Even Angel Face Has Dark Side (Czech Story)

Chapter 27 - Únos

O pár dní později jsem musela a potřebovala dodělat dodávky na další měsíc, proto jsem se zdržela v práci, kde už nikdo kromě mě a Lily nebyl.
                „Už to máš hotové?“ ozval se její hlas ode dveří, zvedla jsem pohled na ni a zakroutila hlavou.
                „Ale klidně už jdi, zvládnu to i sama a pokladnu taky zkontroluju.“ Lily se usmála, ale váhala. Nakonec však odešla s přáním dobré noci. Povzdechla jsem si a vytáhla mobil. Vytočila jsem Zayna a čekala, než to zvedl.
                „Ano?“ ozvalo se mi u ucha.
                „To jsem já, Zayne, já se dnes zdržím o trochu dýl v práci, nějak jsem nestíhala dodělat papíry.“
                „Můžeme ti jít n a proti jestli chceš, malý stejně už se po tobě ptal, pořád opakuje „máma, máma“ ..“ usmála jsem se. Od doby, co je s ním Zayn, se Danny zlepšil nejen v chůzi ale i v mluvě, za což jsem ráda, ale kdo jej má teď neustále hlídat, když už dokáže chodit téměř sám.
                „To bych byla moc ráda, ale jsem tu autem.“
                „A jo vlastně, tak my tě počkáme doma,“ z jeho hlasu jsem cítila, že se usmál, „připravím ti koupel, zlato.“
                „Už se těším, do hodiny bych mohla být už doma.“ Očima jsem zabloudila na papíry před sebou. „Miluju tě.“
                „My tebe.“ Tiše jsem se zasmála a vypla to. Zpátky jsem se ponořila do papírování.

Přesně za hodinu jsem už zamykala hlavní vchod a cestou k autu, jsem hledala v tašce klíče, které jako na potvoru jsem nemohla najít.
                „Ale noták, debilní taška, ještě jednou mi Amy daruje její tašku ve které by se ztratil i slon,“ nadávala jsem celou cestu až k autu. S nosem zabořeným téměř v celé tašce jsem si nevšimla postavy stojící u mého auta a přímo jsem do ní vrazila. Okamžitě jsem se začala omlouvat, ale když jsem se podívala, kdo to, zmlkla jsem.
                „Co tu chceš?“
                „Takhle se vítá tvůj budoucí manžel?“ optal se mě otázkou Scott. Zakroutila jsem hlavou a obešla jej k autu, konečně jsem našla klíče.
                „My nebudeme manželé, Scotte,“ zatím co jsem odemykala auto, otočil se na mě. „Mám Zayna a Danny si na něj zvykl a promiň, ale tebe nemá rád.“ Když už bylo auto odemčeno, otočila jsem se na něj, stál tak blízko, až mě to vyděsilo a vyskočila mi husina.
                „Obávám se, že nemáš na výběr,“ pronesl škodolibě, „tvůj otec ti nikdy nesvolí k žití s tím zpěváčkem, a já ti to vlastně nedovolím taky.“
                „A co chceš udělat? Zamkneš mě někde ve sklepě a budeš čekat, dokud nezměním názor a bezhlavě se do tebe nezamiluju?“ pronesla jsem sarkasticky. Jeho rty se zvlnily do rovné linky. „Scotte, ať ti už můj otec slíbil cokoliv, odpověď na to je a vždy bude ne. Já tě nemám ráda ani jako přítele a už vůbec se tu nemůžeme bavit o něčem víc.“ Znovu jsem se otočila ke svému autu a otevřela dveře na straně řidiče.

Najednou mi něco příšerně štíplo do krku. Ruka mi vyletěla skoro samovolně až k původu bolesti, zamrkala jsem, protože se mi začaly klížit oči.
                „Co to ..“
                „Já ti říkal, že máš být slušná holčička,“ slyšela jsem Scottův hlas. Otočila jsem se, ale pořád se opírala zády o auto. Zamlžilo se mi před očima, takže jsem si nebyla jistá, kde vlastně Scott stojí. Nohy mi vypověděly službu a já se svezla až na zem, aspoň myslím, že to byla zem, ale podle chladu, který ze sebe vydávala jsem to asi uhádla. Scott se skrčil ke mně. Ucítila jsem jeho ruku na mé tváři, jak s ní přejížděl a hladil mě.
                „Uvidíme, jak moc si tvůj otec váží tvého života, a taky ten ptáček zpěváček.“
                „Ne ..“ šeptla jsem, vlastně si ani nejsem jistá, zda jsem to ze sebe dostala, nebo jsem si to jen namlouvala. Přemohl mě spánek, poslední, co si pamatuju, je jeho věta. „Vždy dostanu, co chci, lásko.“ A najednou temnota.
               

