Even Angel Face Has Dark Side (Czech Story)

Chapter 4 - Zase jednou volná

Odlepila jsem od sebe víčka, které jsem hned zavřela, jakmile mě do očí zasvítilo sluníčko, které bylo v tuhle ranní dobu až nezvykle moc vysoko na obloze. Stočila jsem hlavu na postavu ležící vedle mého těla a srovnala si v hlavě, co se to vlastně včera stalo. Sama pro sebe jsem se usmála a opatrně sundala ze svého štíhlého těla deku, kterou jsem byla přikryta a přehodila nohy přes okraj postele. Chodidly jsem se dotkla studené podlahy a vstala, tak abych nevzbudila Zayna, což se mi i podařilo, jak jsem zjistila, když jsem za sebou zavírala dveře a šla dolů do kuchyně se najíst.
Podala jsem si misku, nalila do ní mlíko a zasypala jsem to nesquikem. Vzala jsem si svůj výtvor k oknu, kde jsem měla výhled na nedaleký park a samozřejmě jiným směrem i na centrum.
Posadila jsem se do okna, pustila se do jídla a přemýšlela nad vším, co se dělo od doby, co jej znám.
               
                „Ne, Zayne, přestaň, to lechtá.“ Prosila jsem, žadonila, ale nepomohlo mi nic. Ležela jsem v trávě a nad sebou měla jeho. Jeho nohy kolem mých boků mi zabraňovaly se jakkoliv bránit nebo zvednout se. Sice mé ruce volné byly, ale co zmohly oproti těm jeho. Nic. Zhola nic. Usmíval se na mě skrz ty své krásné hnědé oči a nebál se použít i rty v krásném úsměvu. „Zayne, já se ..prosííím.“ zasmála jsem se a rukama se snažila osvobodit své tělo ze spárů jeho ruk. Nakonec se zasmál a převalil se i se mnou na svá záda, takže jsem teď ležela na něm. Trvalo mi dlouhou chvíli, než jsem se přestala smát a uklidnila se. Po celou dobu mi hladil rukou po zádech, a nebo s ní přejížděl v mých vlasech. Když jsem zvedla hlavu z jeho hrudi, podívala se na něj, usmíval se.
                „Miluju Tě, El.“ Při vyslovení těch dvou slov se mi pokaždé zastavilo srdce radostí, které se ještě prohloubilo, když jsem mu je mohla zopakovat.
                „Já tebe taky, Zayne.“ Jako dárek na Vánoce mi byly rozzářené hnědé oči, které na mě vždy koukaly plné lásky a něhy. Nechtěla jsem, aby tenhle okamžik kdy skončil, nikdy neměl skončit…

                „Vidím, že už sis zvládla udělat snídani.“ Téměř jsem nadskočila pod rázností jeho slov a pohlédla na něj, jak ladně schází schody a jde směrem k pultu v kuchyni. Netušila jsem, co od něj čekat a až pozdě mi došlo, že jsem si udělala snídani jen pro sebe. „Děláš si srandu, že jsi vypila všechno mlíko, ne?!“ Pootevřela jsem pusu, abych se nějak omluvila, ale přešlo mě to v momentě, kdy práskl s dvířky od ledničky. „To je snad vtip.“
Pohlédla jsem na něj, vstala, a  šla zanést misku do dřezu, i když to momentálně byla sebevražedná mise. Proplést se mezi naštvaným Zaynem bylo nadlidský úkol.
                „Koupím nové, chtěla jsem ti stihnout, než se vzbudíš.“ Pípla jsem namísto omluvy, když jsem neměla, jak projít, ale zrak jsem na něj neupřela. Místo toho jsem kontrolovala podlahu, jestli je dobře umyta. Byla. Ani se nepohnul, i když dobře věděl, kam chci jít a taky proč.
                „Stejně musím za kluky do studia, takže máš celý den na to, abys dokoupila to zatracený mlíko.“ Jen jsem přikývla, honem došla ke dřezu, když se uráčil konečně pohnout a položila jsem misku, kterou jsem doposud pevně svírala v rukou v naději, že by mě snad uchránila. Nic už neřekl, ale jeho pohled jsem cítila na zádech, ani jsem se neotáčela. Udělala jsem to, až když jsem zaslechla zabouchnutí dveří. Zayn odešel, zřejmě za kluky, jak říkal. Docela jsem si oddychla, ale hned na to mě polil hrozný smutek z toho, že se včerejší den už nebude opakovat. Ne v nejbližší době.

