Even Angel Face Has Dark Side (Czech Story)

Chapter 21 - Liam vs Niall = kdo bude hlídat Dannyho?

Jak se mi ulevilo, když jsem zjistila, že to nebyl Malik, ale něco horšího v podobě malého blonďatého skřítka, který Vám zvedl náladu, i když jste o to nestáli.
Niall si přede mne klel. Svými dlaněmi mi opatrně a jemně zvedl hlavu a setřel slzy. Jen jsem na něj mlčky upírala svůj zamlžený slzami pohled.
"Slyšels to?" zeptala jsem se tiše, i když jsem si tím byla téměř jistá, protože se tu objevil sotva pár minut po jejich odchodu. Niall přikývl.
"Sice ne všechno, ale zbytek jsem si domyslel, když tu sedíš jako hromádka neštěstí." Pousmála jsem se, když nechal na svět prozářit se jeho bělounké zoubky. Jeho úsměv byl nakažlivý.
"Ni, já nevím, co dělat," opřela jsem si ruku o levé koleno. Rukou jsem si vjela do vlasů a koukala na něj, bezradně. Niall se usadil vedle mě a zády se opřel o zeď. Mlčel. Oba jsme mlčeli snad pět minut, než se nakonec odlepil od zdi a usadil se do tureckého sedu.
"Musíme to napravit mezi tebou a Zaynem."
I hned jsem byla i na nohou, jak mi jeho nápad přišel absurdní. Zmateně na mě upřel své modré očka. "Já se doprošovat nikomu nebudu a už vůbec ne Malikovi." Pronesla jsem sebejistě, i když jsem moc dobře věděla, že to není jisté na 100%.
"El," Niall se začal zvedat, tak jsem mu podala ruku a pomohla vstát. "Danny potřebuje tátu, to víme oba. Nemůžeš mu jej vzít jen proto, že se vy dva nějak nemůžete dohodnout."
"Ale .." začala jsem, když mi došly argumenty. Bod pro Horana. Věděl, že má pravdu, proto se taky vítězně usmál.
"Tak nám alespoň dovol si půjčovat kluka." Jeho oči se rozzářily, copak vy byste ho odmítly? "Třeba každý den na pár hodin, budeme jej hlídat a třeba si tím ten maličký získá jeho srdce." Zamyslela jsem se nad tím, tohle nebyl zase tak debilní nápad.
"Ni, já nevím. Co když malý bude brečet nebo bude mít hlad, když zrovna bude s váma? Někdy mám pocit, že je v jídle po tobě a jen by jedl a jedl." Usmála jsem se nevinně.
Niall se však rozzářil ještě víc, zda to vůbec šlo. "Vidíš to? Beztak bude zpěvákem po nás. Akorát doufám, že bude umět tančit, to co předvádíme my, mi někdy přijde jako taneční hity nějakých opic a goril." Zasmála jsem se.
"Fajn," Niall se zatvářil zmateně. Jen jsem protočila oči, "Souhlasím, abyste ho pár hodin denně hlídali, ale víc jak dvě hodiny ne, Horane. Vždy bude zpátky do dvou hodin." Niall přikyvoval, jako bych mu slíbila jídlo, které se vaří jen jedenkrát do roka. Ti kluci mě jednou připraví o rozum.

Niall mě ten večer doprovodil domů, kde už ve dveřích stepovala Amy s malým. Samozřejmě by to nebyl Niall, aby si malého nepochoval a nerozesmál tak, že jsem si byla téměř jistá, že se maličký musel i počůrat. Opravdu ho zabiju jednou. Amy odešla ve stejnou chvíli, kdy se klidil i on. Napadlo mě, zda to ta moje malá sestřička i neplánovala, ale i kdyby, Niall byl hodný kluk.

