Ráno se mi nechtělo vylézat z postele. Nejradši bych zůstala pod peřinou a jen tak ležela. Ale to jsem si já nemohla dovolit. Oblékla jsem se do šatů a učesala si vlasy. Když jsem vyšla z komnaty, proběhla kolem mě Melanie.
"Hej co se děje?" zakřičela jsem za ní.
"Přijela za mnou na prázdniny Katie!" vykřikla nadšeně a než jsem se nadála byla pryč. Musela jsem uznat, že když chtěla byla opravdu rychlá. Usmála jsem se nad ní a vydala se na snídani. Sešla jsem schody a v hale se setkala s Bellamym. Nevěděla jsem jak se k němu mám teď chovat. A on to zřejmě taky nevěděl, protože když mě uviděl rychle odešel pryč. Bylo mi to trochu líto, ale rozhodla jsem se, že si s ním potom promluvím.
Vešla jsem do jídelny a setkala se s Calovim pohledem. Nikdy nezapomenu jak se na mě podíval. Byla v tom bolest, zklamání a ještě něco. Připomínalo to pohled na nějaké monstrum. A taky jsem si všimla, že sedí úplně někde jinde.
"Jsi v pořádku," dotkl se mého ramene Tommy, který vešel hned za mnou.
"Ano," zalhala jsem a pokusila se o úsměv. Katniss si v klidu seděla u stolu a povídala si s ostatními soutěžícími. Jonathan se o něčem bavil s Jasonem a to rozhodně nebylo v pořádku. Nebylo v pořádku, že sem přijeli.
Sedla jsem si ke stolu a začala snídat. Každé sousto mi přišlo, ale bez chuti. S každým soustem jsem cítila jak na mě někdo upírá svůj zrak. Když bylo po snídani byla jsem to já, kdo byl první pryč z jídelny. Vyběhla jsem ven na čerstvý vzduch, protože jsem měla dojem, že uvnitř se udusím. Opřela jsem se o zábradlí a zhluboka se nadechla.
"Měli bychom si promluvit," vyšel ven Cal. Přikývla jsem protože jsem věděla, že má pravdu. "Jdeme se projít?"
"Jo," řekla jsem. Vydali jsme se do zahrad.
"Kdy si k němu začala něco cítit?" zeptal se.
"Cale já-" začala jsem, ale přerušil mě.
"A neříkej mi, že k němu nic necítíš. Poznám to," povzdychl si a zastavil se. "Takže?"
"Miluju tě, Cale," zašeptala jsem.
"Jeho miluješ taky," řekl. "Jen si musíš vybrat koho víc. A já tu budu vždycky," došel ke mě a políbil mě na čelo. "Je to jen na tobě."
Seděla jsem u sebe v komnatě a dívala se ven. Najednou někdo zaťukal. "Dále!" zvolala jsem. Dveře se otevřeli a dovnitř přišel táta.
"Ahoj," usmál se na mě.
"Ahoj," pousmála jsem se. "Potřebuješ něco?"
"Máma si myslí, že bych si s tebou měl promluvit," uchechtl se. "Takže jsem tu." přisunul si ke mě židli a posadil se. "Tak povídej, zlato. Co Cal?"
"Cal mě zachránil od tohoto života. Ukázal mi, co je to láska. Jaké to je milovat. Jaké to je, když miluje někdo tebe. Udělal by pro mě cokoliv. Když jsem s Calem, vidím že budoucnost bude podle plánů. Dokonalá. A tak by to mělo být. Milovat člověka, který miluje tebe."
"Tak co je za problém? S mámou vidíme, že se něco děje," táta se natáhl a vzal mě za ruku.
"Problém je Bellamy," povzdychla jsem si. "Když jsem s ním... Poznávám něco nového. Cítím že jsem plnější života. A já vím, že nemůžu milovat dva lidi ve stejnou chvíli. Že je to špatné. Ale když si vyberu jednoho, ztratím toho druhého a taky mu ublížím. A možná i sobě."
"Tak to za tebou asi měla přijít máma," řekl táta. "Protože nevím, jak ti pomoct."
"Mě bude stačit, když mě obejmeš," usmála jsem se.
"No tak to ti splnit dokážu," zasmál se táta a opravdu to splnil. Schovala jsem si hlavu do jeho košile a nachvíli si připadala jako malá holčička, které vše připadalo perfektní.
Vydala jsem se k Bellamymu do komnaty. Bylo na čase si promluvit. Zaťukala jsem na jeho dveře a čekala až otevře. Ale nic se nedělo. Vím že bych teď měla odejít, ale nedokázala jsem to. Sáhla jsem po klice a otevřela. Opatrně jsem vešela a pořádně se rozhlídla po jeho pokoji. Jedna věc, mě ale zaujala nejvíc. Obrazy, které měl připevněné na zdi. Tedy portréty. Na většině jsem jich byla já. Ale byla tu i máma s tátou jak se spolu smějí u večeře.
"Co tu děláš?" ozvalo se za mnou. Otočila jsem se a spatřila Bellamy, který stál ve dveřích.
"Omlouvám se, vím že jsem sem neměla padnout," začala jsem se omluvat. "Ale musíme si promluvit."
"A o čem? Že si se mnou hrála nějakou hru, mezitím co si chystala svatbu s Calem?" zeptal se mě naštvaně.
"Odkud to víš?" zašeptala jsem.
"Katniss se mi zmínila," odpověděl mi a přešel ke mě. "Napřed jsem jí nevěřil, ale potom jsem si vzpomněl na to jak mě kvůli tobě praštil. A nakonec mi ukázala vaší fotku," zadíval se mi do očí. "Ale i tak se tě zeptám.. Je to pravda, Tesso?"
"Bellamy nech mě, ať ti vysvětlím," řekla jsem naléhavě a položila mu ruku na rameno. Ale snadno jí setřásl.
"Prosím odejdi," řekl potichu a podíval se někam za mně.
"Bellamy-" začala jsem.
"Běž za Calem a vyber si ty správné svatební šaty," střelil po mě pohledem. "A ještě něco," řekl když jsem vycházela z pokoje.
"Co?" zeptala jsem.
"Až budeš vyřazovat první soutěžící. Vyhoď mě," díval se na mě zlomeným pohledem. Věděla jsem, že jestli hned neodejdu tam se rozbrečím. Proto jsem rychle odešla a za rohem jsem se opřela o zeď. Sjela jsem po ní na zem a schovala si obličej do dlaní. Chtěla jsem zabít Katniss za to, že mu to řekla. Ale stejně i tak jsem chtěla zabít sebe, že jsem mu lhala.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
-Takže konec první knihy :) Doufám, že se vás tolik sejde i u té druhé :) <3
-Tak co na to říkáte? Tessa konečně projevila své city, ale jak to nakonec dopadne? Na to si budete muset počkat do druhé knihy, která začne být ještě více zajímavější :) :)