Hodinu jsem procházela regály v obchodě a zkoumala, co všechno máme doma a co ne, co by potřebovalo se dokoupit. Když už jsem byla skoro na řadě u pokladny, došlo mi, že nemám mlíko pro Zayna. Omluvila jsem se paní za mnou, protože musela uhnout a letěla jsem pro to. Jako na potvoru tam zrovna byla poslední krabice. Zaprosila jsem v duchu Boha, aby mě netrápil a někdo mi ji nevzal. Bingo. Natáhla jsem se pro ni, když najednou se přede mnou objevila něčí ruka a to mlíko mi ukradla. S otevřenou pusou jsem se podívala na záda uchvatitele mlíka. Nevěděla jsem co teď. Nevrátím se domů s mlíkem, Zayn bude naštvaný, takže to vlastně byla jednoduchá volba. Poklepala jsem na cizincovo rameno.
                „Eh, omlouvám se, ale já bych vážně nutně potřebovala to mlíko.“ Pronesla jsem hlasem, jakoby mě mohlo pouze tohle mlíko zachránit ze spárů smrti. Vlastně by se to tak dalo i nazvat. Mladík se otočil a mě se rozlil na tváři překvapený, ale šťastný úsměv. „Stefane?“
                „Eleno.“ Usmál se na mě můj dávný přítel a už mě drtil v objetí, než jsem stihla cokoliv namítnout. „Jak se máš? Co jsi odešla z města, tak jsem o tobě neslyšel. Jak se ti daří? Kde pracuješ?“ Zasmála jsem se jeho otázkám. Kéž by na všechny byla kladná odpověď.
                „Mám se dobře, děkuju a vlastně se dá říct, že nepracuju zrovna. Mám bohatého přítele.“ Polkla jsem, když jsem si vybavila Zayna. „Stefane, mohl bys mi prosím dát to mlíko? Opravdu jej velmi potřebuju.“ Zaprosila jsem a udělala psí oči. Jen se usmál a podal mi jej. Ještě než jsem si jej stihla převzít s ním ucukl, zmateně jsem zvedla pohled na něj.
                „Ale ne zadarmo.“ 
                „Klidně ti jej zaplatím.“ Zasmál se, zřejmě dobře chápal, že jsem bez něj nahraná.
                „Půjdeme na večeři a povyprávíš mi všechno.“ Já a Stefan = večeře = Zayn naštvaný. To nejde dohromady. Omluvně jsem se na něj podívala.
                „Já ..omlouvám se, ale já večer nemůžu.“ Už jsem slyšela v hlavě Zaynův naštvaný hlas, že nemám mlíko, když se Stefan usmál.
                „Tak tohle zaplatíme všechno a zvu tě teď na kávu.“ A zase se objevila malá jiskřička naděje. Co bych taky mohla ztratit jednou kávou a hlavně, že dostanu mlíko. Nakonec jsem přikývla a šla zaplatit nákup i s mlékem, které mi ochotně dal, hned potom, co jsem souhlasila. Před obchodem jsem ještě zkontrolovala mobil, zda se nestal zázrak a nedošla mi zpráva, nedošla.
                „Můžeme?“ pohlédla jsem na Stefana a přikývla. Konečně jsem se cítila po dlouhé době upřimně ráda, že na chvíli vypadnu z bytu a můžu být zase sama sebou a nebát se, že při vyslovení špatné věty dostanu vynadáno. Pro těch pár hodin jsem byla volná a ta stará Elena.