Šla jsem s Gwenny do knihovny, protože jsem měli celkem dost času. Naštěstí tam nikdo nebyl, takže jsme měli soukromí. Obě jsme si našli nějakou knihu a sedli si do křesla. Ale místo aby si Gwenny začala číst se otočila na mě.
"Co se stalo mezi Calem a tím kudrnáčem?" zeptala se a já položila svoji knihu vedle sebe.
"Jmenuje se Bellamy," opravila jsem jí. "A jak se zdá, Cal žárlil," vysvětlila jsem.
"Tak Bellamy," usmála se. "A má k tomu důvod? K tomu žárlení?" mrkla na mě a já pomalu zakroutila hlavou. "Opravdu?"
"Opravdu," řekla jsem. "Miluju Cala," usmála jsem se.
"Dobře," pokrčila rameny Gwenny a otevřela svou knihu. Udělala jsem to stejné a začala číst. Ale text jsem vůbec nevnímala, protože jsem myslela na něco jiného.
"Mě nechytíš!" zapištěla Melanie, když jsem se za ní rozběhla. Sukně šatů mi vlála do větru a vlasy jsem měla určitě rozcuchané.
"Ale chytím!" zasmála jsem se. Sundala jsem si boty, ucítila měkkou trávu. Hned to bylo o hodně lepší. Melanie se na mě šťastně usmívala a čekala až jí doběhnu. "A mám tě!" vyhrkla jsem, když jsem jí chytla okolo pasu.
"Ne!" zaječela a začala se smát. Políbila jsem jí do vlasů a Mel udělala nějaký krok, tak že jsme obě spadli do trávy. Obě jsem se začali smát, že jsem si ani nevšimli že k knám jde máma.
"Tady máme mé holčičky," usmál se a lehla si vedle nás.
"Mami," vyhrkla Mel a objala jí. Máma jí věnovala pusu na tvář a potom se usmála na mě.
"Tak jak se máš?" zeptala se.
"Dobře," pokrčila jsem rameny a posadila se. Utrhla jsem stéblo trávy a začala si s ním hrát. "Všichni nejsou tak hrozní, jak jsem si myslela," usmála jsem se.
"Toho jsem si všimla," odpověděla máma a já se na ní překvapeně podívala.
"O čem to mluvíš?"
"Ale o ničem," mávla rukou a podívala se na Melanie, která zavřela oči a nastavila tvář sluníčku.
"Královno, princezny," došel k nám Daniel a usmál se.
"Danieli," kývla máma hlavou. Posadila se a upravila si šaty. "Kam máte na mířeno?" usmála se.
"Chtěl jsem si projít ještě jednou zahrady. Jsou okouzlující," vysvětlil a podíval se na mě. "Bylo by mi ctí,kdyby jste mě doprovodila, princezno," usmál se a já přikývla. Natáhl ke mě ruku a já se s jeho pomocí postavila na nohy.
"Děkuju," usmála jsem se na něho a upravila si šaty. Potom jsem se vydali dál do zahrad.
Po večeři jsem si šla zahrát na klavír. Nikdo tu nebyl, takže jsem mohla spokojeně hrát. Každý úder do klávesnice mi připomněl dědu. Každý ton mi připomněl kdo jsem. Byla jsem tak zabraná do hraní, že jsem si ani nevšimla, že někdo vešel. Hrála jsem dál a na rtech se mi vykouzlil úsměv. Vzpomněla jsem na ty chvíle, co jsem zažila s dědou tady na zámku. Když jsem dohrála, ozval se tichý potlesk. Zvedla jsem hlavu a otočila. O dveře se opíral Bellamy a usmíval se.
"Miluju klavír," řekl a došel blíž ke mě.
"Hraješ?" zeptala jsem se s úsměvem a Bellamy přikývl. Stoupla jsem si a ukázala mu na klavír. "Zahraješ?"
"Dobře," přikývl a sedl si. (video) Když začal hrát všimla jsem si, že se mu udělala menší vráska mezi očima. Jestli jsem si předtím myslela, že umím hrát, tak teď si to už nemyslím. Bellamymu to šlo úplně sama. Stála jsem u klavíru a dívala se na něho. Ani jednou se na mě nekoukl a jen se soustředil na klávesy a na hru.
Když dohrál byla jsem to já kdo zatleskal. "Bylo to nádherné," usmála jsem se a Bellamy mi udělal místo na stoličce. Posadila jsem se vedle něho. "Jak dlouho hraješ?"
"Od dětství," usmál se. "Vždycky jsem si říkal, že budu profesionální hráč," řekl a já přikývla. Bellamy se na mě podívala. "Asi bych měl jít, a nechat tě samotnou."
"Dobře," přikývla jsem. Bellamy se zvedl a u dveří se otočil.
"Je zvláštní ti nevykat," usmál se.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
-Na obrázku Daniel a to máme 4 kluka z 10 :)
-Taková kratší, ale budu se snažit přidat ještě jednu :)