Strašně moc mě překvapil Danny. Umyla jsem jej ve vaničce, kde se celou dobu věnoval své kachničce a cákal naprosto všude kolem sebe, takže jsem byla mokrá nejen já, ale i v celé koupelně bylo jako při potopě. Proto bych se neměla divit, že mi usnul v náručí dřív, než jsem jej zvládla odnést do postýlky, ale divila jsem se. Byla jsem příjemně překvapená a hlavně jsem to uvítala. Potřebovala jsem si odpočinout a prospat se. A to hodně. Bohužel já takové štěstí neměla, usnula jsem až kolem jedné ráno. Bezvadný.

Probudil mě až pláč. Ustavičný a hlasitý pláč. Bleskově jsem se posadila, když mi došlo, co to je a rozeběhla se do protějšího pokoje, kde měl postýlku Danny. Stál v ní, držící se okraje a plakal. I hned jsem si jej přivinula do náruče a začala s ním pohupovat, aby se utišil.
"ššš, no ták. Neplakej, maminka je tady, to byl jen zlý sen." Snažila jsem se jej utěšit slovy, ale nějak mi to nešlo. "Danny, prosím, neplakej. Mamince to trhá srdce, když pláčeš."

Dalších pět minut ne a ne se utišit, už jsem nevěděla, co dělat, když najednou něco zbystřil a přestal plakat. Zmateně jsem se podívala, na co kouká a píchlo mě u srdce znovu. Na mém stolu jsem měla otevřený notebook a na ploše mou fotku se Zaynem. Pohlédla jsem zmateně z plochy na Dannyho, který upřeně sledoval pořád Zayna a mě na ploše. Asi jsem začínala bláznit, ale přišlo mi, jakoby snad vytušil, kdo ten muž na fotce je a z nějakého důvodu ho to uklidnilo.
Zamyšleně jsem si přisedla i s ním na židli u stolu a otočila jej tak, aby dobře viděl na plochu.
"Tohle je tvůj tatínek, zlatíčko," začala jsem na něj mluvit, povyprávěla jsem mu celý můj příběh, při kterém se díval střídavě ze mě na Zayna. Vždy, když jsem Zayna nazvala tátou, se rozzářil, začal ručkama pohazovat všude kolem sebe, což mi přišlo roztomilé.

Ještě, že byla sobota a já nemusela do práce. Dát pojíst tomu malému nezbedovi mi dnes zabralo půl hodiny, takže bych nestíhala ani se připravit do práce. Znovu jsem měla lžíci u jeho drobných rtíků, když se ozval zvonek.
"To snad, tak počkej tady, ano? Ne, že mi utečeš." Usmála jsem se na něj, když se mi na oplátku usmál zpátky a šla jsem i s miskou s jeho jídlem otevřít. Ještě než jsem otevřela jsem se zpátky otočila směrem do kuchyně, zda se tam něco neděje, ale bylo ticho, tak jsem otevřela.
"Ahoooj." Zakřičel Niall, až moc nadšeně, vedle něj se objevil Liam.
"Ehm, ahoj?" usmála jsem se nevinně. "Děje se něco nebo jste jen moc akční dneska?" Ni už otvíral pusu k odpovědi, když se ozval z kuchyně hluk, jak když něco spadne. Vyděsila jsem se.
"Proboha, Danieli Harry, co tam zase vyvádíš?!" otočila jsem se ke kuchyni. "Zavřete prosím." Omluvně jsem se ještě otočila na ty dva a letěla do kuchyně. Oddechla jsem si, když jsem na zemi našla pouze misku se sušenkami a ne Dannyho.
"Ty teda umíš maminku vyděsit, jen co je pravda." Sehnula jsem se a začala to sbírat.
"Nechceš pomoct?" zakroutila jsem hlavou. "Ne, ne, jen jej prosím pohlídejte, ať jej nenapadne třeba letět za těma sušenkami na podlahu."

