Even Angel Face Has Dark Side (Czech Story)

Chapter 13 - „Nemůžeš nastoupit do letadla."

„Jsi si jistá, že to zvládneš?“ přikývla jsem, aniž bych odtrhla pohled od překrásné a obrovské vily. „El, půjdu s tebou.“ To už jsem pohled odtrhla.

                „Vážně?“ Amy radostně přikývla.

                „Je to One Direction. A mě je přece 17, jsem fanynka.“ Usmála se nevinně, až mě to rozesmálo.

                „Děkuju.“ Amy otevřela dveře a vystoupila, počkala, než jsem vylezla též a zavřela je.

                „Za nic, tohle dělám pro sebe. Kdy se mi dostane šance je poznat osobně?“ Zakroutila jsem nevěřícně hlavou a vyšla těch pár schodů k hlavním dveřím a zazvonila. Amy byla rozzářená jako vánoční stromeček, nedivím se. Dokonce bych řekla, že jsem poprvé vypadala asi stejně. Ale to už je moc dávno.  Najednou jsem zaslechla za dveřmi hlas, a následně Louisovu hlavu ve dveřích. Vypadal překvapeně, ale i zaskočeně.

                „Eleno, co tady děláš?“ zeptal se nevěřícně, jen jsem se usmála.

                „Taky tě ráda vidím, Lou. Smíme dál nebo budeme tady?“ hned se vzpamatoval a uhnul nám. Obě jsme vešly, Amy nespouštějíc z něj oči, musela jsem do ní trochu drcnout. Jen pokrčila nevinně rameny. „Lou, tohle je moje sestra Amy, Amy, tohle je Louis.“ Oba si podaly ruce a usmáli se.

                „Těší mě“

                „Mě taky, já se omlouvám za své chování jen, že právě před chvílí odtud vyrazil ..“

                „Eleno!“ ozval se výkřik odněkud, poté se objevil Harry s nataženými pažemi a drtil mě už v náručí. Zasmála jsem se.

                „Ehm, ahojte všichni.“ Pohlédla jsem na všechny čtyři, docela jsem si oddychla, že se tu neobjevil i on. „Ehm, pánové, dovolte mi vám představit…“ nedořekla jsem, Amy se ujala slova a už jim všem cpala i svou ručku. Usmála jsem se.

                „Amy, sestra Eleny. Těší mě.“ Všichni se jí představili, přijali ručku a políbili na líčko, z čeho byla unešená ještě víc.

                „Dáte si něco k pití?“ Amy se už nadechovala v odpověď, tak jsem ji chytila za ruku, ještě by byla schopná kluky následovat i do kuchyně.

                „Vlastně ne, jen jsem se přijela ..já jen chtěla říci že ..“ začala jsem koktat, přesně tomuhle jsem se chtěla vyhnout. Niall na mě upřel ty své krásné modré očka a najednou jeho rysy posmutněly, celý posmutněl.

                „El, nedělej to. Tohle je tvůj domov. Prosím tě.“ Zakroutila jsem hlavou v nesouhlas.

                „Chtěla jsem se jen s vámi rozloučit, večer se vracím s rodinou domů.“ Pohlédla jsem na ně, když mi Amy ručka přistála na mě a povzbudivě se na mě usmála. Dodala mi tím sílu. „Do USA.“

                „To nemůžeš, nemůžeš jen tak opustit Zayna, právě jel k vám domů, aby tě zastihl a ..“

                „Nechala jsem mu tam klíče, už je nebudu potřebovat.“ Pohlédla jsem na Harryho.

                „Mám vás ráda kluci a i nadále můžeme být v kontaktu, jen ne v osobním, já odtud musím. Nedokážu být Zaynovi nablízku, ne potom všem. I když vím pravdu, stále to bolí.“

                „Vidím, že už ses rozhodla.“ Poprvé promluvil Liam, jen jsem přikývla. „Budeš nám chybět, ale, jak jsi řekla,“ pousmál se a objal mě. Udělala jsem totéž. „Budeme stále v kontaktu.“ Pousmála jsem se.

                „Ovšem.“

                „Máme tě rádi a vždy budeme.“ A pak velké objetí ode všech. Budou mi chybět.

Podívala jsem se na hodinky, 7:00. Tak ještě hodinu a bude to všechno doopravdy pryč. Jakmile za mnou zaklapnou dveře od letadla, už to nebudu moct vrátit. Nic z toho. Znovu jsem se zamyslela, zda tohle je to, co chci. Rukama jsem se držela za bříško a přemýšlela.

Vzpomněla jsem si na naše první setkání v baru, tolik nervózní jsem nebyla ani při maturitě. Moje první představení klukům, tolik jsem se bála, ale Zayn tvrdil, že si mě zamilují – měl pravdu. Moje první lekce autoškoly, málem jsem Louisovi urvala zrcátko, když mě učil couvat. Skoro dostal tehdy infarkt. Taky mi vyhrožoval, že mě už nikdy nebude učit couvat a k jeho autu se nedostanu ani na kilometr. Hned druhý den jsme naši lekci opakovali. Niall a jeho láska pro jídlo, ano. To díky němu jsem se naučila jíst, co nejvíc. Díky němu jsem přibrala 5 kilo. Pro většinu by to bylo něco jako katastrofa, ale já mu byla vděčná. Než jsem přijela do Anglie, měla jsem problémy s příjmem potravy, ne že bych byla bulimička nebo anorektička, to v žádném případě. Ale ať jsem snědla, cokoliv a v jakékoliv míře, nepřibrala jsem ani deko. Týden strávený s ním a vše bylo jinak. Pak tady byl Liam a jeho vaření. Jako holka jsem vařit uměla, ale základní věci. Když jsem chtěla překvapit Zayna s večeří, došlo mi, že moje dovednosti nebudou stačit, tak jsem si povolala svého učitele. Liam byl moc rád, že mě to zajímá a vše mi ukázal. Dokonce mi půjčil i rodinnou kuchařku, nebo co to bylo. A v neposlední řadě Hazza. S tím jsme dělali samé kraviny. Klukům dělat naschvály byla sranda, ale vždy jsem to odnesla já, protože se on dokázal včas skrýt nebo utéct. Milovala jsem je všechny, do jednoho.

                „Zlato, je čas.“ Zvedla jsem zrak od podlahy na svou sestru a tátu.

                „Já vím.“ Vstala jsem, vzala jsem si tašku a dala si ji přes rameno. Naposledy jsem se otočila a očima proletěla celou halu, lidi, zastavila sem se až na plakátě kluků, co tu vysel. Usmála jsem se. Ten čas strávený tady měl i něco do sebe, poznala jsem kluky, poznala jsem Zayna a hlavně jsem dostala dárek. Instinktivně jsem se usmála zatím, co jsem se podívala na své bříško, Amy pochopila hned.

                „Nechceš si to rozmyslet nakonec?“ zvedla jsem k ní pohled a zakroutila hlavou.

                „Nechci, můžeme jít.“ Amy se usmála a následovala tátu i Stefana do letadla. Vytáhla jsem si s tašky svůj pas a podávala jej ke kontrole, když se za mnou ozval známý hlas, ztuhla jsem uprostřed pohybu.

                „Nemůžeš nastoupit do letadla.“