Even Angel Face Has Dark Side (Czech Story)

Chapter 19 - "Byla jsem těhotná."

 „Kdo je to?“ ozval se Zayn znovu, aniž by spustil z něj oči. Pohlédla jsem na oba. Nakonec jsem kapitulovala.
                „Zayne, tohle je Scott, nevím jak dál,“ rukou jsem ukázala na Scotta, „Scotte, tohle je Zayn, Zayn Malik.“ ukázala jsem na Zayna. Oba dva se měřili pohledem jako, když lev zápasí s dalším o kozu. Zamračila jsem se, když mi došlo, kdo je ta koza.
                „Takže Malik, hm?“ při tónu, jaký použil Scott se mi zvedal žaludek. Otočila jsem hlavu, abych na něj líp viděla. Koukal jakoby snad měl v rukávu eso – počkat. „Takže ty jsi potom ..“
                „Ano, ano, tohle je můj bývalý.“ dokončila jsem rychle větu za něj. Já to tušila, hajzl jeden. Vždyť on by mu vpálil do obličeje Dannyho. Zayn se na nás na oba díval, tak nějak zvláštně.
                „Řekl bych, že tě znám, ale bohužel, nemám sebemenší tušení, kdo jsi ty.“ řekl Zayn.
                „Jsem známý od pana LaMuerteho.“ Zayn upřel své čokoládové oči na mě.
                „Takže od táty, co?“ Nelíbil se mi jeho tón, jen jsem pokrčila rameny. Znovu upřel pohled na Scotta. „Hádám, že ty budeš miláček, velkého bosse.“
                „Ten největší.“ Dodal s úsměvem Scott.
                „No, moc ráda jsem svědkem vašeho štěkání na sebe, ale na mě někdo čeká, takže mě omluvte.“ Usmála jsem se a otočila, abych mohla jít, jenže jsem se přepočítala.

Harry, Niall a Danny byli přímo za mnou a usmívali se. Niall držel v náručí synka a něco mu šeptal, protože se Danny mohl smíchy potrhat. Tenhle den je lepší a lepší.
                „Co tady sakra děláte vy dva? A kde jste ukradli to dítě?“ vyděsil se Zayn nejhoršího. Ajeje.
Harry se nadechoval, aby něco řekl, ale Niall jej předběhl.
                „To je vlastně Eleny, má ho dnes na starost.“ Musím přiznat, že tohle nebyla lež, jen to nebyla ani čistá pravda.
                „A právě proto, bych si jej převzala, ať můžeme jít domů, viď, prcku?“ zeptala jsem se s pohledem upřeným na malého a natáhla k němu ručky. Láskyplně a rád se mi vtiskl do náruče. Harry s Niallem se usmívali jako telátka, nejradši bych je za to uškrtila. Za to Zayn koukal až moc podezřele.
                „Já myslel, že pracuješ v té cukrárně.“ Přikývla jsem.
                „To ano, ale taky jak vidíš, hlídám malého Dannyho.“
                „Dannyho?“ zeptal se a popošel ke mně. „Když jsme se bavili o společném životě, zmiňovala jsi jméno dítěte.“ Pohledem jsem vyhledala jakoukoliv pomoc, beznadějně. „Eleno?“
                „Hezká náhoda, že?“ usmála jsem se, abych tomu dodala věrohodnosti. „Nehledej v tom něco, co není, Zayne a vrať se domů.“ Otočila jsem se na kluky za námi, kteří tam stáli a jen mlčky přihlíželi všemu. „Vy všichni.“
Převzala jsem od Harryho kočárek a položila dovnitř Dannyho.
                „Neboj se zlatíčko, už půjdeme domů, pak můžeš spinkat.“ Hřbetem ruky jsem mu přejela po tvářičce a otočila kočárek tým správným směrem. Rozešla jsem se směrem domů, aniž bych se podívala na kohokoliv za mnou.

Jakmile jsem přišla domů, hned ve dveřích mě přivítala Amy s tím, kde jsem takou dobu byla. Nechtěla jsem jí to vysvětlovat, tak jsem se omluvila a šla přichystat malého ke koupeli a pak jej nasoukat do oblečku na spaní, které tolik miloval. Jen dostat jej do toho mi zabralo patnáct minut.

