Even Angel Face Has Dark Side (Czech Story)

Chapter 30 - Chybička se vloudila

*Elena P.O.V.*

Utíkala jsem pořád dopředu. Dál a dál. Nespočetněkrát jsem zakopla o větev na zemi, o kameň, o cokoliv. Ani jsem nepostřehla, kdy se vlastně setmělo a najednou tu byla tma. Unaveně jsem se pravou rukou opřela o tlustý kmen stromu, opřela si hlavu o ruku a snažila se popadnout dech.

Došla mi jedna věc. I když se mi podařilo utéct Scottovi, já se hlupačka ztratila. V noci. V lese. Sama. Ach ano, sama.

Ucítila jsem, jak se mi do očí derou slzy. Všechny pocity, emoce na mě najednou dopadly. Nevnímala jsem možnost, že by se kdykoliv za mnou mohl objevit Scott, sesunula jsem se na zem, opřela se zády o kmen stromu a rozbrečela se. Prsty jsem si začala vjíždět do vlasů, uklidňovat se a myslet racionálně. Únavou jsem usnula, schoulená do klubíčka.

*Zayn P.O.V.*

Patrick mi nařídil sedět v autě, nehýbat se. Myslel si, že jsem snad jeho dítě, co ho poslechne. Samozřejmě, že jsem udělal přesný opak. Jakmile jeho muži vlítly dovnitř s pistolemi v ruce, už jsem byl na verandě, abych se sám přesvědčil, že je to ono. Dělilo mě jen pár minut od Eleny, ale pak jsem uslyšel hluk vycházející z kuchyně, jak jsem později zjistil.

                "Kde je má dcera, ty hajzle?!" řval na Scotta Patrick, zatím co jej drželi dvě gorily, které jsem neznal jménem, ale věděl jsem, že jeli v autě před námi. Scott neodpověděl a jeden z těch, co jej držel ho pořádně praštil do břicha. Zamračil jsem se. Stačil jsem sotva otevřít pusu, když se na mě upřely oči všech přítomných, včetně Patricka a Scotta.

                "Neříkal jsem snad, abys zůstal v autě?!" pro změnu obrátil svůj hněv na mě, "Zayne, tohle není pro tebe a ..čím míň toho víš a vidíš, tím jen líp, jdi zpátky do auta."

 Chvíli mi trvalo, než jsem se rozmluvil. "Ne," pohled jsem upřel na Scotta, který vypadal, že se sotva drží, vlastně kdyby jej nedrželi ti dva, řekl bych, že by už dávno byl na zemi. "Pokud ví, kde je Elena, udělejte, co musíte, jen to z něj dostaňte." Scott na mě upřel své vyděšené oči.

Tušil jsem, že to nebude procházka růžovým sadem, ale na to, co mu udělali jsem nebyl připravený, ani zdaleka. Asi po deseti minutém mučení Scotta, jeho ustanovičného ječení, jsem zbaběle vyběhl před dům a raději počkal tam. Jednoduše jsem to nezvládl. Ani psychicky. Ucukl jsem, když mi něčí ruka přistála na rameni.

                "Vedl sis statečně. Většina by utekla už dávno." Mlčel jsem. Patrick proto pokračoval. "Tvrdí, že mu Elena utekla dnes ráno, vlastně si tím není jistý, protože byl trochu mimo."

                "Takže on neví, kde teď je." konstantoval jsem to, oba jsme věděli, že mám pravdu.

                "Ne, ale nebude daleko, i když zase na druhou stranu, jestli si myslí, že Scott utíká za ní, může být daleko a kdekoliv."

                "Pane?" ozvalo se za námi. Byla to jedna z těch goril. Neuniklo mi, že má pravou ruku od krve, kterou ačkoliv pozdě se pokusil ještě schovat před mým zrakem - nepovedlo se. "Co máme udělat s .." odmlčel se. Ou my god, pomyslel jsem si, oni ho snad .. Udělalo se mi mdlo. Raději jsem se otočil, k obou zády a předklonil se. Pravidelně jsem začal dýchat, hlavně nezvracej, hlavně nezvracej.

