Even Angel Face Has Dark Side (Czech Story)

Chapter 16 - Nový nepřítel, nový začátek?

Celé dny jsem byla jako na trní. Prohlížela jsem oficiální web 1D, hlídala jejich tweety, chovala jsem se jako naprostá šílená fanynka, akorát s jedním rozdílem. Ony by byly rády, kdyby u nich zazvonili kluci – já se toho bála. Chtěla jsem mít přehled, kde jsou, a proto mi moc nepomáhal fakt, že ani jeden už nic netweetnuli pár dní.

Dnes jsem měla být s maličkým u táty na večeři, ale nějak jsem nestíhala – zřejmě osud. Danny mi moc nepomáhal, když se pořád natahoval ručkama všude možně, jen ne do rukávů od trička, do kterého jsem se ho snažila dostat snad už půl hodiny.

                „Danny, prosím. Jen tě oblíknu a pak si můžeš tady po pokoji plazit, jak je libo.“ pokoušela jsem se mu domluvit, ale bylo to jako mluvit do dubu. Povzdechla jsem si, položila jej na zadeček na koberec u postele a nechala jej, aby se po kolenou plazil, kam jen chce. Zakroutila jsem hlavou a položila se do polštářů. Někdy si říkám, že kdybych měla kluka, pomohl by mi s výchovou tohoto tvrdohlavého dítěte, ale vždy si uvědomím, že bych stejně s nikým nebyla šťastná jako s tím jediným.

Znovu jsem se posadila a pohlédla, kde se nachází to střeštidlo.

                „No to ne, ne, na chodbu nepůjdeme, jsou tam schody, a co jsem ti o nich říkala?“ rychle jsem udělala těch pár kroků, abych jej zvládla vzít do náručí a foukla mu na bříško, čemuž se zasmál.

                „Au au.“ Dostal ze sebe. Jen jsem se usmála a přikývla.

                „Přesně tak, au au. Mohl by jsi spadnout a to by bylo velké au.“ položila jsem jej na postel a znovu vzala do rukou to tričko, když se však začal mrvit, povzdechla jsem si a posadila jsem jej. „Zvládneš se udržet v sedu?“ místo odpovědi se usmál, co jsem mu láskyplně oplatila a konečně mu po hodinovém trápení zvládla oblíknout triko. „Hotovo!“ vykřikla jsem nadšeně a vzala si jej do náruče a udělala s ním letadlo. Zbožňoval, když se s ním někdo hraje. Vždy se u toho tolik nasmál.

Další problém byl v podobě autosedačky. Jak jen on je nesnáší, nejradši by teď jen sám se plazil a vše odchytával do svých maličkých prstíčků. Je šikovný, až moc. U velké kovové brány mě zastavil Thomas – otcova ochranka.

                „Vítejte zpátky doma, slečno.“ Usmála jsem se a pohlédla na dům. „Hned to bude.“ Dodal, když spatřil na co koukám. Jakmile jsme přijeli až k domu, zaparkovala jsem a obešla auto, abych si vzala toho mého andílka. Už se na mě natahoval, jen co jsem otevřela dveře. S radostí jsem mu vyhověla a brala si jej do náruče.

                „Dědeček už čeká i s tetou.“ pronesla jsem láskyplně a zvedla zatnutou pěst, abych zaklepala.

                „Vítejte doma, slečno.“ ozvala se Lottie – služebná, dřív než jsem stihla zaklepat.

                „Dobrý večer, omlouvám se za zpoždění, ale malý protestoval.“ Usmála jsem se a pohlédla na malého, který už natahoval ručku k Lottie. Ta ji chytla a dala mu na ni pusu, čemuž se jen usmál. „Už jsou v jídelně.“ oznámila ještě, než jsem se vydala tam.

V jídelně už seděl otec, Amy, Stefan a další chlápek, kterého neznám.

                „Eleno!“ usmála se Amy, odsunula se a objala mě. „Ahoj, prcku.“ Usmála se i na malého a vzala jej za ručku, poté mu dala pusu na čelo.

                „Zlatíčko.“

                „Ahoj, tati. Dobrý večer.“ Popřála jsem, než jsem usedla ke stolu vedle Amy, malého jsem si nechala však na klíně. Nehodlala jsem jej nikam tady dávat.