"Jste vážně okouzlující, Tesso," řekl Charlie. "Doufám, že nevadí že vám tak říkám," usmál se a já zakroutila hlavou.
"Jestli nebude vadit vám, že vám budu říkat Charlie."
"Rozhodně ne," odpověděl a pomohl mi do schodů. "Slyšel jsem, že jste jela na nějaký tábor."
"Ano," přikývla jsem. "Ale nebudeme mluvit o mě. Co vy?"
Charlie si povzdyhl, ale odpověděl mi:"Nechtěl jsem se přihlásti, ale má matka mě přinutila," řekl a já si pomyslela, že je to stejné jako s mojí mámou. Taky byla donucená, ale byla to ta nejlepší věc, co se jí mohla stát. "Ale to neberte jako urážku, princezno," zasmál se a já se usmála.
"Neberu," zakroutila jsem hlavou. "Je to v pořádku, ikdybych se vám nelíbila," pokrčila jsem rameny a ukázala na lavičku. "Posadíme se?"
"Jistě," přikývl. Sedli jsme si a já si položila ruce do klína.
"A litujete toho, že tu jste?" zeptala jsem se a podívala se mu do tváře.
"Jistěže ne," zakroutil hlavou. "Když jsem vás poznal, zjistil jsem že jste nádherná, odvážná, milá, upřímná.." povzdychl si a prohrábl si vlasy.
"Děje se něco?" zeptala jsem se.
"Ne, jen nevím, co vlastně cítím."
"Něco vám, řeknu Charlie," začala jsem a vzala jeho ruku do své. "Něco, co skoro nikdo kromě mé rodiny neví," Charlie přikývl a naslouchal každému slovu, co jsem řekla. Vyprávěla jsem mu o tom, že tak se cítila i moje máma. Že jí do soutěže taky přinutila její máma a že všechno dobře dopadlo. A nezáleží na tom, jestli ke mě bude něco cítit. A to jsem doufala, že ne, protože jsem mu opravdu nechtěla zlomit srdce.
"Páni," vydechl. "To se opravdu stalo?"
"Ano," přikývla jsem. "Já vím zní to jako pohádka. Ale toto je můj život," rozhodila jsem rukama dovzduchu. "Všechno tady je jako pohádka."
Šla jsem po chodbě, na večeři když tu do mě najednou vrazil jeden soutěžící. Když si všiml, že jsem to já rychle se poklonil.
"Omlouvám se," řekl. "Nedával jsem pozor."
"V pořádku, Bellamy," usmála jsem se. "I já jsem nedávala pozor," Bellamy se na mě usmál. "Jdete na večeři?"
"Ano," přikývl.
"Můžete jít spolu," napadlo mě a Bellamy znovu přikývl. Všimla jsme si, že drží nějakou knihu.
"Co čtete?" zeptala jsem se, když jsme se vydali do jídelny.
"Jak zabít ptáčka," ukázal mi knihu a já si hned vybavila jeho obsah.
"Je to nádherná kniha," usmála jsem se.
"Ano to je," usmál se Bellamy. "Převlékla jste se," došlo mu.
"Musela jsem se převléknout na večeři," vysvětlila jsem. "A tyto šaty jsem měla nachystané. Rozhodně bych si je sama nevzala."
Bellamy se zasmál a potom mi odpověděl: "Sluší vám."
"Děkuju," usmála jsem se na něho. "Pěkná košile," ukázala jsem na něho. Nevěděla jsem, proč jeho košile má růžovou barvu a zadržovala jsem smích.
"Taky jsem jí měl nachystanou," zvedl ruce na obranu. "Není to můj styl," použil mé slova a já se zasmála.
"Princezno," uklonil se mi stráže a já na ně kývla hlavou.
"Jaké to je?" ozval se Bellamy, když jsme kolem nich prošli.
"Co?" podívala jsem se na něho s úsměvem.
"Být všude pronásledovaná," vysvětli. "Mě to tedy celkem štvalo," ušklíbl se.
"Neříkám že mě to neštve," pokrčila jsem rameny. "Ale už jsem se s tím naučila žít," řekla jsem. "Každý si postupem času zvykne."
"Jste jiná, než jsem si představoval," řekl Bellamy.
"Jak to myslíte?"
"Myslel jsem si, že budete nafoukaná jako každá princezna, ale vy jste jiná," usmál se. Zastavili jsme se a podívali se na sebe. "To jsem asi neměl říkat," prohrábl si vlasy.
"To je v pořádku, Bellamy," řekla jsem. "Každý může říct svůj názor, a já jsem ráda, že jsem váš názor změnila," usmála jsem se. Bellamy se na mě podíval a přikývl. "Asi bychom měli jít."
"Jistě," řekl. Dali jsme se zase do kroku a zamířili do jídelny.Cestou jsme neřekli už ani slovo.
Probudila jsem se kolem půl jedné a dostala chuť na mléko s medem. Vylezla jsem z postele a přehodila přes sebe župan. Vyšla jsem z komnaty a prošla v tichosti kolem stráže, kteří se mi uklonili. Vydala jsem se po schodech dolů. Šla jsem tak nenápadně, že jsem si ani nevšimla osoby, která vyšla ze stínů.
"Panebože!" vyjekla jsem potichu.
"Omlouvám se," zvedl ruce Bellamy. "Už zase," usmál se na mě a já se chytla za srdce.
"Lekla jsem se," řekla jsem.
"Ještě jednou se omlouvám."
"To nic," úsměv jsem mu oplatila. "Kam jste měl namířeno?"
"Doufal jsem, že ještě bude někdo v kuchyni. Nemůžu spát a kdykoliv se mi to děje dělám si mléko s medem," vysvětlil.
"Máte štěstí, zrovna si pro to mléko jdu," naklonila jsem hlavu na stranu. "Jdete se mnou?"
"Jak mám odmítnou mléko s medem?" ušklíbl se. Potichu jsem se zasmála a potom jsme se vydali do kuchyně.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
-Tessyny šaty :)
-Omlouvám se, že je to tak velké, ale jinak to nejde :/ Jestli vám to vadí, klidně ty šaty přestanu přidávat :)
-Nahoře máte Bellamyho (omlouvám se, že jsem mu nechala to jméno, ale prostě k němu sedí :) Pochopí ti, kdo se dívají na 100 :))
-Bože hlavně nemůžu začít fandit Tesse a Bellamymu! :D
