Even Angel Face Has Dark Side (Czech Story)

Chapter 12 - Všechno jednou skončí

Když jsem se vzbudila, u mé postele stála Amy. Pohlédla jsem kolem, vše bylo jako včera, teda dneska. Nebo včera? Usmála jsem se na ni.
                „Neuhádneš, jaký šílený sen se mi zdál.“ Pronesla jsem pobaveně a posadila se, Amy se však ani neusmála, což mě lehce znervózňovalo. „Amy?“ Amy ke mně popošla a chytila mě za ruku.
                „Myslím, že se ti to nezdálo.“ Pronesla to téměř neslyšně, ale i přesto mi přišlo, jakoby to nechala rozhlásit rozhlasem. Instinktivně jsem si sáhla na bříško, kde se rodil nový život.
                „Já ale nemůžu být těhotná, ne teď, ne s ním. Já prostě ..“ a zase zpátky slzy. Amy byla okamžitě u mě a objímala mě.
                „ Zvládneme to společně, zlato.“ Usmála se a pohlédla na mě. „Je to úžasné, já budu teta!“ téměř vypískla nadšeně. Ano, teta, ale dítěte, které bylo nechtěné. Copak by tohle mohlo být ještě horší?

Amy mi pomohla se všema věcma, dostat je do taxíku. Celou cestou jsem jen mlčky sledovala, jak za okny se myjí, jeden dům za druhým. Copak já můžu být těhotná? Proč mi tohle někdo dělá? Copak jsem si toho neužila už dost? Ani jsem si neuvědomovala, že si ochranitelsky držím bříško, až když se Amy na mě otočila a usmála se, všimla jsem si, kde mám ruce. Stejně tak jsem nechápala, jak může být tak nadšená. Ano, vždy chtěla být teta, ale že by byla takhle nadšená?
                „Tady prosím doprava.“ Křikla jsem na řidiče, když jsme skoro minuly odbočku k našemu domu. Bývalému. Amy na mě zmateně pohlédla.
                „Chci si vzít všechny mé věci, než odletíme.“
                „Jsi si jistá, že chceš odletět?“ Pohlédla jsem na ni pro změnu zmateně já.
                „Proč bych neměla? Nic se nezměnilo, Amy.“ Vzala mě za ruku a stiskla na znamení, že je tu pro mě a chápe mě, ale její obličej i ústa, když promluvila, značilo přesný opak.
                „El, tímhle se přece mění vše. Musíš mu to říci a ..“
                „Ne.“ Přerušila jsem ji rázně. „Jen si sbalím věci, rozloučím se s kluky a v osm večer odlítám spolu s vámi domů. Nikdy jsem neměla odcházet.“ Znovu jsem se zadívala na domy venku.
                „Byl to tvůj osud odejít, měla jsi odejít.“ Na to už jsem jí nic neřekla, co bych taky měla?
Vystoupila jsem z taxíka a pohlédla na dům. Tolik myšlenek a vzpomínek, co se k němu pojilo. Zakroutila jsem hlavou, abych nad tím nemusela stále uvažovat a v kabelce vyštrachala klíče. Odemkla jsem a pustila první Amy. Ta byla z celého domu nadšená, nemluvně o ložnici.
Jak jsem zjistila, dům byl prázdný, zřejmě tu ani Zayn pár nocí nespal.
                „Taška je tady ve skříni. Kufr je dole v komůrce, co je v kuchyni, mohla bys jej přinést?“ Amy přikývla a zmizla. Otevřela jsem tašku a pohlédla na skříň. 
                „Opravdu to chceš, sestřičko?“ Pohlédla sem ke dveřím, kde už stála Amy. Zřejmě sem se zamyslela o něco dýl, než jsem chtěla.
                „Ovšem.“ Vzala jsem první hromádku a přenesla ji do tašky, zopakovala jsem to tak u všech dalších, dokud nebyla skříň prázdná.
                „Máš všechno?“ zastavila se Amy ještě ve dveřích. Naposledy jsem se otočila po domě a sjela jej očima od stropu až po podlahu, nakonec jsem přikývla a předala svou tašku taxikáři, který ji zanesl do kufru. 
                „Ještě jedna věc.“ Vytáhla jsem si svazek klíčů z kapsy u kalhot a vyhledala ten jeden, jediný. Sundala jsem jej a položila na skříňku u dveří, kde se dávají naše klíče. Zvyk. „Už tě nebudu potřebovat.“ Pronesla jsem tiše. Amy mě celou dobu sledovala, dokonce i za mnou zavřela a nechala mě tak, beze slov. Věděla dobře, že bych stejně s ní nechtěla o tom moc mluvit. Teď nás už čekala poslední zastávka, byl vlastně i čas. Pohlédla jsem na hodinky, 4:30.

*Zayn P.O.V.*
                „Určitě nemá někdo jet s tebou? Přece jen je to na druhé straně města a ..“ Usmál jsem se na Liama, který se už posté snažil vnutit se mi do auta.
                „Liame, jen jsem pohnojil, co jsem mohl, neumírám, řídit ještě dovedu.“ Liam se na mě pousmál, moc dobře jsem věděl, co tímhle vším sleduje, ale jsem soběstačný. I když se zlomeným srdcem.
                „Zayne, Elena je chytrá holka, ona to pochopí.“ Pohlédl jsem na něj, moc dobře jsem věděl, že tohle nepochopí, a když už, tak neodpustí. „Ni a Harry za ní byli, že? Už se vrátili?“ Liam krátce zakroutil hlavou v nesouhlas. Povzdychl jsem si.
Chtěl jsem už dávno odjet domů, ale když jsem tak učinil minule, všechny vzpomínky se mi vrátily, a já to neustál. Musel pro mě Liam přijet a od té doby jsem tady, v naší vile, s kluky. Teď tady čekáme už snad hodinu na to, než se kluci vrátí.
                „Hazza mi volal, že už jsou na cestě.“ Objevil se v kuchyni Louis s mobilem pevně svírajíc v rukou. Až pak odepřel pohled od displeje a usmál se na nás. „Do deseti minut jsou tady a mají prý dobrou zprávu od doktora, či co.“ I hned jsem vstal ze židle, na které jsem doposud seděl.
                „Je v pořádku? Nepřitížilo se jí?“ Liam se za mnou uchechtl, Louis se taky neubránil úsměvu.
                „Já řekl, že mají dobrou zprávu, Zayne.“ Pronesl pobaveně Louis.
                „Ou, jasně ..sorry, kluci.“ Zase jsem si zpátky sedl, ale jen, co jsem dosedl se ozvalo cvaknutí kliky a následné otevření, hned jsem byl zase zpátky na nohou. Všichni jsme teď sledovali dveře, které vedly do kuchyně v očekávání, kdy vstoupí to kudrnaté stvoření po boku blonďatého Ira.
                „Jsme doma.“ Ozvalo se ode dveří, než stačil Niall něco doříct, už jsem stál u něj.
                „Co se stalo? Loui říkal, že máte zprávy od doktora, je vše v pořádku? Je Elena v pořádku?“ Niall se usmál. Miluju ty jeho oči, když se usmívá, celé jen září, tedy ony září i tak, ale když se usmívá, tak snad ještě víc než noční obloha plná hvězd – stejně jako Eleniny.
                „Elena je v naprostém pořádku.“ Ujal se slova Harry. „Vlastně ji dneska pustili domů, takže hádám, že už bude doma, ale ani ve snu by vás nenapadlo, koho jsme tam u ní viděli ..“ ani jsem víc nepotřeboval slyšet. Popadl jsem klíče od auta a už si to štrádoval k němu a pak domů. Musím ji vidět.