Even Angel Face Has Dark Side (Czech Story)

Chapter 20 - Happy end? Ani omylem

V jedné chvíli jsem myslela, že to s ním šlahne, druhý varianta byla, že mi přinejlepším dá facku a naštve se, třetí byla ta optimistická, kdy mě obejme, dá pusu do vlasů a vše bude v naprostém pořádku. Budeme spolu žít všichni tři, v malém rodinném domečku někde na kraji Londýna, aby to měl blízko do práce i ke klukům, bohužel realita byla o dost jiná.

                „Co, že jsi byla?“ zeptal se po chvíli ticha. Jeho rysy ztvrdly. Vlastně bych mohla přísahat, že mi připomínaly toho starého Zayna, od kterého jsem utekla. „Eleno, co že jsi byla?!“ jedním krokem se ocitl u mě. Pouze jsem zvedla hlavu, abych na něj vůbec viděla, když mě pevně chytil za obě ruce. Sykla jsem bolestí, když se dotkl mé jizvy, která i když byla naprosto zahojená, stále jsem ji podvědomě cítila.
                „Čekala jsem Dannyho, Zayne,“ špitla jsem sotva slyšitelně, čímž jsem si akorát vysloužila pevnější stisk na rukou, „ čekala jsem Dannyho, zatraceně!“ křikla jsem mu do obličeje, ale i hned jsem svého činu zalitovala. Odtrhl se ode mě, jako bych byla něčím nakažená a couvl. V očích měl něco, co jsem nikdy nechtěla v jeho krásných očích vidět – zklamání.
                „Takže to byla pravda, že jsi mě podvedla se Stefanem.“ Jedna věta a probrala jsem se.
Cože to právě řekl? „Ty jsi vážně byla jen sprostá ..“
                „Neopovažuj se mě nazvat tím slovem, Maliku.“ Nenechala jsem jej to dokončit, protože by později toho mohl litovat. Doufala jsem v to.  Avšak odmlčel se. „Já jsem nikdy se Stefanem nic neměla.“ Přimhouřil oči a zase byl během jednoho kroku těsně u mé a znovu mi drtil ruce ve svých.
                „Tak potom jsi musela spát s někým s klukům, ne?!“
 Chtěla jsem mu říci pravdu, že Danny je jeho, ale nedokázala jsem to. Jediné, co se mi teď honilo hlavou bylo to, že si o mě myslel, že jsem děvka, co spí s každým včetně s jeho přáteli. Po tvářích se mi začaly hrnout slzy, když je spatřil, jen se ušklíbl.
                „Mělas pravdu,“ začal znovu mluvit. To už jsem však nedokázala na něj ani upřít pohled. Sledovala jsem raději něco za ním. „opravdu jsem se nikdy neměl vracet.“
 Jeho stisk povolil v momentě, kdy se ve dveřích objevili kluci. „Ahoj rodinko, tak co? Všechno v cajku?“ zvolal z vesela Niall, ale když přišli blíž a Ni si všiml mého obličeje, jeho úsměv povadl.
                „Rodinko? To jsme nikdy ani nebyli a nebudeme.“ Pronesl naštvaně, plným opovržením v hlase Zayn a otočil se ke schodům.
                „Co se stalo? Já vůbec nic nechápu.“ Pronesl tiše Louis, hádala bych, že na Harryho. Utřela jsem si oči do rukávu a udělala krok k Zaynovi.
                „Zayne, prosím, není to tak, jak si myslíš, Daniel je tvůj ..“ zkusila jsem to z posledních sil zachránit.
                „Tak a dost!“ zařval tak, až se musely leknout i sousedi. Jen jsem na něj upírala pohled, když se otočil. „Kdyby byl můj, řekla bys mi to i hned a neodjela by jsi, Eleno! Kdyby byl můj, nikdy by jsi neodjela.“ To už téměř šeptal. Zayn se otočil a pár kroky zmizel někde nahoře.
Rozbrečela jsem se nanovo. Že já kráva jsem poslouchala vůbec někoho a ne sama sebe.
                „El,“ začal Harry, když mi položil ruku na rameno, vysmekla jsem se mu a utekla od tamtud. Ještě jsem zaslechla Nialla, jak křičí mé jméno, ale i to po chvíli utichlo ve večerním tichu. Jediné, co se mi honilo hlavou bylo to, že jsem vše podělala na plné čáře.

O pár dní později:

Byla jsem zrovna v práci, když mě popadla zase jedna z těch mých chvil a já se z ničeho nic rozbrečela. Děkovala jsem, že jsem byla u sebe a nikdo mě takhle nemohl spatřit. Prostě jsem brečela. Brečela jsem posledních pár dní často. Někdy k tomu stačila vzpomínka na to, jak mě Zayn neoficiálně nazval děvkou, jindy jejich písnička v rádiu, ale hodně často jen pohled na Dannyho, byl jako Zaynova verze v dítěti. Teď to byla zpráva na internetu, kde se psalo, že Zayn stále hledá svou lásku v USA.
Kdyby tak lidi věděli, že už je po všem.

