Even Angel Face Has Dark Side (Czech Story)

Chapter 32 - další výstřel

*Zayn P.O.V.*
Byl jsem opřený o auto. Vůbec se mi nelíbilo, co Patrick zamýšlel a už vůbec ne pocit toho, že když by to zabralo, tak Scott bude ten, díky komu najdeme Elenu. Musel bych mu být vděčný a to se mi nelíbilo. Ne, že bych nebyl rád, jen se mi ta představa hnusila.

Zbystřil jsem, když se otevřely dveře a k parkovišti a uviděl jsem Patricka.
                „Co řekl? Řekl vůbec něco nebo mlčel?“
                „Nastup si, řeknu ti to cestou,“ přikývl jsem a poslechl jej. Ještě jsem se ani nestihl připoutat a auto se už rozjelo, jen jsem se otočil na Patricka, mlčel.
                „Co ti řekl?“ zeptal jsem se po chvíli.
                „Scott spolupracoval se Sophii.“ Sophie, Sophie? Otočil jsem se na něj i tělem.
                „S tou Sophie? Vždyť má být zavřená v blázinci ne?“
                „No vypadá to, že máme mylné informace.“
                „Mylné informace?!“ Patrick se na mě otočil. V jeho očích jsem viděl bolest a strach, přesně to samé, co jsem cítil sám. „Omlouvám se, já jen ..nechci o ni přijít.“
                „Nepřijdeme o ni. A pokud jí ten blázen skřiví jediný vlas na hlavě, přísahám bohu, že poprvé v životě někoho zabiju.“  Zarazilo mě, že řekl poprvé v životě, já ho měl za naprostého hajzla, co střílí lidi na potkání, no dobré na potkání možné ne, ale hodně často. A zároveň jsem měl tušení, že si nedělá legraci.

Po pár hodinách jsme dorazili k domu. Jen jsme vypnuli motor a už se rozlítly hlavní dveře a v nich kluci a Amy s maličkým v náručí.
                „Máte něco?“
                „Zjistili jste kde je?“
                „Je na živu?“
Otázky se jen chrlily, ani jsem se nedivil, že Patrick převzal od Amy Dannyho a zmizel v domě. Amy se zmateně otočila na mě. 
                „Vy jste ji nenašli ještě, viď?“ Záporně jsem zakroutil hlavou. Liam mě objal kolem ramen.
                „Najdeme ji, někde být přece musí.“ Přikývl jsem.
                „Ale víme, že Scott spolupracoval se Sophii, se svou sestrou, která je naprostý cvok.“ Ucítil jsem, jak Liam sebou cukl. Nedivil jsem se.
                „Se Sophii?“ zopakovala Amy.
                „To není všechno, Amy,“ pohlédl jsem na ni, „Podle všeho Sophie je ..důvod proč vyrůstáte bez mámy.“ Amy se přichytila zábradlí a s pomocí Nialla se posadila na schody. Rukou si prohrábla vlasy, než znovu promluvila.
                „Sophie byla ta žena za volantem? Ta žena, co srazila mou mámu?“ Přikývl jsem. „A teď má i mou sestru.“ špitla, ale všichni jsme to slyšeli.

Přesunuli jsme se dovnitř, do obývacího pokoje, kde jsme seděli kolem stolu. Každý říkal svou teorii, kde by mohla Sophie být s Elenou, ale vždy to někdo další zavrhl. Nialla napadla restaurace. Prvně se na něj všichni obořili s nechápavými obličeji, ale nakonec nám přece jen došlo, že si dělá srandu a snaží se jen uvolnit atmosféru.
                „Ale shodneme se na tom, že někde být musí, správně?“ vložil se do toho Liam, všichni jen přikývli. „Aspoń na čem se shodneme.“ Dodal.
                „Patrick říkal, že mu Scott říkal, že ji chce Sophii ublížit, ale tak, abychom to všichni viděli.“ Vzpomněl jsem si na jeho slova v autě, Amy se na okamžik narovnala. Vypadalo to, že jí něco napadlo. „Amy?“ Amy pohlédla na všechny, ale pohledem utkvěla na mě.
                „Něco mě napadlo, ale možná to je jen kravina.“
                „Zkusíme všechno, mluv.“
                „Sophie je blázen, co když ..prostě všichni jsme přece nalezlí tady, včetně malého.“
                „No a?“ zeptal se zmatený Louis.
                „No, co když prostě stačí počkat. Pokud to chce všem na očích, tak tady má nejlepší možnost.“
                „Na tom něco bude, ale můžeme na to spoléhat?“ zeptal se ode dveří Patrick. Všichni se na něj otočili.
                „Máme snad na výběr?“ zeptala se pro změnu Amy. Niall chtěl něco namítnout, ale ozval se zvonek. Během chvilky se objevila u nás služebná s tím, že otevře. Nevěnovali jsme jí sebemenší pozornost.
                „Já si nemyslím, že by byla tak blbá a přišla nám přímo pod ránu.“ Ozval se konečně Niall.
                „Je to cvok, Ni, kdoví čeho je schopná, musíme počítat i s tím, že je naprosto labil- ..“ BUM.

Všichni jsme ztuhli, když jsme uslyšeli výstřel, ozývající se ode dveří. 

*Elena P.O.V.*

                „Uděláš to, nebo tě zabiju přímo tady.“ Škubla se mnou na jednu stranu  Sophie, když jsem jí snad posté odmítla poslechnout.
                „Nedovolím ti ublížit mé rodině.“ Další škubnutí, až jsem myslela, že mi vykroutila ruku.
                „Ale ty mě poslechneš, jinak to od sere to tvé škvrně.“ Ztuhla jsem, když mi došlo, že vyhrožuje Dannymu.
                „Na Dannyho nesáhneš.“
                „Tak dělej!“ škubla s mou rukou znovu, jen proto aby mě popostrčila blíž. Nechtěla jsem to udělat, ale co mi zbývalo. Už mi nedodávalo odvahu ani modlení se, prosení, škemrání, nic.

Zvedla jsem ruku, která byla ochablá, jak s ní pořád škubala a navíc i z nedostatku jídla a zazvonila jsem. „Tohle ti neprojde, Sophie.“
                „To uvidíme, zlatíčko.“ Šeptla mi do ucha. Když uslyšela blížící se kroky, přitáhla si mě k sobě blíž, abych nemohla náhodou vběhnout dovnitř a začala ve své kapse něco hledat. Netušila jsem, co to je dokud se neotevřely dveře a nestála v nich tátova služebná. Koukala na mě nadšenýma a hlavně důvěřivýma očima.
                „Slečno, tolik jsme se strachovali, že už Vás nikdy ..“ BUM.

Vytřeštila jsem oči hrůzou, když mi konečně došlo, co hledala v kapse, hned poté, co jsem uslyšela výstřel. Zdálo se mi, že se pode mnou propadá podlaha. Mé nohy ztěžkly, hlava se mi zatočila a pak se to opakovalo.

Další výstřel.