Jednou rukou jsem mu zajela do vlasů a druhou zezadu na krku. Přitáhla jsem si ho víc k sobě.
"Počkej, počkej." odtáhl se rozesmátě Cal. "Není to proti pravidlům?"
"Kašlu na pravidla."řekla jsem.
"Páni, kdo jsi a co si udělala s mou slušnou Tessou?" zeptal se a pohladil mě po tváři.
"Věř mi, ta Tessa která tě tak moc miluje je pořád tady." usmála jsem se. Cal přikývl a dal mi pusu na čelo.
"Vlastně mám pro tebe překvapení.." řekl a já se na něho podívala. "Přemluvil jsem tvou mámu, abych sem mohl někoho přivézt." usmál se.
"Koho?" zeptala jsem se s povytaženým obočím.
"Gwenny."
"Ona je tady?" vyhrkla jsem. "Kde?"
"Myslím, že jí odvedli do její komnaty. Byla to fuška to před tebou utajit." přiznal se.
"Teď už mám všechny tady." vydechla jsem. "Vše už je perfektní."
"Jsem rád, že tě vidím šťastnou.." zašeptal. "A jsem rád, že jsem tu." dodal.
Tessini šaty :)
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
