Even Angel Face Has Dark Side (Czech Story)

Chapter 24 - Usmíření

„Danny!“ vykřikla jsem snad až moc horlivě. Obešla jsem zírajícího Zayna a okamžitě si vzala do náruče své dítě, až pak mi došlo, že spinká. Sladce, chudáček musí být hrozně unavený. Rozešla jsem se i s ním směrem dovnitř, když jsem se uprostřed chodby zastavila a otočila. Zayn tam stále stál, a jen mlčky mě sledoval.
                „Pojď dál, nemusíš tam stát, jen uložím Dannyho.“ Pousmála jsem se, a jak jsem řekla, tak jsem šla i udělat. Na schodech jsem uslyšela, jak se dveře zavřely – hádala jsem, že vešel, což mě mile potěšilo.

Jakmile jsem přišla dolů, zarazila jsem se na schodech s pohledem upřeným na Zayna. Zrovna stál u prosklené skříně a prohlížel si fotografie uvnitř. Byly tam fotky převážně s Danielem, ale byla tam i fotka mě a Zayna, na kterou podle všeho právě upíral pohled nejvíce. Nechtěla jsem jej rušit, ale když jsem udělala krok dolů, zavrzalo po de mnou prkno. Ano, já mám dřevěné schody. Okamžitě se otočil čelem ke mně a couvl od skříně.  
                „Malý spí.“ Porušila jsem ticho, které nastalo.
                „Fajn,“ odpověděl a pousmál se. A nastalo znovu to trapné ticho, kdy ani jeden nevěděl, co by měl říct.
                „Zayne, já bych se ti ..“
                „El, já se ti musím ..“ začali jsme oba najednou mluvit, až mě to donutilo se usmát.
                „Okey, začni.“
                „Ne, ty první.“ Otevřela jsem pusu, abych něco namítla, ale pak jsem jen pokrčila rameny, stejně by to nemělo cenu a hádat se znovu opravdu nechci.
                „Posadíme se?“ navrhla jsem a ukázala směrem na gauč, kde jsem si následně i sedla. Zkřížila jsem si nohu na gauči a sedla na ni. Jakmile se usadil i Zayn, trochu jsem znervózněla.
                „Omlouvám se, že jsem tehdy tak zbaběle utekla,“ začala jsem si hrát s prstýnkem na ruce, „když mi v nemocnici řekli, že jsem těhotná, zpanikařila jsem a chtěla, co nejdřív utéct. Jako bych snad mohla utéct i od toho.“ Pousmála jsem se. „Ale mít Dannyho byl ten největší zázrak na světě.“ Kouknula jsem se na něj, protože po celou dobu mlčel bez pohnutí.
Aniž by mrknul, pořád mě jen mlčky pozoroval, až mi vyskočila na zádech husina. Očima jsem prolítla snad všechno možné kolem, aniž bych pohnula hlavou, jak mě to celé znervózňovalo.
                „Tak řekneš už prosím něco?“ zaprosila jsem tiše.
                „Můžu se s ním aspoň rozloučit, než půjdu?“ pootevřela jsem pusu. Tohle jsem nečekala. Přikývla jsem a vstala, abych jej doprovodila k dětskému pokojíčku. Při zjištění, že jde Zayn za mnou, jsem se vydala k pokojíčku.

Otevřela jsem dveře a nechala jej vejít, aby se rozloučil. Opřela jsem se o futra a sledovala, jak se sklání nad postýlkou.
                „Musíš být hodný na maminku, až vyrosteš, budeš to mít těžké, tvůj děda je dost ..svérázný,“ usmál se, zatím co malého hladil po líčku. Do očí se mi nahrnuly slzy, on se neloučil na chvíli, ale napořád. „..pamatuj, že tě všichni milujeme, zlatíčko.“ Dokončil svůj proslov a nahnul se, aby mu mohl dát pusu na čelo. Rychle jsem si utřela oči a jen jej sledovala, jak kolem mne prošel bez jakéhokoliv očního kontaktu.

Zůstala jsem tam stát jako solný sloup. Přece jej neztratím. Vždyť bez něj jsem snad ani pořádně nežila, necítila, nemilovala. S ním jsem se cítila jako plnohodnotná rodina. Bez něj jsme byli neúplní. Jakmile jsem uslyšela zavrzat poslední schod, prudce jsem se otočila směrem ke schodišti a rozeběhla se za ním. Buď a nebo.

                „Zayne!“ křikla jsem. Se docela divím, že jsem se na těch schodech nezabila, jak jsem je brala po dvou a více. Zaslechla jsem, jak se otevřely dveře. Zrychlil se mi tep, při pomyšlení, že mi zmizí a už ho nikdy nebudu moci obejmout. „Zayne!“ křikla jsem znovu.
Než se stihl vůbec otočit, a nebo vejít ze dveří, vší silou jsem na něj dopadla. Objala jsem jej zezadu pevně. Nemělo to účinek, v jaký jsem doufala, ale aspoň se zastavil.
                „Prosím, neodcházej. My tě potřebujeme, já tě potřebuju, tvůj syn tě potřebuje. Udělám cokoliv, co budeš chtít, abych udělala, jen mě neopouštěj.“ Po tváři se mi začaly hrnout slzy, ale ještě jsem se nedostala k tomu nejvíce podstatnému. „Zayne, já tě ..já tě miluju.“

