Even Angel Face Has Dark Side (Czech Story)

Chapter 15 - O dva roky později

O dva roky později …

Páni. Už to bylo dva roky, co jsem opustila Anglii, Londýn i jeho. Připadalo mi to jako včera. Včera, co jsem byla v baru, náš první oční kontakt, naše poprvé, naše první společná večeře, kdy jsme skoro vypálili byt, naše první ranní procházka, první potkání fanoušků, naše první všechno.

Seděla jsem za pracovním stolem ve své kanceláři v mé práci. Ano, otec mi chtěl dohodit práci v jeho podniku, což jsem rázně odmítla a nezapomněli jsme se přitom i pohádat – dva týdny jsme spolu nemluvili. Ale já jsem chtěla a musela se postavit na vlastní nohy a sama, bez otcovo zastrašování či peněz.

Proto, když jsem si jednoho dne projížděla net a našla nabídku pracovat v nejznámější cukrárně v zemi, hned jsem zkusila své štěstí a vuala – teď jsem manažerkou. Trvalo mi taky celý rok se dostat na tuhle pozici, ale stálo to za to. Miluju tuhle práci.  Bohužel mi jídlo, i když je to cukroví, dost připomíná staré časy a staré lidi. V tomhle případě mého oblíbeného blonďatého Ira.  Jakmile vidím autoškolu, vždy si vybavím Louise, k tomu mi stačí, i když má někdo coby jen červené kalhoty nebo pruhované triko. U Harryho je to stvoření, co potkávám denně doma. Liama si vybavím vždy, když s Amy vaříme, no a Zayna? Toho vidím každý den, ale v miniaturní verzi.

 Odtrhla jsem oči od objednávek na tento týden, když jsem ve dveřích do mé kanceláře spatřila Adama. Adam je něco jako můj zástupce, je to slušný a milý kluk. Hodně mi pomohl, když jsem sem přišla poprvé, vlastně mě zaučil. Díky němu jsem i tam, kde jsem teď.
                „Promiň, že ruším, ale přišla ti sestra.“ Usmála jsem se a odsunula papíry stranou. Konečně jsou tady.
                „Je až divné, že se vždy usmíváš jako sluníčko, jen když přijde tvá sestra s Danielem.“ Usmála jsem se ještě víc.
                „Usmíváte se všichni, když přijde má sestra s Danny.“ Adam jen pokrčil rameny a usmál se.
                „Co k tomu říct? Je to naše zlatíčko. Je to zlatíčko všech.“ Pousmála jsem se. Ano, zlatíčko, to on byl. Když jsem otevřela dveře, které vedly do cukrárny, očima jsem zabloudila kolem dokola po prodejně, až jsem je uviděla. Amy ke mně seděla zády, za to Danny čelem na židli naproti ní ve své sedačce. Dala jsem si prst na ústa, aby byl potichu. Jen ručkama zamával, což dělával často, takže Amy nepojala žádné podezření a zasmál se. Zasmál se tím svým krásným dětinským smíchem, až mě to zahřálo u srdce.
                „Baf!“ vybafla jsem zezadu na Amy a dala jí ruce na ramena, chudák malá. Trhla sebou, až skoro převrhla celý stůl a vykřikla. Otočila se na mě.
                „To si snad děláš prdel, ne?!“ křikla pobaveně, zaťala svou ručku v pěst a bouchla mě do ramene.
                „Vidíš to, zlatíčko? Tvá teta mlátí maminku, zlá je teta, zlá je.“ Zasmála jsem se a vzala si, natahujícího ke mně už ručky, Dannyho ze sedačky. Posadila jsem se s ním na židli vedle Amy.
                „Dneska byl jako zlatíčko, skoro celou dobu prospal.“ Usmála jsem se, když se začal natahovat svýma maličkýma prstíčkama po konečcích mých vlasů.
                „Vážně?“ pohlédla jsem na Amy nevěřícně.“ To je divný, v noci mi probrečí.“ Pohlédla jsem zpět na Dannyho. „Ukážeme tetě tu novinku, ano? Určitě si toho ještě nevšimla.“ Amy jen zmateně koukala, palcem jsem opatrně a jemně otevřela malému pusu a Amy se tak vyskytl pohled na jeho krásně rostoucí zoubek.
                „Páni, tak to ti nezávidím.“ Usmála se. „Jestli chceš, můžu u vás teď přespávat a starat se o něj. Chodíš do práce, a pokud ti v noci pláče, tak se určitě moc nevyspíš.“
                „Ale to zase nemusíš,“ předělala jsem si jej z levé strany na pravou. „já to docela zvládám, už tak tě dost zaměstnávám tím, že hned po škole chodíš hlídat malého, nemůžu po tobě chtít, abys vynechala přednášky a hlídala jej i v noci a pak se nevyspala sama.“ zakroutila jsem rázně hlavou.
 Amy chvíli mlčela, ale podle její vrásky uprostřed obličeje jsem poznala, že nad něčím přemýšlí. Povzdechla jsem si.
                „Co je, Amy?“
                „Nezlob se, ale dnes jsme byli ve městě, a když jsme procházeli kolem elektra, tak jsem něco zaslechla.“ Povytáhla jsem obočí a čekala, co z ní vypadne, když v tom se za námi ozval výkřik. Danny se přestal hrát s mýma vlasama a ztuhl.
                „To snad není možný!“ křičela dál dívka a přitom rukou ukazovala na plazmovou obrazovku na zdi, ano, můj táta ji sem dokoupil, ale o tom možná někdy jindy. Všichni, včetně mě a Amy jsme upřely pohledy na obrazovku, kde byl právě rozhovor se Simonem Cowellem – ztuhla jsem.
                „Lily mohla by jsi to dát prosím nahlas?“ otočila jsem se na Lily – pokladní. Ta jen přikývla a po chvíli jsme už slyšeli vše.

                „Pane Cowell, je pravda, že kluci mají mimořádně na plánované turné?“ zeptala se jej postarší dáma, co vedla rozhovor, Simon se usmál.
                „Vám taky nic neunikne, viďte.“ Zažertoval a sálem se rozlehl smích i ostatních, nejen jeho. „Ale ano, kluci se už dva roky snažili o to, aby měli turné ve státech, i loni jej vlastně měli, ale nějak se jim nepoštěstilo v určitých ohledech, takže to letos chtějí zkusit znovu, proto mají takzvané mimořádné turné.“ Reportérka přikývla.
                „Ano, slyšeli jsme, že letos měli státy úplně vypustit, proto to bylo docela překvapení.“ Simon pokrčil rameny a usmál se.
                „Co k tomu dodat?“ rozhodil rukama a usmál se do kamery.  

Já ale věděla, co k tomu dodat. Vrátila jsem malého do sedačky a pak se podívala na Amy.
                „Hledá tě, El.“pronesla větu dřív, než jsem se zmohla na ni sama. Avšak obě jsme myslely na přesně tu samou věc. Obě dvě jsme upřely pohled na mého synka – Zaynova syna.