Even Angel Face Has Dark Side (Czech Story)

Chapter 33 - Mé dítě nedostaneš

*Elena P.O.V.*
Nevěřícně jsem koukala, jak její tělo padá k zemi. Chtěla jsem se k ní sehnout, ale Sophie mi nedovolila se ani pohnout, pokud to nechtěla. Popostrčila mě dovnitř, nohou zavřela dveře zrovna v momentě, kdy se na chodbě objevili kluci, Amy, táta a Zayn. Úlevou se mi nahrnuly slzy do očí, které hned zmizely, když mi přistála na zádech zbraň, kterou ještě před chvílí střílela na služebnou.
                „Proboha, Eleno!“ vypískla Amy a rukou si zakryla ústa, až pak se podívala na podlahu, kde leželo tělo. Koberec, který býval šedý, nabíral červenou barvu.
                „Vím, že jsi blázen, ale že jsi až tak velký blázen, by mě ani ve snu nenapadlo, Sophie.“ Pronesl táta zcela v klidu. Po služebné ani očkem nezavadil. Kluci vypadali vyděšeně, zmateně, ale ze všech nejvíc mě děsil pohled na Zayna. V jeho očích byla bolest, strach, zoufalství.

                „Kdo říká, že jsem blázen? To, co jsem si ze mě udělal ty, takže tohle všechno je tvá chyba,“ pronesla pro změnu zcela v klidu Sophie. Sykla jsem, když se mnou škubla.
                „Ubliž jí a sám tě ..“
                „Sám mě co, chlapečku?“ pobaveně pronesla směrem k Zaynovi, kterého přerušila. „Myslíš, že se leknu nějakého ptáčka zpěváčka, který ví o životě kulové a umí jen zpívat vysoké tóny? Prosím tě.“ Ať už tím chtěla docílit cokoliv, Zayn zmlkl.
                „Co chceš?“
Sophie se podívala na tátu a na oko se zamyslela. „Chci to dítě.“
                „CO?!“ vykřikla jsem zároveň s kluky.
                „Ne, Dannyho nedostaneš, máš mě, Dannyho nech …“ něco mě pořádně udeřilo do hlavy. Prvně mi nedávalo smysl, co to bylo, že to bylo tak tvrdé, ale podle vytřeštěných očí ostatních, mi došlo, že musela použít pistoli, kterou mi držela na zádech. Cítila jsem, jak mi po tváří ztéká proud krve, bylo mi to jedno.

*Zayn P.O.V.*
 Viděl jsem, co ta svině udělala služebné a teď ještě drží Eleně za zády pistoli, jak jsme si všimli, když ji s ní udeřila. Věděl jsem, že musím něco rychle udělat, ale netušil jsem co.
                „Přinesu ho.“
Všichni se na mě podívali, jako bych se zbláznil. Nejvíc mě však zarazil pohled Eleny. Tolik obavy v jejich očích jsem ještě neviděl, byla naprosto bezmocná a věděla to.
                „Fajn, tak jdi.“ Popoháněla mě Sophie.
Otočil jsem se ke schodům, které vedly do pokojíčku, kde spal Danny a vydal jsem se tudy. Když jsem míjel Patricka, přimhouřil oči. Tušil jsem, že pokud mi to jeden nezbaští, bude to právě on, ale k mému štěstí nic neřekl.

Vyběhl jsem schody, jak nejrychleji jsem mohl, dokud jsem se nezastavil před dveřmi, které jsem hledal. Než jsem chytil kliku, pořádně jsem se nadechl. Doufám, že to vyjde. Musí to vyjít.

Scházel jsem schody dolů. Srdce mi bilo jako zvon. Byl jsem rád, že se malý aspoň neprobudil, když jsem ho nesl dolů. Kouknout se do jeho krásných očiček a vědět přitom, co chci udělat, rozmyslel bych si to ve vteřině. Jen, co jsem zvládl poslední schod, zamířil jsem k nim.

Všichni seděli na gauči, Sophie však s Elenou byla naproti nim ve stejné poloze, jako když jsem odcházel. Jakmile jsem vešel dovnitř, Amy vstala, stejně jako Elena, tu však Sophie zatlačila okamžitě zpátky do křesla.
                „Zayne, to snad nemyslíš vážně.“ Pronesla plačtivě Amy, zatím co se jí snažil utěšit Niall, když jí položil ruku na rameno, aby jí zabránil udělat krok ke mně. Byla by toho schopná a pak by mi nic nevyšlo.
                „Je to Elena, Amy.“ Špitl jsem a pohledem ji i vyhledal. Nevěřícně na mě koukala. Netušil jsem, zda to El došlo, co chci udělat, a nebo je jednoduše jen tak dobrá herečka a naprosto nemá tušení. 
                „Konečně, to jsi ho tam nahoře ještě vyráběl nebo co?!“ ozvala se naštvaným hlasem Sophie. „Dej mi ho.“
                „Prvně pusť Elenu, pak ti dám Dannyho.“ Sophie se zarazila a přitiskla k El pistoli těsněji. „Dítě za Elenu, jinak na to zapomeň, nedovolím ti sebrat mi oboje.“
                „Zayne ..“ špitla Elena. Na jejím obličeji jsem spatřil něco, co jsem tolik nesnášel. Slíbil jsem si, že už nikdy nedovolím, aby kvůli mně musela brečet a zrovna teď jsem ten slib porušil, i když neprávem.
                „Fajn,“ pronesla Sophie, „ale chci tvé slovo, že se mi ho nepokusíte vzít a necháte mě odejít.“
                „Ne!“ vykřikla Elena.
                „Ano, máš mé slovo, že ti ho nikdo nevezme.“ Pohledem jsem zkoumal Eleninu tvář, která se mísila naprosto vším od hněvu až po zoufalství.
                „Zayne, víš jistě, co děláš?“ ozval se zoufale Harry svým chraplákem. Jen jsem přikývl.
                „Pusť ji a já ti předám dítě.“

Sophie se na kratičký okamžik zamyslela, ale nakonec začala uvolňovat sevření, kterým držela Elenu a i pistole se začala vzdalovat od jejího těla. Čekal jsem jen na to, kdy ji pustí úplně a dostane se do bezpečí. Trvalo to jen pár minut, ale pro mě to bylo jako věčnost.

Sophie pustila Elenu, v momentě, kdy jsem ji předal dečku s dítětem. Okamžitě si jej převzala do náruče. Já si do náruče převzal Elenu, která se sice vzpouzela, za každou cenu se chtěla dostat k dítěti, ale nedostala šanci. 

Sophie odkryla opatrně dečku z tváře dítěte a ztuhla. „Co to kurva je?! Tys mě podvedl!“ rozkřičela se, dečkou hodila na podlahu, ze které vypadla hadrová panenka ve velikosti dítěte.
                „Snad sis nemyslela, že bych ti dal své dítě.“ Pocítil jsem, jak se Elena uvolnila, když spatřila, že v dečce není Danny.
                „Za tohle tě zabiju.“ 

Vše se stalo až moc rychle. Sophie mířící zbraní na mě a Elenu. Elena stojící přede mnou. Pláč ozývající se z pokoje, kde ve skutečnosti spal Danny. Výkřiky, pláč a pak výstřel.