Even Angel Face Has Dark Side (Czech Story)

Chapter 7 - Kam si myslíš, že jdeš?!

Ani nevím o tom, že bych usnula, proto pro mě bylo velké překvapení, když jsem otevřela oči a spatřila slunce nad Londýnem. Ze včerejšího večera jsem si pamatovala naprosto vše a jasně. Odkryla jsem se, další věc, ani si nepamatuju, že bych se přikrývala, a nechala nohy dopadnout na kobereček u postele. Zavýskla jsem bolestí, ale tiše. Bolel mě klín.

Když jsem se doloudala do koupelny, sundala ze sebe ručník, který jsem měla stále na sobě a zalezla do sprchy, jako každé ráno, vyděsila jsem se toho, co jsem uviděla. Oboje zápěstí fialové od modřin, na bocích červené značky od nehtů a na obou stehen jsem měla fialové flíčky. Před obličejem mi problikla scéna ze včerejší noci, a taky vše, co se mnou Zayn dělal. Otočila jsem kohoutkem, aby proud vody utišil mé vzlyky, kterým jsem dala volný průběh, i slzám. Pomalu jsem se opřela o studené kachličky a svezla se dolů. Brečela jsem jako malá holčička. Přitáhla jsem si kolena víc k tělu. Bylo mi jedno, jak dlouho to zabere, musela jsem se pořádně vybrečet. Potřebovala jsem to.

Dole bylo ticho, takže jsem usoudila, že je pryč. Byla jsem za to ráda. Mohla jsem si v klidu udělat jídlo, s hrníčkem s kávou jsem se usadila v okně a zkoumala jsem lidi chodící v dešti do práce – pršelo, jak jsem před chvíli zjistila. No lidi, spíš jsem viděla jen barevné deštníky, pousmála jsem se.

Můj hrneček mi vylítl z rukou a s rámusem se roztříštil na milion kousíčků, když se ozval zvonek. V prvním momentě mě napadlo, zda si Zayn nezapomněl klíče, proto když se ozval zvuk zvonku podruhé, byla jsem teprve na nohou a upírala pohled ke dveřím.

                „Eleno, jsi doma? To jsem já, Harry.“ Výslovně jsem si oddychla. Už jsem díky němu paranoidní. Harry se usmál, když jsem mu otevřela. „Konečně, už jsem myslel, že jsi pryč.“ Ani nepočkal na pozvání, akorát jsem za ním tedy zavřela dveře.

                „Co se tu stalo?“ koukal na spoušť, co způsobil pádem hrnek.

                „Vyklouzl mi z rukou a rozbil se.“ Zmizla jsem na okamžik, abych si přinesla hadru a začala to uklízet. Sehnul se ke mně a pomáhal mi, dokud se nezarazil s rukou v pohybu. Zmateně jsem na něj pohlédla, ale to už držel obě mé ruce, takže obsah mých rukou byl znovu na zemi.

                „Co se ti stalo?“ vydechl šokovaně nad mýma poraněnýma rukama. Otevřela jsem pusu, abych mu něco nalhala, ale jen, co jsem se znovu podívala na své ruce, vrátilo se mi vše a já se znovu rozbrečela. „Eleno.“ Šeptl jemně a přitáhl si mě do náruče. Brečela jsem dál, i když jsem věděla, že mu jednou budu muset říct, co se stalo. Brečela jsem, i když mi začal rukou hladit po vlasech, druhou si mě tiskl k sobě. Ucítila jsem, jak se se mnou kolíbá, aby mě utěšil. „Včera jsi to neměla, když jsme odcházeli, takže to znamenalo že ..“ nedopověděl svou myšlenku, pouze mě pustil, jen na takou vzdálenost, aby se mi podíval do obličeje. „Byl to on?“ vyslovil nahlas otázku, která ho zžírala zaživa. „Eleno, byl to on? Odpověz mi!“

                „Ne.“ Pípla jsem sotva slyšitelně.

                „Teď mi lžeš. Proč mi sakra, lžeš?!“ už to nebyl ten jeho krásný chraplavý hlas, ale hrubý.

