Even Angel Face Has Dark Side (Czech Story)

Chapter 29 - prosím, ať je Elena v pořádku.

„Tak sníš to nebo ne?!“ rozkřikl se Scott, až jsem nadskočila. Uznávám, že jsem se v tom jídle přehrabovala vidličkou, ale to neznamená, že může křičet. „Rozumělas mi?“
 Pohlédla jsem na něj. Odložila vidličku a odsunula talíř, i když jsem věděla, že bude znovu křičet. „Chci si promluvit, Scotte.“ Mlčel, tak jsem pokračovala. „Tohle jsem našla pod postelou,“ vytáhla jsem si z kapsy složenou fotku a opatrně ji položila na stůl obrázkem k němu. Pozorovala jsem, jak opatrně přitáhl fotku k sobě, jak jeho prsty objaly fotku, na které byl on a dívka v tričku ze skříně. Dívka, co mi byla podobná. Víc, než cokoliv mě znervózňovalo jeho mlčení. Jen tupě zíral na fotku. „Kdo to je?“ zeptala jsem se potichu, abych jej snad nevylekala, což je dost ironické, když jsem tady já ten vězeň.

Naše oči se střetly, až moc rychle. Najednou stál vedle mě. V jedné ruce držel onu fotku a druhé držel můj malinký krk. Donutil mě tím stát ze židle. „Sco – tte.“ Vykoktala jsem ze sebe přidušeně. Pokusila jsem se jeho ruce odsunout, ale držel pevně. „Pro-sím. Udus-udusíš ..m-mě.“
Najednou jakoby snad pochopil, co dělá, jeho ruka povolila stisk a já se sesypala na podlahu. Ruka mi vystřelila ke krku a začala jsem si jej prohmatávat.  „Nesahej na to, co nemáš!“
chvíli mi trvalo, než mi došlo, že to mluví na mě. Pomalu jsem začínala litovat toho, že jsem mu vůbec něco ukazovala. Jeho ruce se znovu obmotaly kolem mých paží a zvedly mě do vzduchu, tak abych mu viděla do obličeje. „Rozumělas mi, Sophie?!“ Na okamžik jsem ztuhla. Sophie?
                „Takže ta dívka je Sophie?“ špitla jsem, nechtěla jsem jej rozzuřit, i když na to nejspíš bylo pozdě. Plesk. V jednom momentě mě držel, v druhém jsem se válela na zemi jako hromádka neštěstí. Hadrová panenka. Rukou jsem si třela postižené místo, kde před chvílí dopadla jeho ruka.
                „Ještě jednou a nebudu čekat na nic.“ Zamrkala jsem, když si ke mně přiklekl. Pokusila jsem se uhnout, jakmile jeho ruka znovu vyletěla do vzduchu, ale ani jsem se nehnula, ještě že tak. Jen jsem sledovala, jak kontroluje, zda mi nějak neublížil.
                „Scotte, kdo ..“odmlčela jsem se, když na mě upřel svůj pohled plný zlosti a jasně říkající „zeptej se, kdo je Sophie a jsi mrtvá.“ Nadechla jsem se „co se se mnou stalo? Se mnou, se Sophie?“
Nešlo si nevšimnout jak jeho oči zněžněly.
                „LaMuerte tě nechal zavřít do blázince, protože jsi brala drogy a zešílela jsi z toho. To si alespoň myslí on.“
                „LaMuerte? Můj ..chci říct, táta od Amy a Eleny?“ Nepatrně přikývl. „Ale proč? To nedává smysl, proč by mě tam zavíral, když mě skoro ani nezná. Chci říct, že já je přece neznám, jeho a ani jeho dcery.“ Scott se na okamžik odmlčel, trvalo mu to pár minut, než znovu promluvil.
                „Řídila jsi pod vlivem drog auto, červené audi.“ Červené audi? Pak mi to došlo.
                „S nápisem na kufru? Velkým nápisem na kufru? Já jsem ..“ hlas mi selhal, když jsem to chtěla řici, dopověděl to on. „Ano, Sophie, ty jsi srazila paní LaMuertovou a proto tě on poslal do blázince, protože tě nemohl jen tak zabít, tak tě jednoduše sprovodil takhle ze světa. Udělal z tebe šílence.“ Cítila jsem, jak mi po tváří se kutálejí slzy, které utřel. „Zabila jsi matku od Eleny a Amy.“