                "Vemte ho na policii a vše řádně ohlašte, zavřou ho, až bude černý." slyšel jsem ještě hlas Patricka, než mi znovu dopadla na rameno jeho ruka. Tohle už začíná být divné. "Najdeme ji, Zayne. Teď je v bezpečí, hlavně, že není se Scottem."

Přikývl jsem, i když jsem si tím nebyl tak zcela jistý.

                "Zavolám Amy, aby dala vědět ostatním, určitě se hrozně bojí." přikývl jsem, ale nepohnul se. Pořád jsem měl pocit, že veškerý obsah mého žaludku poletí ven, jako neřízená střela.

                „Pane, tohle byste měl vidět.“ Ozval se ode dveří pan Collins, toho jsem si ještě pamatoval. Jeho hlas mě donutil se otočil a narovnat, stejně tak se otočil i Patrick, který zrovna ukončil hovor s Amy. Pan Collins v ruce držel videokameru. Popošel blíž k Patrickovi, takže jsem přešel k nim, abych viděl, to co vidí oni. Pan Collins spustil tlačítko play a nám se tak ukázal obraz. Byla na něm Elena, spoutaná na posteli, u ní byl Scott. Pan Collins to přetáčel. Každá část byla z jednoho dne, jak jsme později pochopili.
                „Ten hajzl si celý její únos natáčel!“ rozčílil se Patrick. Upřimně jsem byl rád za to, že Scott už tu není a je na cestě k policii.
                „Vypadá to tak, pane a to není vše. Ve sklepě jsme našli nástěnku s fotkami.“ Patrick na něj zmateně koukal, jenže jeho pohled směřoval na mě. „Jsou to fotky Eleny v práci, doma, s Vámi, i s maličkým. Myslím, že tohle už plánoval hodně dlouho.“
                „Son of the bitch.“ Zaklekl Patrick a začal pochodovat sem a tam, aby se uklidnil.
                „Můžu si to pujčit?“ Pan Collins mi i hned předal kameru. Znovu jsem si to spustil. „Podívejte se. Pojďte sem.“ Když se u mě objevili znovu oba dva, spustil jsem znovu poslední záběr.
                „No a co?“ Protočil jsem oči.
                „Sledujte tu kameru, hýbe se, není na jednom místě, není na stojanu nebo tak něco.“ Patrick se podíval před sebe, jeho rysy ztvrdly, zřejmě mu to došlo.
                „Scott nebyl sám, měl komplice.“

*Elena P.O.V.*

Vzbudilo mě praskání větviček. Zamžourala jsem očima, abych si zvykla na tmu a opřela se zády o strom. Bála jsem se i dýchat.

Prasknutí větvičky se mi ozvalo hned za zády. Leknutím jsem se postavila na nohy a odstoupila od stromu.

                "Haló?" až po vyslovení, jsem si uvědomila, jakou kravinu jsem udělala. Otočila jsem se, abych se znovu vydala na útěk, ale nestalo se. Narazila jsem na někoho. Neviděla jsem mu do obličeje, ale okamžitě mě napadl Scott.

                "Vidím, že naše malá krysa nám utekla. Měla bys být potrestána." Zmateně jsem se rozhlídla po okolí, tohle nebyl Scott podle hlasu.

                "Prosím, ať jste kdokoliv, můj otec má peníze, může Vám zaplatit, já sama mám .."

                "Sklapni!" sklapla jsem, hned jakmile na něm ta osoba zvýšila hlas. "Měla jsi zůstat, kde jsi byla, už bys to měla za sebou takhle tě musím potrestat."

                "Co? Ne." ani netuším jak, ale donutila jsem nohy, aby mě poslouchaly a rozeběhla se kolem oné osoby pryč. Pak se to celé stalo moc rychle. Minula jsem osobu, pocítila jsem její ruce, jak do mě strčily, ztratila jsem rovnáváhu, jedna nohy ve vzduchu, ta byla následována další a pak jsem se kutálela dolů po srázi. Zastavila jsem se, až při prudkém nárazu do nějakého dřeva a pak tma.