Zatím co jsem sbírala to, co na podlaze být nemělo, Niall si převzal Dannyho do náruče a jako vždy mu něco důležitého říkal, zatím co se Liam sehnul a začal mi pomáhat. Vděčně jsem se na něj usmála.
"Daniel Harry?" zeptal se po chvilce ticha. Niall a Danny se mezitím přemístili do obývacího pokoje.
"Ano, Daniel Harry Malik. Teda," zarazila jsem se. "Malik by byl, kdyby jej Zayn přijal, zatím je jen Daniel Harry LaMuerte." Když už vše bylo, jak mělo, unaveně jsem se posadila na židli u stolu.
Liam chvíli postával u dřezu a prohlížel si mě.
"Co se děje, Li?" Liam se podíval směrem, kde byl Niall a Danny, podle hluku jsem tak soudila, pak se podíval znovu na mě a usadil se vedle mě na židli.
"Proč jsi tehdy odešla, když jsi čekala dítě s ním?"
"Otázka za milion." Pousmála jsem se smutně, "Zayn mi ublížil, nejen fyzicky, ale i psychicky já jsem byla na tom špatně a pak mi jen tak z ničeho nic řeknou, že čekám dítě? Hned poté, co jsem se pokusila zabít? To už bylo prostě moc." Instinktivně jsem se při vyslovení každého slova dotkla palcem na své jizvě. Liam si toho všiml, ale neřekl nic.
"Zranila jsi ho." Zvedla jsem pohled na něj.
"On mě snad ne? Já vím, že jej otec donutil, ale on mě mlátil, znásilnil mě z té noci mám vlastně Dannyho. Já jsem ..já jsem prostě ..já nevím, zpanikařila jsem ..bohužel to byla chyba, kterou už nenapravím." Li se ke mně nahnul a objal mě. Znovu jsem pocítila ten pocit bezpečí, i když jen na chvíli. Cítila jsem se v bezpečí, znovu. "Tak moc bych to napravila. Nechtěla jsem jej připravit o tátu, jenže já teď nevím, jak z toho, Li. Nikdy mi neuvěří, že je jeho." Ucítila jsem na své tváři něco studeného, prstem jsem si utřela tvář - slza. Liam mě nakonec pustil a usmál se.
"Nebreč, my už ti pomůžeme. Nejsi na to sama." Pousmála jsem se, i když jsem nevěděla, jak tohle chtějí napravit. "Takže za dvě hodiny chceš malého zpátky?" v tom mi to došlo.
"Jej, já ho nenachystala, dejte mi pět minut, přinesu vám tašku." Usmála jsem se. Vstala ze židle a běžela pro tašku, kterou dávám i Amy, když mi hlídá dítě.

Vrátila jsem se za víc, jak pět minut, ale ani jeden nic neřekl. Niall už měl Dannyho v kočárku a oba u něj klečeli a povídali si s ním. Po domě se jen rozléval Dannyho smích.
"Tady jsou jeho věci, je tam všechno. Nakrmený je, takže by neměl mít hlad, ale máte tam když tak i flašku s mlékem, kdyby náhodou. Je tam i mikina, kdyby mu byla chyba." Oba dva přikývli, tašku převzal Liam, ale stejně se ještě před domem hádali, kdo z nich poveze kočárek, což mě rozesmálo.
"Hlavně se o něj nepobijte." Pohlédla jsem na ty dva, když jsem si klekla před kočárek, abych se rozloučila. "Buď hodný, ano? Nesmíš zlobit strýčky a hlavně se nelekej, když na tebe vyskočí mrkvička, to bude jen tvůj bláznivý strýc Loui, zamiluješ si je všechny, neboj se." Usmála jsem se, až pak mi došlo, že mi možná nerozumí ani slovo, jen se usmíval. Nahnula jsem se, abych mu dala pusu na čelo a narovnala jsem se. "Prosím, buďte opatrní, ano?"
"El, nejsme děti, neboj se tolik." Usmál se povzbudivě Liam. Jen jsem přikývla a nechala je jít. Jakmile za nimi zapadla branka od domu, pocítila jsem hroznou prázdnotu a samotu. I když jsem věděla, že za dvě hodiny skončí, bylo to jakoby půlka mne odešla.