Even Angel Face Has Dark Side (Czech Story)

Chapter 28 - Modli se

*Elena P.O.V.*

Pomalu jsem začínala od sebe odlepovat víčka, když jsem ucítila vedle sebe se něco pohnout. Na malinký okamžik mě napadl Zayn, proto jsem se taky otočila čelem k němu, usmála se a otevřela oči.
                „Dobré ráno, lá –„ zarazila jsem se, když jsem přímo hleděla do očí Scotta. „Co tady zatraceně děláš?!“ posadila jsem se a rozhlédla se kolem. Tohle teda nebyla moje ložnice. A pak mi to došlo. Vzpomněla jsem si. Znovu jsem se otočila na Scotta, který už ležel na zádech s jednou rukou za hlavou a měřil si mě pohledem. „Tys mi něco píchnul.“ Instinktivně mi vyletěla ruka zpátky k místu, kde jsem cítila štípnutí.
                „Říkal jsem si, že tě uspat bude moc jednoduché a ohrané, proto mi jeden kamarád, co je lékař, poradil tohle,“ mluvil a mluvil, ani jsem nezaregistrovala, že otevřel šuplík a něco z tama vytáhl, dokud jsem neuviděla malou lahvičku. „Pak už jsem ti to jen stříkl do těla a vuala, usnula jsi jako špalek. Vlastně na dva dny, zřejmě jsem tam toho dala moc.“ Pokrčil rameny.
Pootevřela jsem pusu.
                „Cože jak dva ..já jsem tu ..“ zakoktala jsem se. Dlaní jsem si zakryla ústa, přece se nerozbrečím před ním a snažila se dýchat zhluboka, abych se uklidnila. Matrace se najednou pohnula a než jsem stačila zareagovat, už mě drtil v objetí. Pokusila jsem se mu vyškubnout, ale tím jsem akorát dokázala, že mě vzal za vlasy a škubl do zadu, až jsem zaklonila hlavu a hleděla mu do obličeje.
                „Když se budeš vzpouzet, bude to bolet, lásko.“ Polkla jsem všechny hnusné nadávky, co se mi na něj teď hodilo. Jen se usmál a pustil, takže jsem se zpátky narovnala.
Jakmile vstal, posunula jsem se na posteli, co nejblíže ke zdi a opřela se o ni. Skrčila jsem si nohy a přitáhla je k tělu. Za nic na světě, jsem mu nemínila dovolit se mě, co by jen prstem dotknout.
                „Pujčím si tvůj mobil, musím si zavolat budoucímu tchánovi a říci si o podmínky, takže tu zůstaň a mlč, Eleno. Opovaž se, jestli odtud uslyším jakýkoliv hluk, i kdyby to měl být jen spadnutý špendlík. Rozumíme si?“
Zamrkala jsem a pomalu přikývla. V očích měl samou zlobu, ne že by předtím tam měl něco jiného, ale tolik zloby jsem neviděla snad ani v tátových očích.
Jen se usmál.
                „Hodná holka,“ pohladil mě po hlavě, jen jsem se trochu odtáhla, nekomentoval to, díky bohu a odešel dveřmi pryč.

Začala jsem okamžitě zrychleně dýchat, ale bála jsem se pohnout, proto jsem počkala, dokud nepřestanu slyšet jeho kroky. V momentě, kdy práskly vchodové dveře, jsem se odhodlala vstát z postele. Opatrně a jen na pár cm, jsem oddělala záclonu, abych se podívala, zda už je pryč. Nepoznávala jsem tady vůbec nic, domy, stromy, přírodu, nic. Ani jsem nedoufala, že bych byla někde poblíž města.

Asi snad hodinu jsem se přehrabovala po skříních, šuplících, ale marně. Nikde nebylo vůbec nic, kromě jeho oblečení a pak jsem ve skříni našla dívčí oblečení. Zarazila jsem se. Tohle není má velikost, aspoň ne všechno. Vytáhla jsem jedno tričko, co mi přišlo pod ruku. Bylo hezké a přísahala bych, že jsem ho už někde viděla, ale nemohla jsem si vzpomenout kde. Najednou znovu práskly vchodové dveře, rychle jsem složila triko a zavírala skříň, když jsem slyšela kroky už na schodech.

V momentě, kdy se otevřely dveře do pokoje, jsem dopadla na postel a pohlédla ke dveřím.
                „Vypadá to, že tvůj táta nebude takový imbecil, za jakého jsem ho měl.“ Svraštila jsem obočí, netušila jsem, co tím myslí. „Když přijal hovor, prvně si myslel, že jsem ty, byl tak starostlivý, až se mi chtělo brečet.“ Ďábelsky se usmál, mě bylo spíš do pláče, při představě, jak se všichni bojí. A co potom Zayn s Dannym. Zamrkala jsem řasy, abych zahnala slzy, které se mi draly do očí. „A pak mě oslovil jménem.“ Zvedla jsem pohled na něj.
                „Takže oni ví, že jsem ..s tebou?“ přikývl mi. Měla jsem, co dělat, aby mi koutky úst nevyletěly do úsměvu, to znamená, že mám šanci se odtud dostat. Pak jako blesk z čistého nebe mi došlo, kde jsem viděla to tričko. Naprosto jsem zbělela snad i u konečků vlasů.

