Even Angel Face Has Dark Side (Czech Story)

Chapter 2 - Jedna rána, žádná rána

Dnes se vrací domů. Hlas, co mi to stále opakoval v hlavě, čím víc se blížil večer, tím byl hlasitější. Mlčky jsem seděla na gauči v obývacím pokoji, objímajíc své kolena a trochu se houpajíc. Uznávám, že to muselo vypadat, že jsem se naprosto zbláznila, ale mě to uklidňovalo. Hodiny na zdi odbyly další uplynulou hodinu, venku zpívali ještě ptáčci, ale už se stmívalo. Pociťovala jsem vlnu nervozity a strachu. Prohrábla jsem si vlasy a usmála se, abych si dodala odvahy. No tak, Eleno, je to jen kluk, nic víc, nic míň, copak by ti mohl udělat, co ještě neudělal?

Uklidňoval mě můj vnitřní hlas, když se však v zámku ocitl klíč zvenčí, vyděšeně jsem pohlédla směrem ke dveřím, které se otevřely, a v nich stál on.  Ve svých černch kalhotech, bílém tričku, kožené bundě s rozepnutým zipem a s taškou na rameni. Vlasy tak, že si je ráno musel sotva prohrábnout rukou, ale to mu neubylo na tom, že takhle zdálky vypadal božsky. Nad čím to zase uvažuješ, Eleno, nevypadá božsky, aspoň není božský ve vnitř. Jakmile si mě všiml na gauči, odložil tašku ke dveřím a zavřel je nohou.
                „Ahoj.“ Špitla jsem, dřív než mohl pozdravit on, i když ..on nikdy nezdravil. Mlčel, stále upírajíc zrak na mou maličkost. Nadechla jsem se. „V lednici je večeře, stačí si to ohřát v mikrovlnce.“ Zayn pootevřel pusu, aby něco podotkl, rychle jsem dokončila svou myšlenku, dokud jsem měla prostor. „Jsou to jen boloňské špagety, ale máš je rád, takže si myslím, že ti budou chutnat.“ Přimhouřil oči, až se mu kolem nich udělaly vrásečky, které i hned zmizely, když přišel k lednici a začal dělat přesně to, co jsem čekala. Beze slov si ohřál svou večeři, do které se i pustil.
Mlčky jsem seděla dál na gauči a pozorovala dění venku oknem. Všechno bylo snažší než se dívat na něj. Jaké by to bylo mít obyčejný vztah? S klukem, co by se každý večer vracel domů, dal mi pusu na čelo, společně jsme povečeřeli, ulehli do postele a ruku v ruce spolu usnuli? S Louisem to bylo všechno jinak. Když ml dobrý den, bylo to ještě v klidu. Přišel, povečeřel, díval se na televizi a usnul. V opačném případě si svou zlost vybil na mě. Ne fyzicky, to jsem dokázala sama, ale on se staral o mou psychiku. Někdy jsem měla pocit, že ani neví, co znamená slovo milovat.
                „Bylo to dobré.“ Zmateně jsem pohlédla ke stolu, kde před chvílí seděl a jedl. Ztuhla jsem, když tam nebyl a jeho dech jsem ucítila zezadu na svém krku. Byl tak blízko. Tak zatraceně blízko.
Zmohla jsem se jen na němé přikývnutí hlavou a doufala, že odejde. Místo toho prudce chytil mé ruce a otočil si mě jedním trhnutím přímo obličejem k sobě. Zalapala jsem po vzduchu a jen čekala, co udělá. Chvíli mi jen tak koukal do očí, než promluvil.
                „Co jsi dělala za ty dva dny, co jsem tu nebyl?“ Polkla jsem. Mám mu říct, že jsem byla s kluky na obědě, i když mi to zásadně zakázal? Stejně by se to dozvěděl od nich a byl by ještě větší průser.
                „Uklízela jsem, vařila, vyměnila jsem v ložnici povlečení a dnes se tu stavil,“ odmlčela jsem se a uhnula pohledem. „Niall a vzal mě s kluky na oběd.“ Dodala jsem mlčky. Nedokázala jsem se mu podívat do očí.
Když se nic nedělo dobrou minutu, pohlédla jsem na něj. Stál tam stále bez jakéhokoliv pohledu, jen jeho oči byli potemnělé od vzteku. Ajaj.
                „S kluky?“ vydal nakonec ze sebe, jen jsem přikývla. „Neříkal jsem ti náhodou, že se nemáš s kluky vídat?“
                „Ano, říkal.“ Špitla jsem, „ znáš Nialla, tomu blonďáčkovi nejde odolat. Navíc se shodli na tom, že by stejně přišli sem, kdybych nepřišla já za nima. Zayne já za to vážně nemůžu.“
Koukala jsem do těch jeho krásných očí, když se mi najednou zamlžilo před těma mýma. Ničeho jsem si nevšimla, protože se to vše událo hrozně rychle. Pamatuju si jen, jak mě jeho silné paže zachytili těsně nad stolem, na který jsem měla namířeno, když jsem padala.

