Even Angel Face Has Dark Side (Czech Story)

Chapter 23 - WTF?

Takhle to šlo celý týden. Niall a Liam přišli, vzali si Dannyho a odešli, někdy přišel Harry a Louis, nebo se různě prostřídali, ale nikdy nepřišel Zayn. Nevěděla jsem, zda naštěstí nebo naneštěstí. 

Dnešek byl jeden z těch dní, které se nazývají Den Blbec. A že tohle teda byl. Nic se nám v práci nedařilo. Objednávka se opozdila, kávovar se nám zasekl, takže jsme nemohli podávat kávu a hlavní problém nastal, když nám vypověděl službu generátor na elektřinu.
Když pak se v prodejně objevil Scott, měla jsem sto chutí s tím seknout, vzít si lano a na první možném stromě se oběsit.
                „Co tu chceš?“ sykla jsem na něj, když se postavil k pultu.
                „Vidět svou nastávající přece.“ Zářivě se usmál, až jsem měla pocit, že poletím na záchod.
                „Tak to sis zřejmě spletl podnik, kurvy jsou o pár ulic dál.“ Otočila jsem se, abych se mohla dál věnovat práci, když si mě škubnutím ruky otočil nazpět.
                „Líbí se mi, když má holka drzou, ale co je moc je moc, i já mám určitý pohár trpělivosti, zlatíčko.“ Očkem jsem pohlédla kolem, zda neděláme někomu divadélko, a vyškubla se mu.
                „Já se tě nebojím, Scotte,“ lhala jsem, „jsi jen pěšák v otcově hře, nejsi první ani poslední, ale ještě jednou mi budeš vyhrožovat mému synovi, jako jsi to udělal předtím a přísahám bohu, že toho olituješ ty, a jen ty.“
 Nic neřekl, pouze se usmál, tak nějak škodolibě a odkráčel pryč. Tohle jeho chování mě znervóznilo víc, než celá jeho konverzace. Co zase má za lubem?

Těsně před konečnou odbočkou k domu, mi skapalo auto. Z mého motoru se začalo kouřit. To snad ne, ne dneska, prosím. Rukama jsem objala volant, na který jsem si posléze položila i hlavu, chtělo se mi brečet. Už jsem chtěla být doma, držet mého broučka a číst mu pohádku, ale ne. Ono se mi musí stát tohle. Doufala jsem, že Amy počká, ne že bych si myslela, že by byla schopná ho nechat doma samého, ale jak už jsem řekla, dnešek je den blbec.

Nakonec jsem se rozhodla radikálně. Vystoupila jsem, zamkla auto a nechala jej na straně, nikomu nezavazalo, takže to byl bod pro mě. Aspoň, že tak. Domů jsem dorazila asi po půl hodině, málem jsem dostala infarkt, když jsem si všimla, že se nesvítí a i po vchodu do domu, se nikdo neozýval.
                „Amy? Jsem doma, kde jste?“ v kuchyni jsem našla na lednici vzkaz.

-          Nezlob se prosím tě, přišli kluci, zda si jej mohou pujčit, v 6 ho máš doma – Amy P.S. Musela jsem do školy, jinak bych s ním byla, nezlob se xx

Nevěděla jsem, zda se zlobit nebo ne, ale pak jsem uznala, že to nebyla její chyba. Škola je pro ni důležitá a kluci se o malého postarají. Zrak mi spadnul na hodiny na troubě. 19:14. Neříkala náhodou, že v šest bude doma?
Vytáhla jsem si okamžitě telefon ze zadní kapsy kalhot a vytočila Niallovo číslo. Ozvala se mi hlasová schránka. Tak jsem zkusila Harryho, znovu. To snad ne! Při vytočení Liamovo čísla mi začal mobil oznamovat, že mám vybitou baterii. Tohle je opravdu zlý sen.

Vyběhla jsem schody, které jsem brala po dvou, až jsem se divila, že jsem se nezabila na nich. V ložnici jsem vyhrabala ze šuplíku nabíječku a okamžitě ji zprovoznila. Jakmile mi mobil oznámil, že je zase plně funkční, chystala jsem se znovu vytočit číslo od kluků, když mi s hlasitým oznámením došla sms. Otevřela jsem ji.

-          Za dnešek mi ještě platíš, i za to z minula – Scott xoxo

Zmateně jsem zamrkala na displej. Napadaly mě samé černé myšlenky. Při pomyšlení na to, jak teď má v rukou někde mého synka Scott, se mi dělalo mdlo. Rukávem jsem si utřela oči a zkusila znovu vytočit Nialla. Zase mě to hodilo rovnou do schránky. Domem se rozezněl zvonek.

Odhodila jsem mobil na postel a běžela dolů a přímo ke dveřím. Ty jsem rozrazila a zarazila se. Naprosto jsem v ten moment zapomněla, že nemám doma syna, když jsem ve dveřích uviděla stát Zayna Malika s kočárkem.