Princess..? Oh no!

*1*

Byla jsem v lese. Jako vždy, když jsem chtěla být sama. Seděla jsem na stromě a opírala se o kmen. Nohy jsem měla natažené před sebou. Mé šaty už nebyli tak úhledné jako na začátku dne. Poslouchala jsem zpěv ptáků, kteří byli na rozdíl ode mě volní. Mohli letět kam chtěli. A já musela zůstat tady.. Už napořád.
Každý můj den byl stejný. Probudím se, pár služebných mě obleče a potom mám výuku chování. Má máma ví jak se cítím. Taky jí trvalo, než se to naučila, ale s mým otcem je šťastná a doufá, že to potká i mě.
Nesnáším tu soutěž, kde si mám vybrat manžela. Nechci to udělat. Jistě, kdyby ta soutěž nebyla má matka by nepoznala mého otce. Ale proč si prostě nemůžu najít někoho sama? Zamilovat se sama od sebe?
"Slečno Thereso!" uslyšela jsem jak mě někdo ze zámku volá. Samozřejmě, že mě hledali. Jdu pozdě na lekci klavíru. Slezla jsem ze stromu a upravila si šaty. Lodičky jsem držela v ruce a rozběhla jsem se k zámku.
Když mě služebná viděla spráskla ruce. "Vy zase vypadáte, Princezno!" zakroutila nade mnou hlavou. Jen jsem pokrčila rameny a pokračovala do zámku. Zamířila jsem do své komnaty, kde jsem se rychle vykoupala a převlékla se. Vlasy jsem si spletla do copu a spěchala na hodinu.


"Princezno vaši rodiče s vámi chtějí mluvit." uprostřed lekce ke mě přišla služebná.
"Jistě." přikývla jsem a zvedla se od klavíru. Byla jsem ráda, že můžu odejít, protože mě to nebavilo. Pořád jsem hrála to samé. Rodiče jsem našla v tátově pracovně. Táta seděl za stolem a máma ho objímala zezadu kolem krku a něco mu šeptala do ucha. Táta se usmíval a když si všimli, že jsem přišla máma se narovnala a usmála se na mě.
"Broučku.." ukázala na židli u stolu a já se posadila.

"Chtěli jste se mnou mluvit?"
"Ano chtěli." přikývl táta a koukl se na mámu.
"Zlato pamatuješ si na tetu Kiru?" usmála se. Hledala jsem ve vzpomínkách. Teta Kira.. Jedna ze soutěžících, které bojovali o srdce mého táta.
"Ano." přikývla jsem.
"Tak pro tebe máme návrh.." usmál se táta. "Kira má už pár let tábor.. Dalek odtud, takže tě tam nikdo nebude znát. Budeš mít 2 měsíce na to, aby sis užila život normálního puberťáka."
Nemohla jsem uvěřit, tomu co mi právě řekli. Celý život jsem čekala na něco takový. Že budu moct odejít z těchto zdí a být jako ostatní.
"Vážně?" zeptala jsem se opatrně, jestli si ze mě nedělají srandu.
"Opravdu, broučku." přikývla máma. Vyskočila jsem z křesla a oběhla stůl. Silně jsem oba objala.
"Děkuju, děkuju, děkuju!" opakovala jsem stále dokola.
"Ještě jedna věc.." řekl táta s úsměvem. Natěšeně jsem se na něho koukla. "Co by si řekla na to, že pojedeš s mámou na nákupy?"
Moje nadšené vypísknutí museli slyšet na druhé straně zeměkoule.


"Hlavně musíme koupit kalhoty, trika, tenisky, mikiny a vidím to možná i na nějakou tenkou bundu." řekla máma, když jsme vystoupili s limuzíny. Obě jsme měli slunečné brýle a na lidi, které nás poznali jsme se usmáli. Samozřejmě jsme potkali i pár fotografů, kteří si nás museli vyfotit.
"Co se vlastně na takovým táboře dělá?" zeptala jsem se, když jsem se rozhlížela po obchoďáku. Nemusím říkat, že jsem tu poprvé. Každé šaty, které mám jsou na míru.
"Ani nevím.." pokrčila rameny máma. "Ale Kira mi slíbila, že kdyby si něco potřebovala, máš jít hned za ní."
"Dobře.." přikývla jsem. Vydali jsme se k prvnímu obchodu, kde jsme koupili asi tak deset triček, troje kalhoty, dvoje kraťase a troje tenisky. Tašky nám nosili rovnou k autu a my se dále procházeli po obchoďáku.
"Tesso, je tu ještě jedna věc, kterou jsme ti zapomněli s tátou říct.." začala máma. Přestala jsem se dívat na černé kotníkové tenisky a koukla se na mámu. "Budou tam určitě kluci.."
"Mami ne!" zaúpěla jsem, ale máma stejnak pokračovala.
"Je důležité, aby ses nezamilovala.. Ti kluci bydlí daleko od tohoto místa.."
"A co když se zamiluju!" vyhrkla jsem. "Zakážete mi to?"
Máma mě vzala za ruku a zadívala se mi do očí. "Samozřejmě bychom ti to nezakázali.. Jen tě nechceme vidět trpět." pohladila mě po tváři. Ušklíbla jsem se.
"Pamatuješ? Jsem ta holka, kterou nic nedostane.. Stejně jako ty."
Máma se potichu zasmála a objala mě. "Mám tě ráda, zlato."
"Já tebe taky." odpověděla jsem.
"Královno, pokračujeme v nákupu?" zeptal se hlavní stráže. Máma se na něho koukla.
"Jistě, máme toho ještě spoustu k nákupu." mrkla na mě a já se zasmála. Milovala jsem svou mámu. Byla jako moje kamarádka.. Teda, byla to má jediná kamarádka, když nepočítám mé sestřenice. "Nemám pravdu princezno Thereso?"
"Ale jistě má královno." uklonila jsem se. Máma se zasmála a potom jsme pokračovali v nákupu.

Doufám, že se vám to líbí :)