                „NE!“ ani nevím, kde jsem v sobě našla tu sílu, i když bych to hádala na zlost, ale podařilo se mi ho zaskočit a odstrčit od sebe. Rychle jsem vstala a sebrala první věc, co jsem měla po ruce – vázu a práskla jsem ho s ní po hlavě. Střepy se rozletěly do všech koutů místnosti, ale hlavnější bylo, že to splnilo účel. Scott se skácel na podlahu. Nečekala jsem na to, abych mohla zjistit, zda žije nebo ne, sklonila jsem se k němu a začala mu prohrabovat kapsy, abych našla tolik potřebné klíče ke dveřím.
                „No ták, kde je má..Prosím, Bože ..Ach, konečně.“ Překročila jsem jej a běžela ke dveřím. Zastrčila jsem klíč do dírky, ale nepasoval. „Sakra!“ Trefila jsem se až na poslední pokus, odemkla jsem. Když jsem uslyšela hluk za sebou, otočila sem se, abych zjistila co to, ale Scott byl stále na zemi a nehýbal se. Rozrazila jsem dveře a utíkala, co nejdál to jen šlo, aniž bych věděla, kam.

*Zayn P.O.V.*

Zrovna jsem seděl zase v tom autě, co jsem tak nesnášel – Patrickově autě. Řídil se gpskou, za námi další dvě auta.
                „Nechcete ho, ale ..vždyť víte ..zabít.“ Jeden pohled na pana LaMuerteho a bylo mi to nad nebe jasné. Polkl jsem a raději se zahleděl z okýnka, když mi začal zvonit mobil – Liam.
                „Ano, Li?“
                „Zayne, kde jste? Máme už starosti, je všechno v pořádku?“ pohlédl jsem na Patricka.
                „Ano, asi už se ví, kde je Elena, prosím, neříkej to nikomu, Amy by vyšilovala a maličký potřebuje být v klidu.“ Nastalo ticho. Už jsem myslel, že to i zavěsil, když se znovu ujal slova.
                „Zayne, přiveďte ji.“ Pousmál jsem se.
                „Jiná možnost ani není, Li.“ Mobil jsem schoval do kapsy a otočil se na něj.
                „Celou dobu mi vrtá něco v hlavě. Když jste byli tolik skvělí kamarádi s tím Scotte, proč sakra unesl Elenu?“ A zase ticho. „Haló?!“
                „To je dlouhá historie.“ Rozhodil jsem rukama.
                „Vypadám na to, že někam jdu? Máme podle gps ještě půl hodiny, tak začněte!“
                „Teda ty máš kuráž, na mě zvyšovat hlas ..“ na okamžik jsem myslel, že jsem si nadělal do kalhot, při jeho pohledu alá gangster, ale jeho rty se pousmály. „Scottova sestra byla závislá, on ji scháněl drogy, zatím co pracoval pro mě. Věděl jsem to, ale bylo mi to jedno. Sice vyrábíme drogy, no nikdy jsem je nebral. Proto, když jsem viděl jednou Sophie, jak se baví tehdy ještě s malou Elenou, zakročil jsem. Vyhodil jsem ji z firmy i z domu, pod podmínkou, že pokud se jen přiblíží k mým dětem, odskáče si to. To ji zřejmě naštvalo, protože o měsíc později pod vlivem srazila mou manželku a odjela.“ Tak teď to dávalo smysl. Docela teda.
                „Takže jste mu zabil sestru a on se teď mstí na Eleně?“
                „Ne, tak docela.“ Patrickovi dělalo problém o tom mluvit, to jsem viděl, ale já chtěl vědět vše, tak jsem čekal. „Mý muži ji chytili, zavřeli do blázince, Elena mě o to tehdy prosila, abych jí pomohl – to však nevěděla, co Sophii udělala. A Sophie, je hodně podobná Eleně. Teda mají stejné vlasy a oči, jinak nic, jenže si někteří myslí, že Scottovi mohlo ..“
                „Přeskočit a teď má Elenu za jeho sestru?“ dokončil jsem svou myšlenku za něj a otočil se na něj, zda mám pravdu. Jen přikývl a dál se věnoval řízení.
                „Ublížil by své sestře?“
 A zase to debilní ticho. „Patricku?! Ublížil by zatraceně ten debil své sestře nebo ne?!“
                „Pokud by jej poslouchala, tak nikdy, ale jakmile by ..znáš přece El.“
 Tohle mi stačilo, nahnul jsem se, abych viděl na tachometr. „Nemůžete na to trochu šlápnout? Jedete sotva 110, jestli něco udělá Eleně, vlastnoručně ho uškrtím, jeďte!“

Hned potom, co jsem to toho zalitoval. Patrick přidal a to o dost, za necelých 15 minut, jsme už parkovali před domem, kde by údajně měli být Scott a Elena. Mé ruce se mi potily, tak jako ještě nikdy na světě. Jen, prosím, ať je Elena v pořádku.