Dlouho jsem přemýšlela, kdo to mohl nakreslit. Ale nikdo mě nenapadal. O nikom jsem ani nevěděla, že kreslí. Sundala jsem si šaty ze včerejška a položila je napostel. Potom jsem se přemístila do koupelny a napustila si vanu. Mezitím, co se napouštěla jsem se odlíčila a rozpustila si vlasy. Když bylo ve vaně dostatek vody, sundala jsem si spodní prádlo a vlezla dovnitř.
Chvíli jsem tam jen tak ležela a potom jsem se potopila. Umyla jsem si vlasy a když jsem si řekla, že vody už je dost vylezla jsem. Dnes byla sobota a to znamenalo děti s dětských domovů. To znamenalo že sem přijedou a my se jim budeme věnovat. Tuto akci jsem měla nejradši. Omotala jsem okolo sebe ručník a vysušila jsem si vlasy. Potom jsem zamířila do šatny. Vytáhla jsem si spodní prádlo a vyhlídla si šaty.
Převlíkla jsem se a vyfénovala si vlasy. Potom jsem si sama udělala drdol a obula si lodičky. Zkontrolovala jsem se v zrdcadle, a když jsem zjistila, že je to dobré vyšla jsem na snídani. Dnes budeme jíst ve větším sále, protože tu jsou pořád rodiny.
Cestou jsem potkala Mel s Katie. "Ahoj holky,"usmála jsem se ně. "Co děláte?"
"Čekáme," oznámila Katie a vrhla pohled na dveře Bellamyho komnaty.
"A proč?"
"Protože nám něco Bellamy slíbil," špitla Mel a já nad nimi pobaveně zakroutila hlavou.V tu chvíli, ale vyšel Bellamy. Neupravený a s napůl rozeplou košilí.
"Nestíhám," řekl holká mezitím, co si jí pokoušel zapnout. Potom zvedl hlavu a všiml si mě. "Princezno," usmál se.
"Co si slíbil mé sestře?" nadzvedla jsem jedno obočí.
"Neslíbili jste, že to nikomu neřeknete," ušklíbl se na ty dvě. Potom se podíval zase na mě. "Čokoládu," řekl a vytáhl jí z kapsy. Podal jí holkám a ty se rozběhli dolů. Bellamy se pořád pral s těmi knoflíky.
"Počkej," zastavila jsem ho a ujmula se toho sama.
"Zvládnu to sám," ohradil se Bellamy, ale já se zasmála.
"To jsem viděla," odpověděla jsem mu. "Hotovo," usmála jsem se.
"Děkuju," usmál se. Uvědomila jsem, že mám stále ruce na jeho hrudi a rychle je oddělala.
"Promiň," zašeptala jsem a otočila se k odchodu. Rychle jsem seběhla schody a zamířila na snídani.
"Princezno koukejte co jsem nakreslil!" vypískl nadšeně Jimmy a ukazoval mi jeho kresbu. Pohladila jsem ho po světlých vláskách.
"To je nádhera," usmála jsem se. "Tak nakresli ještě něco," Jimmy přikývl a odběhl ke stolu. Já se vydala k Jordanovi, který si hrál s nějakým chlapečkem. "Jak vám to jde?" zeptala jsem se.
"Dobře, princezno," usmál se na mě.
"Dobře," přikývla jsem. "Půjdu se kouknout dál," Jordan přikývl a já se rozhlédla. Jason s Finnem stavěli pro děti bunkr. Cal si povídal s nějakou holčičkou, Max si kreslil s Jimmym. Ale nikde jsem tu neviděla Bellamyho. Ať jsem se rozhlížela jak jsem chtěla, nebyl tu. Došla jsem k mámě.
"Neviděla si Bellamyho?" zeptala jsem se jí potichu.
"Šel za tím malým chlapečkem, který utekl," řekl. "Budou někde na chodbě."
"Aha," vydechla jsem. "Půjdu je najít," řekla jsem a vydala se pryč ze sálu. Šla jsem chodbou dokud jsem je nespatřila. Bellamy seděl na zemi a na klíně mu seděl pětiletý chlapeček, který měl hlavu schovanou v jeho košili. Poznala jsem, že pláče. Došla jsem k nim a potichu se posadila vedle Bellamyho. Opřela jsem se o zeď.
"Co se tu děje?" zeptala jsem a pohladila malého po hlavičce.
"Chybí mu maminka," vysvětlil Bellamy. "Liamovi umřela před pár měsíci."
"To jsem nevěděla," zašeptala jsem. "Liame, koukneš se na mě?" zeptala jsem se, ale Liam zůstal schovaný. "Maminka se teď na tebe určitě dívá a říká si, jak si statečný."
Konečně zvedl hlavu a podíval se na mě svými velkými hnědými očkama. Utřela jsem mu palcem slzy a usmála se. "Vidíš, hned jsi krásnější," pohladila jsem ho po vlasech. Koukla jsem se na Bellamy, který mě sledoval.
"Děkuju, že si se o něho postaral."
"To nic," zašeptal.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