*Zayn P.O.V. – o dva dny později*

Už dva dny jsme neměli o Eleně sebemenší zprávu. 48 hodin. Bylo to jako věčnost, malého jsme od té doby nemohli utišit, když se jeho máma nevrátila domů. Tehdy jsem se vydal i s ním jí naproti, i když říkala, že je to zbytečné. Měl jsem strach, protože mi nezvedala telefon. Její auto jsem našel na parkovišti, kde vždy parkuje, ale když jsem spatřil klíče na zemi, vyděsil jsem se a zkusil jí znovu zavolat. Nic. Zpanikařil jsem a zavolal klukům, poté policii.

                „Někde být musí! Najděte mou dceru, sakra!“ vykřikoval pan LaMuerte, ale bylo mu to platné jako těch předchozích pár hodin. Seděl jsem u něj doma s Dannym na klíně a s kluky i s Amy po boku. Všichni jsme se prakticky nastěhovali k němu a čekali na jakoukoliv zprávu. Najednou se ozval zvuk, který Amy docela vyděsil – její otec prásknul s telefonem o zeď.
                „Na co je ta policie, když ji stejně nehledá?!“
                „Policie tvrdí, že ji mohou začít hledat až po třech dnech.“ Začala potichu Amy, ale když spatřila rozzlobený obličej otce, zmlkla.
                „Blbost, už dávno ji měli hledat, na co čekají?! Až najdou jen její tělo?!“ Zvedl jsem pohled na něj.
                „Mohl byste laskavě přestat tohle říkat? Za prvé ji nenajdou jen tělo a za druhé je tu Danny a věřte nebo ne, i on je vyděšený a tímhle mu nepomáháte.“ Ani nevím, kde se ve mně vzala ta odvaha mu odporovat, ale už mě jeho kecy, kdy pořád mlel o těle začínaly nad míru štvát.
                „Pardon,“ všichni jsme zvedly pohledy na pana LaMuerte. „Pardon jsem řekl,“ zopakoval předchozí slovo a posadil se do křesla, „Já jen mám strach o svou dceru.“ Amy se zvedla a přešla k němu, po chvíli ho objala.
                „My přece taky, tati, ale El je bojovník, zvládne to.“ Z jeho hlasu však nebylo slyšet ani známka jistoty, nevěřila tomu, což mě mrazilo ještě víc.
                „Nedáte si něco k pití?“ začal tiše Harry, „Malý by měl dostat mléko, nebo něco.“ Pohlédl jsem na Dannyho a přikývl. „Donesu to.“ Usmál se Harry a zmizel v kuchyni, jak jsme včera zjistili.
                „A neexistuje někdo, kdo by jí chtěl ublížit?“ začal Louis, všichni na něj pohlédli zda si dělá srandu. „No co, lidi se přece neunášejí a neztrácejí jen tak, někdo ji musel nemít rád.“ Začal obhajovat svou myšlenku.

Je až k nevíře, jak rychle se všichni zamysleli nad všema, koho znali a přemýšleli, zda měl nebo neměl rád Elenu. Mě nikdo nenapadal a podle tváří ostatních, tak je zřejmě taky ne.
                „Ten chlápek přece,“ ozval se za námi Harry s flaštičkou pro Dannyho. „El, mi o něm jednou říkala, že jí vyhrožuje, sakra jak že se to jmenoval ..“ začal přemýšlet, zatím co mi podal flaštičku a já tak mohl nakrmit Dannyho.
                „Scott.“ Pronesla tiše Amy.
                „Cože?“ zeptal se její táta.
                „No Scott, vyhrožoval jí, že ublíží malému, když ho neuposlechne, co když má právě on Elenu?“ LaMuertův obličej se změnil v něco, čeho by se snad lekla i mrtvola.
                „Kde vlastně je?“ zeptal se Niall. To je dobrá otázka, kde je?!