Even Angel Face Has Dark Side (Czech Story)

Even Angel Face Has Dark Side

Na šikanu ve škole si člověk zvykne snadno a rychle, vlastně mu ani nic jiného nezbývá. Do školy vejde ráno dveřmi a odejde zase těma stejnýma dveřmi a je konec. Jakmile opustí prostory školy, je to pro něj konec šikany, ale co když šikana neexistuje pouze na pozemcích školy, ale i v normálním životě, kde je vám třeba 20? Co když, ale jste nedobrovolně vtažena do hry, o kterou jste nikdy nestála a ke které vám nikdo, nikdy nedal pravidla hry? Jak dlouho se udržíte, dokud nepadnete? Vsadíte na výhru všechno, nebo si dáte sakra pozor, na co vsázíte? Tuhle otázku si už hodně krát pokládala mladá dívka ve věku 20ti let, která se stala hráčem v jedné z takové hře a teď neví, kudy kam.

před měsícem

Dívka se sama vydala do tanečního klubu, když jí její nejlepší kamarádka dala košem a vyměnila ji za svého přítele. Hned po příchodu si sedla k baru a objednala si alkohol na odreagování se. Bohužel ještě tehdy netušila, co všechno ji tu noc čeká.

                „Máš tady volno?“ Elena se podívala, kdo se ptá a usmála se.
                „Ano.“ Špitla skoro mlčky, ale chlapci to stačilo, aby si přisedl a objednal si. Nenápadně rovnou sjel pohledem celou postavu dívky sedící vedle něj.
Mlčky seděli vedle sebe, protože se ani jeden z dvojice neodvážil začít konverzaci. Až když se dívka zvedla k odchodu, jí podjela noha a skončila v náručí mladíka, odtrhla svůj pohled od jeho hrudě a zaměřila se na oči. Na jeho krásné modré oči, které po celou dobu chtěla tolik spatřit.
                „Jsi .. jsi celá?“ usmál se mladík do dívčina tváře, ta jen přikývla.
                „Děkuju.“

Po celý zbytek večera si povídali, smáli se, flirtovali, dokonce ji doprovodil i domů, když se dívka zastavila na schodu přede dveřmi a otočila se na chlapce, než zmizne brankou na ulici.
                „Nechtěl by jsi jít dovnitř?“ hned po vyslovení věty se zalkla. Kdo ví, co si teď bude myslet. K jejímu překvapení však chlapec přikývl, tak jej pustila dovnitř.
Jen, co oba dosedli na gauč, se dívčiny rty spojily s chlapcovými. Její ruce zabloudily chlapci do vlasů a jemně si jej přitáhla blíž k tělu, když sama sjela tak, aby na gauči ležela a chlapce nechala nad sebou, aby ji pomalu sundal oblečení. Nebránila se, když tak začal činit, dokonce mu i hned šla vstříc tím, že mu sundala triko, kdy dal ruce nad hlavu, aby jí to usnadnil, hned na to zase spojil jejich rty v jedno.
                „Jsi ještě ..“ Dívka záporně zakroutila hlavou a odhodila chlapcovy kalhoty někam do rohu.
                „Bereš ..“ dívka znovu skočila chlapci do řeči, pouhým přikývnutím. Chlapec se usmál nad dívčiným jednáním a drsně si ji bral, dokud pod jeho velením nezačala sténat a vzdychat jeho jméno, stejně tak učinil i on. Nakonec spolu usnuli v náručí.

Od toho osudného dne spolu oba mladí lidé začali chodit. Byli jako v pohádce, kdy Popelka našla svého prince, jenže jednoho dne se její pohádka rozplynula a nastala noční můra nazývající se Zayn.