 Dolů jsem přišla až po osmé hodině. Amy sledovala zrovna nějaký pořad v televizi, ale hned jej vypnula, když jsem se posadila vedle ní.
                „Tak povídej.“ Zhluboka jsem se nadechla. Výslech mi chyběl, do perfektního dne. Jednu nohu jsem si skrčila na gauči, druhou ji zasedla, jakoby do tureckého sedu, abych na ni skvěle viděla a nadechla jsem se k vyprávění.
                „.. tak a to je celé.“
Pohlédla jsem na ni, když mlčela. „Amy?“
                „Musíš mu to říci, El. Hned.“ Zmateně jsem přimhouřila oči. Vypadala docela nazlobeně, což jsem nechápala. Uznávám, že byla directionerka, ale určitě nebyla team Malik.
                „Nechci, aby Zayn věděl, že je Daniel jeho syn. Co když mi jej odvede?“ Amy na mě zmateně pohlédla. Hodně zmateně.
                „Takže tohle celé je o tomhle?“ pronesla tiše. Položila mi na ruku svou a jemně ji stiskla na projev podpory a porozumění. „Ty se bojíš, že ti vezme Dannyho?“
 Ucítila jsem, jak mi z očí stéká první slza, přivřela jsem víčko, aby stekla a byl klid, ale hned za první se našla i druhá, kterou už setřela rukou Amy. „El, nikdo ti, nikdy nevezme tvé dítě. Jsi Dannyho máma, miluje tě.“ Pohlédla jsem na ni. Byla si svými slovy jistá.
                „Jenže on je slavný a bohatý, co když nebude chtít přijmout Dannyho ve svém životě. Nechci mu zkazit kariéru a už vůbec ne přijít o něj.“
                „O kterého z nich?“ zeptala se Amy s lehkým úsměvem na rtech, což mě donutilo se usmát taky.
                „Oba.“ Špitla jsem a objala ji. Chvíli jsme se takhle objímali, když se najednou odtáhla. „Měla by jsi jít.“ Skousla jsem si ret. Na tohle jsem se připravovala dva roky, přitom jsem se cítila, že nejsem připravená a ani nikdy snad nebudu. A však kývla jsem a přešla k věšákům u dveří, ze kterých jsem si sundala bundu a následně si ji oblíkla. Vlasy jsem vytáhla zpod bundy a přehodila přes záda. Ještě jsem se otočila za Amy, která se povzbudivě usmála. Ať už chtěně nebo ne, dodávala mi odvahy jako nikdo. Otevřela jsem dveře. Do obličeje mě udeřil chladný vzduch, který je tady na denním pořádku v tomhle ročním obdobím – podzim a vydala jsem se na adresu, kterou mi ještě stihl nechat Niall s Harrym.

Docela mě zaskočilo, že nemají před domem exkorktu nebo přinejmenším komando. Stačilo vyjít těch pár schodů ke dveřím, zvednout ruku, zazvonit a počkat, až někdo otevře, jenže já jsem tady už pět minut raději „mrzla“ před vchodem. Je divné, aby se dívka ve svých 21 letech bála obyčejného zvonku, ale já se bála, ba co víc, byla jsem vyděšená. Mé srdce mi tepala určitě o sto otáček víckrát, jak jsem byla nervózní. Co když jej nepřijme? Nebo mi jej vezme do Anglie a už jej neuvidím nikdy? Hlavou se mi míjelo bezpočet otázek všeho typu. Vyhrávaly však ty negativní, kdy to končilo zle pro mě.
Otočila jsem se k odchodu, ale jen, co jsem udělala krok směrem od domu, zarazila jsem se s pohledem upřeným na zem. Ty bys přece taky chtěla znát pravdu, být na jeho místě. Zaslouží si vědět pravdu. Musíš mu to říci, Eleno. Promluvilo ke mně mé svědomí, které jsem nedokázala neposlechnout. Zavřela jsem na okamžik oči a vrátila se až ke dveřím a zazvonila dřív, než bych si to znovu rozmyslela. Víc jsem se zachumlala do své bundy, když jsem zaslechla hlasitý smích a kroky směrem ke dveřím. Dveře se rozlítly chvíli potom. Zvedla jsem hlavu, abych spatřila toho, kdo otevřel.
                „Proboha,“ vyšlo z jeho úst překvapeně. Usmála jsem se.
                „Ahoj, Li, je tady Zayn, prosím tě?“ Liam jen zamrkal, neschopen slova. Byla jsem vděčná, když se za pár minut na to, za ním objevili čtyři postavy, včele se Zaynem. Všichni vypadali překvapeně, až na Nialla. Určitě to plánoval.
                „Co tady děláš? Já myslel, že už mě nechceš vidět.“ Pohlédla jsem na Liama, který sice nemluvil, ale alespoň se posunul, abych na Zayna líp viděla.
                „Jo, no ohledně toho,“ nadechla jsem se a odvážila udělat krok dovnitř, Liam za mnou zavřel. „Mohli bychom si promluvit? Je to ..důležité, Zayne.“
                „My zatím budeme v baru, cestou jsme nějaký viděli. Jdeme.“ Zavelel okamžitě Harry. Chytil Louise za loket a táhl ven, zatím co se chudáček ještě ani sám nevzpamatoval. Niall vzal stejně jako Harry, Liama a znovu zapadly hlavní dveře.
                „Promluvit? A o čem?“ prolomil ticho Zayn. Nabrala jsem tolik vzduchu, kolik jsem dokázala. Buď silná, Eleno.
                „Tehdy v té Anglii, když jsi přišel na letiště, nebyla jsem tam sama, Zayne.“  Zayn se uchechtl.
                „Samozřejmě, že ne, byla tam Amy, tvůj povedený otec a ten kluk, Stefan.“
Pousmála jsem se a zakroutila hlavou. Tohle bude těžší, než jsem si myslela. Vydechla jsem vzduch a začala si hrát s prstýnkem na levé ruce.
                „Takhle jsem to nemyslela. Já jsem byla v té době ..“ odmlčela jsem se a uhnula pohledem. Cítila jsem jeho pohled na sobě, což mi odvahy spíše ubíralo, než naopak. „Byla jsem těhotná.“