Even Angel Face Has Dark Side (Czech Story)

Chapter 1 - Oběd s kluky

Zrovna jsem uklízela celý byt, když se ozval zvonek. Ztuhla jsem, při pomyšlení na to, kdo by to mohl být. Popošla jsem ke dveřím a kukátkem jsem zkontrolovala, kdo to je, než jsem otevřela. Oddychla jsem si, když jsem spatřila blonďaté vrabčí hnízdo a otevřela.
                „Nialle, co tady děláš?“ zeptala jsem se s úsměvem a hned ve dveřích jej objala. Udělal totéž.
                „Vlastně jsem tě přišel vytáhnout na oběd.“ Úsměv mi ze rtů zmizel a vystřídal ho smutek. Nechtěla jsem mu ublížit, ale na oběd jsem jít nemohla.
                „Nialle, moc ráda bych šla, ale já ..“
                „To je dobře,“ prones radostně a podal mi bundu, co byla na věšáku. „Protože jsme za rohem v restauraci a kluci už čekají.“
                „Kluci?“ ztuhla jsem, jen co jsem se dostala ze dveří ven. „Jací kluci?“ Znovu se zasmál. Ten jeho smích byl až nakažlivý.
                „Přece Harry, Liam a Louis.“
Spadl mi kámen ze srdce. Čehož si zřejmě všiml, protože celou cestu se vyptával. Proč jsem se ptala? Proč jsem místo obědu uklízela a taky si všiml mé modřiny na krku, ale tu připisoval tomu, že s Louisem moc dovádíme v posteli. Musela jsem se nad jeho úvahou pousmát, protože všechny byly hrozně krásné oproti realitě.
Jen, co jsme vešli do restaurace, kluci už mávali, Niall udělal totéž a dral si cestu se mnou k nim.
                „Promiňte, dlouhé přemlouvání.“ Usmál se omluvně a posadil se. Udělala jsem totéž, sedla jsem si vedle Harryho a Liama.
                „Jak se daří, El? Dlouho jsme tě neviděli, Zayn tvrdil, že jsi nemocná nebo co.“ Ach ták, takže nemocná. Nemocná jsem, ale ne fyzicky. Pohlédla jsem na kluky a usmála se.
                „Už je mi dobře, jen jsem zrovna uklízela byt, když v tom přišel Niall a vytáhl mě sem.“
Louis se usmál a pohlédl na blonďáka.
                „Losovali jsme, kdo by měl jít pro tebe a padlo to na něj.“ Nevinně poplácal Nialla po zádech a zasmál se.
 Usmála jsem se. Jak dlouho to bylo od doby, co jsem poznala kluky. Vlastně si to moc dobře nevybavuju, ale určitě je to něco přes půl roku. Ta doba hrozně letí, když jste s někým milovaným, kdo se o vás stará jako o tu nekřehčí panenku, bohužel já tohle nezažila. Tedy, prvních pár měsíců ano, vlastně to bylo dohromady 35 dní a 4 hodiny. Zvláštní, že to vím přesně, ale pro mě se v tenhle moment vše roztříštilo na milion malých kousíčků, které se snažím dát dohromady, ale zatím se mi to nepovedlo. Ze začátku to byla jako pohádka o Popelce, která potkala svého prince a žili spolu šťastně až navěky, ale mé navěky nebylo myšleno doslovně. Zayn se začal chovat impulsivně, výbušně.
                „El, posloucháš nás?“ zvedla jsem zrak na Harryho a usmála se.
                „Ano, omlouvám se, jen jsem se zamyslela.“ Liam drcl do mě ramenem a usmál se.
                „Kdo by se nezamýšlel, když jsi už pár dní neviděla svou lásku.“ Pousmála jsem se. Měl pravdu. Zayn už nebyl dva dny doma, ale brala jsem to jako dárek zhůry.
                „A, kde vlastně Zayn je?“ pohlédla jsem do zmatených očí.
                „Ty to nevíš?“ záporně jsem zakroutila hlavou a pohlédla na Harryho, který vypadal, že ví naprosto vše. „Zayn odjel domů, jeho matka je nemocná, chtěl se o ni postarat.“
Zamrkala jsem řasy, proč mi tohle neřekl.
                „Jeho máma je.“ Zlomil se mi hlas, pootočila jsem se na židli, abych na Harryho líp viděla. „A jak je na tom? Je v pořádku?“
Přikývl.  „Paní Maliková se má už dobře, proto se vlastně Zayn dnes vrací domů.“