Princess..? Oh no!

*9*

Dny utíkali rychle a já už jsem tu byla dva týdny. A Katniss a Jonathanem, tu zůstali také. Nic jsem si z nich, ale nedělala, protože si mě nevšímali stejně jako já jich. Celé dny jsem se snažila trávit, co nejvíc s Calem. S mým Calem. Nemohla jsem se nabažit těch jeho polibků a bála se okamžiku, kdy tento tábor skončí.

Věděla jsem totiž, že hned jak se vrátím se vyhlásí soutěž. Proto jsem si nechtěla přiznat, že Cala miluju. Ale čím déle jsem s ním byla, tím více jsem to cítila.

"Tess, hledá tě Kira." došla do chatky Gwenny a za ní vešel Tommy. 

"Proč?" zeptala jsem se, když jsem si obouvala tenisky. Gwenny pokrčila rameny a Tommy se na mě usmál.

"Třeba máš konečně nějaký průšvih." 

Zamračila jsem se na něho a vyšla z chatky. Vydala jsem se do hlavní budovy a koukla se k jezeru, kde byl Cal a hrál si s mladšími kluky. Usmála jsem se a pokračovala v cestě. Zaklepala jsem na dveře Kiřine kanceláře a čekala, až mě pustí dovnitř.

"Pojď dál, Tesso!" zavolala a já otevřela. Vešla jsem a všimla si, že někdo sedí v křesle. Už zezadu mi někoho připomínal, ale kapuce, kterou měl na hlavě to ztěžovala. Najednou se otočil a já se široce usmála.

"Tati!" vypískla jsem. Táta se postavil a já mu skočila okolo krku. "Co tu děláš?" zašeptala jsem.

"Vaše máma měla obavy, že máte málo oblečení." usmál se táta. "Tak jsem tady.."  vysvětlil.

"A proč si něchtěl i Tommyho?" nechápala jsem.

"S tím se uvidím až potom. Musím si s tebou promluvit." přes obličej mu přeletěl nějaký stín, a já nechápavě přikývla. Kira odešla a nechala nás o samotě. Sedla jsem si do druhého křesla. "

"Dědeček je nemocný.." řekl a mě se zdálo, že je to jen špatný vtip. Můj děda nemůže být nemocný ne? Vždyť, když jsem odjížděla, byl zdravý a plný života. "Zbývá mu pár týdnů, zlatíčko.." viděla jsem bolest v jeho očích, a věděla, že mluví pravdu.

"Ale to-" zašeptala jsem, ale hlas se mi vytratil. Po tváři se mi začali kutálet obrovské slzy a táta, mě silně objal. 

"Chce se s vámi rozloučit.." řekl. "Chce, aby ste přijeli domů. Stačí jen na na den.. Dva." 

"Já do nedokážu." vzlykla jsem. "Nechci ho nechat odejít. Je to můj děda." 

"Já vím, zlato." zašeptal táta a políbil mě do vlasů. "Musíš být, ale kvůli němu silná, dobře?" koukl se mi do očí a utřel mi slzy.

"Řekneš to Tommymu?" 

"Ano."přikývl. 

"Nechci, aby odešel.." znovu jsem si zabořila hlavu do jeho mikiny. 

"Já taky ne." řekl táta. "Ale to už je život." 

Zamířila jsem k jezeru, protože jsem věděla, že Cal tam pořád je. Potřebovala jsem ho teď víc než jindy. Chtěla jsem, aby mě objal a už nepustil. Když jsem došla k molu, zrovna dováděl s klukama ve vodě. Když mě uviděl jeho rty se roztáhli do úsměvu. Ale když viděl moje zaslzené oči, rychle doplaval ke mě a vylezl z vody.

"Co se stalo?" zeptal se a objal mě. Bylo mi jedno, že moje oblečení bude mokré. Zabořila jsem mu hlavu do hrudě a proud slz se spustil nanovo.

"Můj děda umírá, Cale.." špitla jsem. "A já se s ním mám jet rozloučit.." bolelo to říkat, nahlas. Nechtěla jsem si to připustit, ale kdybych to neřekla, bolelo by to ještě víc.

"Dnes?" zeptal se a já přikývla. "Zvládneš to, Tess.." pohladil mě po zádech. 

"Pojeď se mnou." koukla jsem se na něho. "Potřebuju tě tam." 

"Jsi si jistá, že můžu?" 

"Jo." přikývla jsem. "Máma i táta to pochopí.. Ví co pro mě děda znamená." 

"Dobře.. Jestli ti to pomůže." políbil mě do vlasů. "Pojedu s tebou." 

"Děkuju." 

"Nemáš zač, princezno." 

"To není pravda!" vyběhl z hlavní budovy Tommy. "Nemůže být!" rozběhl se někam pryč a já se koukla na Cala, který přikývl. Rozběhla jsem se za Tommym, který se zastavil uprostřed lesního palouku. Spadl na kolena a rozbrečel se. Pomalu jsem došla k němu a zezadu ho objala.

"Já vím, že to bolí Tommy.." zašeptala jsem. "Taky tomu nemůžu uvěřit." 

"Byl zdravý Tesso." vzlykl. "Před dvěma týdny, s námi ještě žertoval." připomněl. "A teď má umřít?" 

"Taky tomu nemůžu uvěřit." přikývla jsem a hladila jsem ho krouživými pohyby po zádech. "Ale táta mi řekl, že to musíme před dědou zvládnout.. A má pravdu- nesmí nás takhle vidět." Tommy se na mě koukl.

"Ale jak to chceš zvládnout?" zeptal se a já mu nedokázala odpověď, protože ani já jsem na toto neznala odpověď.

"Nebude jim připadat divný, že odjíždíme?" zeptala se Gwenny, když jsme seděli všichni v limuzíně. Ano Gwenny jsem tu nemohla nechat samotnou. 

"Ne." zakroutila táta hlavou. "Budou vědět, že vám prostě umírá dědeček." pokrčil rameny a zavolal mámě, aby jí řekl, že už jedeme. Cal seděl vedle mě a držel mě za ruku. Táta se na nic neptal a já mu za to byla vděčná.

Cesta byla šíleně dlouhá, takže jsem usnula na Calově rameni.

"Jsme tady." zašeptal mi potichu do ucha a já otevřela oči. Měl pravdu. Z okýnka jsem viděla náš zámek. 

"Jsem doma.." špitla jsem a Cal přikývl. Stráže nám otevřeli dveře a pomohli mi ven s auta. "Děkuji." mile jsem se na ně usmála a vydala se pomalu do zámku. Gwenny s Calem se dychtivě rozhlíželi a já se jim nedivila.

"Thereso? Thomasi?" slyšet hlas mé matky bylo přesně to, co jsem potřebovala. Otočila jsem se směrem, odkud jsem jí slyšela. Stála tam, ale místo upravené dámy, tam stála jen rozchuchaná a nevyspalá žena.

"Mami.." řekli jsme s Tommym zároveň a rozběhli se k ní. Oba nás objala a já i Tommy jsme se rozbrečeli nanovo. Máma plakala taky. Táta přešel k nám a všechny tři objal. Máma se odtáhla a oba pohladila po tváři.

"Měli byste jít za dědečkem." řekla a já přikývla. Stoupla jsem si a vydala se do jeho komnaty. Tommy, ale zůstal u mámi a já se na něho nechápavě podívala.

"Běž za ním sama.. Já tam dojdu později." řekl.

"Dobře." zašeptala jsem a vydala se po schodech nahoru.