*Zayn P.O.V.*

Zrovna jsem uspával Dannyho, když do pokoje vlítnul Harry. Otočil jsem se na něj s naštvaným výrazem, ale ten hned zmizel, když jsem mu viděl do tváře.
                „Co se stalo?“ vykoktal jsem ze sebe, vydal jako by spatřil ducha. Jen jsem se modlil, aby doopravdy nenašli její tělo.
                „Scott ..volá..do …“ nečekal jsem na to, až do do koktá,rozeběhl jsem se dolů do pracovny El táty.
                „Scotte, jestli jí skřivíš, co by jen vlásek, máš mé slovo, že tě policie najde po kouskách, jestli vůbec to.“ Slyšel jsem hlas El táty, když jsem zrovna vpálil do dveří, jen se na mě otočil i s kluky a s Amy.
                „Ne, nic nedostaneš, okamžitě mi vrať mou dceru a možná, že když bude v pořádku, tak se ti nic nestane a koupím ti letenku, kam jen budeš chtít, abys mohl zmizet. … Ne, nezavěšuj ..Scotte? ..Scotte!“
Zmateně jsem rozhodil rukama.
                „Zavěsil.“ Amy se opřela o Nialla, ten ji začal hladit po zádech a utěšovat.
                „Víte, kde je? Má El? Je jí něco?“ Patrick se na mě podíval, výslovně nám zakázal můu říkat pan LaMuerte.
                „Bohužel, ale víme, že ji má on, takže, když nechce pomoci policie, pomůžou mí lidi.“ Patrick odešel z pokoje. Chvíli jsem tak koukal na všechny přítomné, když jsem vystřelil za ním. Dostihl jsem ho až v garáži u jeho auta.
                „Co to děláš?“ zeptal se, když jsem otevřel dveře od spolujezdce.
                „Jedu s váma.“ Jen se zmateně na mě podíval, ale to už jsem seděl ve vnitř a zapínal si pás. Nakonec mě nevyhodil, jak jsem si myslel. Nastartoval a vyjeli jsme někam, ani nevím kam, ale věděl jsem, že tohle nebude milé přivítání a tlachání s přáteli u šálku čaje.

A taky, že jsem měl pravdu. Dorazili jsme k nějaké staré budově, tak aspoň vypadala z venku, zevnitř to však vypadalo honostně. Skoro jako nějaký palác s mnoha kancelářemi, lidí tu bylo jako nějaká firma, která však má zůstat světu utajena. Všichni se zdravili s Patrickem, hádal bych že se ho spíš jen báli, ale copak já vím. Najednou se zastavil před dvojitými dveřmi a otočil se na mě.
                „Tady ještě nikdo nebyl, kromě mě a mých přátel takže ať uslyšíš cokoliv, uvidíš cokoliv, nech si to pro sebe, laskavě.“ Jen jsem přikývl. Jestli to pomůže najít El, udělám cokoliv. Přikývl, otočil se ke dveřím a otevřel je. Byl tam velký konfereční stůl, kolem něj už sedělo snad 10 lidí a všichni se otočili na nás. „Zavři dveře a posaď se.“ Učinil jsem, jak mi přikázal.
                „Pánové, tohle je otec Daniela, můj budoucí zeť,“ při slově zeť mi skoro spadla čelist až ke kolenům, ale všiml jsem si, že to slovo téměř nemohl ani vyslovit. Všichni se na mě otočili a pousmáli se. „Potřebuju od vás, abyste mi pomohli najít Elenu, podle všeho ji drží někde Scott Hale, Vaším úkolem mi bude jako obvykle předat jakékoliv informace o tom hajzlovi, rodina, přátelé, nepřátelé, poslední místo pobytu, chci vědět i to, co měl na snídani, prostě všechno, rozumíme si?“ všichni přikývli. Obdivoval jsem v tomhle momentě Patricka, vyzařovala z něj hrozná autorita. „Máte na to dvě hodiny.“ Všichni se jako mávnutím proutku zvedli a zmizeli.
                „Zvládnou to?“ zeptal jsem se tiše, když se pokoj vylidnil. Patrick pohlédl na mě.
                „Jsou to ti nejlepší z nejlepších. Jiným bych tenhle úkol nesvěřil, když jde o mou dceru, zvládnou to.“ Přikývl jsem a v duchu se modlil, aby měl pravdu. To je taky to jediné, co mi teď zbývalo. Modlit se.