***

Vzbudila jsem se s příšernou bolestí hlavy. Opatrně jsem si sáhla na spánek, zamračila jsem se, když jsem nahmatala něco lepkavého. Zmateně jsem se podívala na ruku, která byla zbarvena do červena, vystřelila jsem do koupelny a pohlédla do zrcadla. Měla jsem těsně nad spánkem řeznou ránu, která krvácela. Rukama jsem si protřela oči, které se mi zaplňovaly slzami, a rychle si umyla ruku. Ze skříňky jsem vytáhla peroxid a zamračila jsem se. Nesnášela jsem ten štíplavý pocit, když mi jej dávali na ránu rodiče a teď si to na svou ránu budu dávat dobrovolně. Opatrně a hlavně pomalu jsem si jej dala na ránu a zaxichtila se, když jsem pocítila palčivou bolest.
                „Bože.“ Vydechla jsem místo nadávky. Sebrala jsem tenkou náplast a přitiskla si ji na ránu. Ještě, že to bylo u spánku a já tak přes to mohla s klidem dát svou ofinu. 
Zamyslela jsem se nad tím, co se vlastně stalo. Vybavila jsem si Louisovi temné oči, jeho ruku směřující k mému obličeji a následně tupou bolest, když jsem dopadla na něco tvrdého pravou stranou obličeje. Nadechla jsem se. Ten stůl bychom měli raději dát pryč.
                „Vidím, že už ses konečně probrala.“ Leknutím jsem nadskočila a shodila peroxid dosud otevřený, na kachličky koupelny. I hned jsem se k tomu sehnula a začala to uklízet, dřív než by začal nadávat.
                „Až to uklidíš, mohla bys mi vybalit kufr, co mám dole a odnést to nahoru. Já jdu za klukama. Vrátím se tak za dvě hodiny, ať to do té doby je.“
Ještě chvíli jsem jen mlčky hleděla na spoušť přede mnou. Mé slzy se spustily zároveň se zabouchnutýma dveřmi za Zaynem. Do téhle doby mi jen nadával, ale nikdy neuhodil. Dnes jsem dostala první facku a hned jsem skončila s náplastí na čele. Posadila sem se na studené kachličky a opřela se zády o vanu. Objala jsem rukama kolena a nechala svým slzám volný průchod.
Věděla jsem, že mám sice dvě hodiny klidu, ale pak se vrátí a bude následovat noc. Noc s ním, což znamenalo další bolestivá zápěstí, další modřiny a další bezesnou noc. Nevěděla jsem, jak dlouho tohle ještě snesu, nejhorší na tom bylo, že jsem jej milovala od prvního okamžiku, co jsem jej potkala .. a vlastně si nejsem jista, co k němu cítím nyní. Lásku nebo nenávist?