Even Angel Face Has Dark Side (Czech Story)

Chapter 31 - Chce ji mrtvou..

*Elena P.O.V.*

Cítila jsem neuvěřitelnou bolest. Myslím, že ti, co trpí migrénami by určitě chápali, jak velká byla. Instinktivně jsem se chtěla ruku přidělat k hlavě, ale zastavilo mě chřastění řetězu. Trvalo mi chvíli,než jsem zvládla od sebe odlepit víčka, ale musela jsem hned zamžourat, protože mě ubíjelo světlo.

                "Konečně se nám Růženka probudila." ozval se hlas přede mnou. Podívala jsem se tím směrem. "Ty mě nepoznáváš, viď? Jak jinak. Byla jsi ještě dítě, vlastně ti bylo něco kolem 10, když jsme se viděly naposled."

Ať jsem se snažila sebevíc, vzpomenout si na dívku přede mnou, nešlo to. Pak jsem si vzpomněla na fotku u Scotta doma, ta dívka. "Ty jsi Sophie?" Dívka se usmála a přistoupila blíž. "Vidíš, že už si pamatuješ."

Polkla jsem, než jsem znovu promluvila. "To ty jsi mi zabila matku." Dívčiny rysy poněkud ztvrdly, zase se narovnala a ne moc gentlmensky mi pomohla vstát.

                "Nehoda."

Pohlédla jsem na ni nevěřícně. "Nehoda?! Zabila jsi mi mámu, ty svi.." plesk. Už jsem myslela, že se znovu setkám se zemí, ale držela mě. Když si byla jistá, že to ustojím, jednou rukou uchopila můj obličej do dlaní a otočila si jej na sebe. "Být tebou, držím hubu, i když tebe zabiju tak či tak. Jen bych byla nerada kdyby u toho nebyli svědci."

Vytřeštila jsem oči vyděšeně. "Jak svědci? Počkej, počkej, mě ale přece nemusíš zabíjet, když mě pustíš, nic nikomu neřeknu, ani otci, nechá tě odejít."

Chvíli jsem myslela, že nad tím i uvažuje, ale pak se jen ušklíbla. "Pamatuješ, co jsem říkala, o tom, abys držela hubu?" jen jsem tupě přikývla. "Dodržuj to. A teď hýbni kostrou, musíme jít."

Než jsem se stačila vzpamatovat z jedné rány, došla další. Pouta na mých rukou měli něco jako další část, vypadalo to jako vodítko pro psa, za které Sophii zatahala a já musela neochotně pochodovat za ní.

*Scott P.O.V.*

Zrovna jsem seděl v base, ano, v base. Mohl jsem si ještě gratulovat, že jsem v base, kde mě od všech těch poskoků LaMuerta dělí tyhle silné mříže. Pak jsem však uslyšel hlasy, co mě ujistily o opaku.

                "Tohle je proti zákonu, víte, že bych neměl." ozval se první hlas.

                "Ano, a věř mi, že se to nikdo nedozví, potřebujeme jen pár minut. Adamsi, prosím. Jde o Elenu." ozval se druhý hlas.

                "Byl jsi její kamarád na škole, znáš ji od školky téměř, Marku, prosím tě." ozval se třetí hlas, který jsem poznával - Patrick LaMuerte. Polkl jsem.

Dveře se otevřely a v nich stál podle mého úsudku Adams, měl totiž policejní uniformu. Hned za ním se objevil Patrick, znovu jsem polkl. Adams přešel ke mřížím a začal hledat správný klíček.

                "Máte pět minut, víc Vám dát nemůžu a ani nechci. Nechci mít tady mrtvolu." Patrick jen přikývl, aniž by ze mě sundal pohled. Dveře se otevřely. Zavřely se však hned potom, co on vstoupil.

                "Pět minut," zopakoval znovu policajt a odešel. Ještě mi však stihl nabídnout jeho soucitný pohled. Patrick se posadil na stoličku naproti mé postele, zda se tomu dá tak říkat, byla to spíš válenda s tenkou matrací a dekou.

                "Promluvíme si, Scotte." jen jsem přikývl. "Chci vědět, kdo v tom jede s tebou."

                "Kdo v tom jede se mnou?" zopakoval jsem jako naprostý debil, za co jsem si vysloužil facku a že to byla pořádná. Téměř jsem oblízl protější zeď. Sice je starý, ale páru má teda pořád skvělou. Rukou jsem si otřel krev ze rtu.

                "Kdo v tom jede s tebou? Vidím, že tvé modřiny se ještě skoro ani neukázaly, ne všechny, přece bys nechtěl se znova potkal s Cortezem a .."

                "To teda nechtěl." skočil jsem mu do řeči, jen se na mě podíval a pousmál se.

                "Kdo v tom jede s tebou? Víme, že jsi to nebyl jen ty, našli jsme tu nahrávku a i když semi to blbě říká, tak Zaynovi došlo, že jste dva. Chci vědět, kdo je ten druhý."

                "A co z toho budu mít?" zeptal jsem se narovinu. Došlo mi, že ho mám stále ještě v hrsti, i když jsem si moc vyskakovat nechtěl. Patrick přimhouřil oči.

                "Co chceš?" vypadlo z něj nakonec.

                "Asi to bude znít divně, ale chci abych byl převezen do věznice, kde nemáš své lidi. Už takhle mě ty dvě gorily téměř dodělali, chci vězení, kde nemáš nikoho a nemůže mě tak nikdo v noci zabít ve spánku."

Patrick se na chvíli zamyslel, pak se rozesmál.

                "Víš, kdybych tě chtěl zabít, tak nepotřebuju ani tvůj spánek, ale zašlápnu tě jako švába. Ale fajn, v pořádku. Máš mé slovo. Kdo v tom jede s tebou?"

Na okamžik jsem se zamyslel. "Sophie, Jede v tom Sophie, ona ..dostal jsem ji z blázince, kam jsi ji ty poslal a napadlo jí to. Všechno."

                "Sophie?" zopakoval pro změnu po mě Patrick. "to není možné, Sophie je naprostý blázen." Skousl jsem si spodní ret, to přece vím, ne?

Patrick se zvedl k odchodu, když se vrátil Adams s tím, že pět minut je pryč. Zavřel za ním mříže, ke kterým jsem přešel.

                "Ona ji zabije," Patrick i Adams se na mě otočili, "sice je blázen, ale chytrý blázen, Sophii Elenu zabije a budete u toho všichni, do jednoho."

Zamrkal jsem, když se zavřely dveře za nima a já znovu osaměl.