                „V čem lže?“ ozval se hlas ode dveří, ztuhla jsem v Harryho náručí. Což musel pocítit, neboť si mě znovu změřil pohledem. Okamžitě jsem se od něj odtáhla, utřela si slzy do rukávu a sebrala do náruče rozbitý hrneček.

                „Tak v čem lže?“ dožadoval se odpovědi Zayn, položil své klíče na stolek u dveří, jako vždy. Harry ze mě chvíli nespouštěl oči, pak se postavil a pohlédl na svého kamaráda.

                „Elena má poranění na rukou, tak jsem se ptal, co se jí stalo.“ Zaynův pohled byl zcela klidný, i když promluvil, jeho hlas nenabral na žádné intenzitě. Jakoby to ani nebyla jeho vina.

                „Jaké poranění?“ zeptal se jako naprosto nezúčastněný divák včerejší noci. Přešel ke mně a opatrně mi zvedl ruce, aby se na ně podíval. Vypadal překvapeně nad tím, co viděl. Musela jsem se v duchu zasmát, herec by byl dokonalý.

                „Proboha, lásko,“ pronesl láskyplně, dokonce se na mě i tak díval. „Co se ti stalo? Ošetřím ti to.“ Harry celé divadélko pozoroval, k mé smůle nevypadal, že by mu to nebaštil, ale stále měl v sobě semínko pochybnosti. „Děkuju ti Harry, že jsi na to přišel, sama by mi to snad ani neřekla. Ráno jsem si toho nevšiml.“ Usmál se na kamaráda a poklepal mu na rameno.

                „No hlavně, že se to vyřešilo. Postarej se jí o to, vypadá to zle.“ Zayn přikývl a doprovodil jej ke dveřím. Došlo mi, že za pár chvil s ním budu sama v bytě. V sekundě mě napadlo, přijít k Harrymu, obejmout jej a pošeptat, aby neodcházel, ale tím pádem by to mohl odnést i on, a nebo by se mi vysmál a i tak odešel. Rozhodla jsem se mlčet.

                „Zastavím se později, měj se, Eleno.“ Usmál se a mávl. Mávnutí jsem opětovala, úsměv však nikoli.

Dveře zapadly a já se připravila znovu na bolest, místo toho však došel ke mně, znovu mi chytil mé ruce a zkoumal je ve svých. Jemně mi objížděl zápěstí. Jeho ruce pasovaly přesně do mých modřin. Došlo mi, že to, jak mi je drží teď, se v žádném případě nepodobá tomu, jak je držel včera. Tohle bylo naprosto odlišné – jemné, opatrné, teplé. Dával si sakra pozor, aby mě jeho počínání nebolelo.

                „Bolí to moc?“ srdce jsem měla až v krku, když promluvil. Mlčela jsem. Pokud jsem v momentě, kdy promluvil, měla srdce v krku, tak když se na mě podíval, mi muselo dát sbohem a odletělo oknem. Zamrkala jsem a okamžitě uhnula pohledem na své ruce.

                „Mluv se mnou.“ Zavřela jsem oči v domnění, že až je otevřu, budu tu zase sama, s hrnkem kávy a nic z toho, se nestalo. „Eleno.“

                „Můžeš mě prosím, pustit?“ vydala jsem ze sebe místo odpovědi. Pro změnu byl zmatený teď on, ale poslechl, až mě to překvapilo. Znovu jsem se zadívala na své ruce, nechtěla jsem pokoušet své štěstí, proto jsem jej obešla a chtěla jít, co nejdál od něj. Chyba. V momentě, kdy jsem byla na úrovni jej, mi chytil za loket a vší silou trhl, takže jsem přistála na jeho hrudi. Až se mi z toho zrychlil tep, což musel cítit. Mé srdce místo normálního tepu dělalo hlučné buch buch buch.

                „Pokud mě nešálí paměť, řekl jsem ti včera, že tě něčeho odnaučím, tak kam si myslíš, že jdeš?!“