Ztuhla jsem, když se najednou a prudce otočil, až jsem nosem byla zabořená v jeho hrudi, která už stihla i za ten okamžik nasáknout pod proudem mých slz.S prsty na mé bradě mě donutil pozvednout hlavu, takže jsme se teď dívali přímo do očí jeden druhému. A znovu tu bylo to trapné ticho, kdy ani jeden nevěděl, co říci, tentokrát jsme si jen koukali do očí. Cítila jsem, jak se mu jen z pohledu na něj podlamují kolena, zrychluje se mi dech a potí se mi ruce. Cítila jsem se jako puberťačka, co má prožít svůj první sex. Místo toho se však stalo něco mnohem odlišného. Jeho ruce změnily umístění, místo mé brady sjela jedna na můj bok a druhá na má záda. Víc si mě přitáhl k tělu. Přišlo mi to jako věčnost, kdy spojil naše rty v jedno. Už jsem téměř zapomněla, jak jemný dokáže být když chce. Jak krásně líbá, procítěně. Pro tento okamžik jsem se cítila šťastná.
                „Ach bože, El ..“pronesl mezi polibky, aniž by se odtáhl nebo je přerušil. „tak moc jsi mi chyběla, love.“
Jen jsem se usmála a své ruce sepjala za jeho krkem a sama si jej víc přitáhla k tělu.  Asi po pěti minutách, kdy jsme se oddálili, jen pro nabrání potřebného vzduchu, jsem se odtáhla na délku mé paže. Koukaly na mě dva čokoládové korálky, pousmála jsem se.
                „Prosím, odpusť mi to, všechno.“
                „El,“ zašeptal mi u ucha. Levou rukou mi zastrčil za ucho pramínek vlasů, co mi padal do obličeje. „já bych měl prosit tebe o odpuštění a taky Dannyho.“ Zakroutila jsem hlavou.
                „Kdybych tehdy neodjela, mohli jsme už dávno být rodina.“
                „Ale my jsme rodina, dokonce větší než si umíš představit.“ Zmateně jsem na něj upírala svůj pohled. „My dva, Danny. Pak je tady strýček Liam s Daniell, Louis s Eleanor, Harry a Niall.“ Velice pomalu se mi na tváři rozlil úsměv.
                „Myslíš, že pan Horan, bude za chvílí s Amy, jen mám takový pocit.“ Zayn se usmál. Přitáhl si mě blíž a políbil na čelo, přičemž jsem zavřela oči.
                „Měl bych jít nebo se kluci začnou shánět a ještě zavolají FBI.“ Zasmála jsem se.
                „Můžeš přespat tady, jestli chceš.“ Dodala jsem rychle, aby to neznělo moc divně, i když podle jeho výrazu to znělo přesně tak divně, jak to divné bylo.
                „Tak já jim jen zavolám, pro jistotu.“ Přikývla jsem a čekala, než celý rozhovor neproběhl. Mluvil s Liamem snad pět minut a snad posté opakoval, že zůstává u mě. Zřejmě mu to nevěřil, vlastně? Kdo by mu to věřil, když jsme se ještě před týdnem pomalu nesnášeli. Zdálo se to být tak daleko a přitom to bylo tak zatraceně čerstvé.
 Vyjekla jsem, když se mi kolem pasu obmotaly něčí ruce. Podle tetování na pravé, mi hned došlo kdo to je.
                „Konečně už tě osvobodil a mohl jsi to vypnout?“
                „Jistě, jen mi ještě předal Nialla,“ usmál se, podle tónu jeho hlasu a položil si hlavu na mé rameno. „prý pokud to poseru, tak mě nechtějí ve skupině už.“
Usmála jsem se. „Tak to neposer, mám ráda tvé sóla.“ Opřela jsem se o něj celou svou váhou.
                „Není už čas jít na kutě?“ zarděla jsem se při pomyšlení, že je čas na spánek. Teda, ne že by šlo o něco nového, i když pro nás to něco nové přece jen bude, ale i tak. Vždy jsem byla zastánce toho názoru, že jsem jak kluk – plochá, to mi Zayn pěkně rychle vymlouval, ale přece jen.
                „El, přece nečekáš, že budeme celou noc vzhůru.“ Zasmál se a odtáhl se, aby se na mě mohl podívat.
                „To samozřejmě ne, ale ..“ odmlčela jsem se a skousla si spodní ret, „Ty chceš spát se mnou?“ Ano, to se ti povedlo, El. „Chci říct v ložnici, v jedné posteli,“ pohlédla jsem na Zayna, sotva zadržoval smích, uraženě jsem si založila ruce na prsou, „Zayne, netrap mě, víš co myslím.“
                „To ano, jen se mi líbí, jak jsi rudá skoro až na zadku.“ Zasmál se a přitáhl si mě znovu k sobě. „El, pro mě jsi dokonalá, byla jsi a budeš a navíc, nahou jsem tě viděl nespočetněkrát, tak nemáš důvod proč se stydět a být podobná rajčeti.“
Pootevřela jsem pusu, abych mu něco řekla, ale hned jsem ji zavřela. „Fajn, ale mám podmínku,“ koukla jsem na něj a trochu couvla, „ty počkáš v ložnici a já si skočím do koupelny.“
                „Sice nechápu, co chceš dělat teď v koupelně, ale beru,“ usmál se, „Veď mě, nevím, kde je ložnice.“
Otočila jsem se k němu zády, hned mě pléskl přes zadek. Raději jsem se vydala po schodech do své ložnice, než si to rozmyslí, nebo hůř – než se něco pokazí.