 Zrovna jsem byla u Lily a kontrovala objednávku, když se ozval zvoneček. Obě jsme vzhlédly od papírů a spatřili Scotta s tátou. Co ti tu sakra dělají? Předala jsem papíry Lily a omluvně se na ni usmála. Nemusela jsem ji ani přemlouvat, ráda to převzala. Myslím, že hlavně proto, protože se bála mého otce. Kdo by se taky nebál.
                „Ahoj, tati, co tady děláte?“ zeptala jsem se, když jsem přišla blíž k nim. Táta se na mě usmál a objal kolem ramen, tak jak to většina otců dělává – můj však ne, což mě znervóznilo ještě víc.
                „Ukazuji tady Scottovi, kde pracuješ. Chtěl tě víc poznat a tak jsem jej sem zavedl.“ Pohlédla jsem na Scotta, který měl úsměv od ucha k uchu.
                „Víc poznat? Tati uniká mi tu něco?“ zeptala jsem se s nadějí v hlase, že ne, doslova a do písmene jsem se modlila za to, aby za tímhle nebylo nic dalšího.
                „Vlastně, jsem se jen chtěl zeptat, zda bychom si nevyšli a nepoznali se trochu blíž.“ Začal Scott, ale táta jej nenechal dokončit skoro větu.
                „Byl bych rád, kdyby mé vnouče mělo otce a Scott je skvělý podnikatel.“ A bum! Co pak tyhle rány do mého srdce nikdy nepřestanou? To mě chtějí všichni chlapi na téhle planetě zruinovat?
                „Jak otce pro mého syna? Jakože tady Scott bude táta Dannyho? Můj ..přítel?“ koktala jsem tak, jak ani ne na besídce ve školce, kdy jsem musela zpívat před stovkami lidí. Táta se jen usmál.
                „Já věděl, že ty jsi chytrá tátova holčička.“ Nahnul se, aby mě objal, ale to už bylo na mě naprosto moc. Couvla jsem s nataženou rukou před sebou. Oba dva jen zaskočeni koukali, co přijde.
                „Můj syn, ale tátu má!“ zvýšila jsem hlas, až se po mě pár zákazníků ohlídlo, bylo mi to jedno. Táta chtěl něco říci, ale to už mě chytil za loket Scott a táhl ven ze dveří v závětří s tátou. Pustil mě až před cukrárnou, kdy jsem se mu vytrhla.
                „Zlato, ten parchant o tebe nejeví žádný zájem, tohle není otec a nikdy nebude otcem mého vnuka.“               
                „Dovol mi ti připomenout, že on jím už je rok!“ otočila sem se na tátu. „že je Scott dobrý podnikatel? Ovšem, vždyť spolu prodáváte drogy a bůhví co ještě. Dost dobře jsem ti před pár lety říkala, co si o tom tvém podnikání myslím a nic se na tom nezměnilo. To, že k tobě chodím je jen a jen díky malému, sebrala jsem mu tátu, no dědečka mu neseberu, ale pokud s tímhle nepřestaneš, přísahám ti na hrob mámy, že už mě ani jej nikdy neuvidíš, rozumíme si?!“ vyštěkla jsem na něj všechno skoro na jeden dech, až jsem se sama divila, kde jsem sebrala odvahu.

Táta mlčel, jak byl zaskočený, za to Scott nebyl. V sekundě mě otočil na sebe, až mi vlasy přelítly zepředu na záda. Jednou rukou mě držel a druhou se vztyčeným prstem, mi hrozil.
                „Takhle nebudeš mluvit se svým otcem, rozumíš zase ty mě?! Ať už chceš nebo ne, ten tvůj bastard nemá tátu, je to jen prach obyčejný bastard bez rodiny,“ jen jsem zvládala mrkat řasy, abych jeho slova pochytila, když v tom se ke mně sehnul. „ a zkus se chovat takhle, jako doposud a bude z něj i sirota.“ pošeptal mi do ucha, až mi naskočila husina z významu jeho slov. Ten hajzl.
                „My už musíme jít, popřemýšlej o mých slovech, ano zlato?“ usmál se slizce a za chvíli zmizel i s tátou. Beze slova. Nic mi na to neřekl, nebyla jsem si ani jistá, zda o tom vůbec táta ví, co je zač tenhle jeho milovaný Scott.
Opřela jsem se o zeď cukrárny. Pohlédla jsem na nebe, když se mi do očí nahrnuly slzy, ano, už zase. Popotáhla jsem a sjela podél zdi až na zem. Přitáhla jsem si kolena blíž k tělu, položila si na ně hlavu. Bylo mi jedno, jak to musí vypadat. Nejradši bych se znovu řízla. V tom mi to došlo. Ten pocit uvolnění, svobody, když jsem se řízla naposledy, jenže pak jsem si vzpomněla na maličkého. Tohle bych mu nemohla udělat. Neopustila bych jej. Kdo by se o něj potom postaral, když Zayn mi ani nevěří, že je jeho? Amy chodí do školy, má jej ráda, ale bojí se otce. Musím být silná kvůli Dannymu.
Z přemýšlení mě vytrhlo mužské zakašlání na de mnou.
Ach bože, tohle ne. Ať to není on, prosím, kdokoliv, jen ne on.
Raději jsem ani nezvedala hlavu, dokud se neozvalo znovu jeho zakašlání.