Even Angel Face Has Dark Side (Czech Story)

Chapter 5 - Tohle sis posrala, Eleno.

Vešli jsme do nejbližší kavárny, galantně mi nejen otevřel dveře, ale i odsunul židli od stolu. Pousmála jsem se nad jeho galantností a posadila se. Bundu jsem si "složila" na vedlejší židli a položila na ni i svou tašku a nákup. Sice jsem si jej chtěla odnést domů, ale byl proti. Nechtěl meškat čas. Podala jsem si lístek, ale Stefan se ani nehnul. Zmateně jsem na něj pohlédla.

                "Děje se něco?"

                "Vypadáš jen jinak. Nic víc." Usmál se a mně se od srdce ulevilo. "Takže, co si dáš?"

Odložila jsem lístek a usmála se. "Perníkové latte." Zasmál se a mávl na obsluhu.

                "Přejete si, pane?" pohlédla jsem na mladou dívku, určitě brigádnici, protože jí mohlo být tak šestnáct, sedmnáct let. Stefan se na ni usmál.

"Dvě perníkové latte, děkuji."

"Hned to bude." Usmála se a odešla vyřídit naši objednávku. Pohlédla jsem za ní, pak na něj.

"Takže, co děláš v Londýně, Stefane?" Stefan se na okamžik zarazil, a pak se usmál.

"Vlastně jsem tady na dovolené, dalo by se to tak nazvat." Pousmála jsem se. Takže dovolená.

"Takže někde pracuješ? Kde?" zeptala jsem se zvědavě.

"Nenaštvi se hlavně." Zmateně jsem na něj pohlédla, proč bych se měla naštvat? "Tvůj otec mi dal práci."

"Co-že?!" vyjekla jsem. Tohle znamenalo jen jedno, můj otec si ho koupil, aby mě našel. Začala jsem ihned vstávat, když mi dal ruku na mou.

"El, prosím, John ani neví, že jsem tu a ani, že jsi tady ty. Neodcházej." Pohlédla sem na jeho ruku, pak kolem. Nakonec jsem se posadila zpátky zrovna v momentě, kdy přišla ta dívka s naší objednávkou. Podala to před nás a usmála se, načež zase odešla.

"Proč pracuješ pro mého otce?" Bylo na něm vidět, že tohle téma nechtěl začínat.

"Protože mi to zařídila Amy." Zvedla jsem zrak od svého latte a pohlédla na něj.

"Amy?" zopakovala jsem její jméno, jako bych se chtěla ujistit, že mluvíme o stejné Amy. "Jakože moje sestra, Amy?" Nepatrně přikývl. Prohrábla jsem si vlasy.

"Tohle nemůže být pravda. Můj nejlepší přítel, co pracuje pro mého otce, který vyrábí..." pohlédla sem kolem, zda někdo náhodou neposlouchá, pak na zpátky na něj. "Co má s tím vším proboha, má sestra?!"

"Vůbec nic. Přísahám. Akorát jsem s ní mluvil, stěžoval si, že nemůžu najít práci a ona, že se zeptá táty. No a než jsem stihl něco namítnout, už mi volal tvůj otec, že mám práci." Sepjala jsem ruce v jedno a opřela se s nimi o stůl lokty a dlaněmi si podepřela hlavu.

"Tohle nemůže být pravda."

"El, bohužel jsem až pozdě přišel na to, do čeho sem se to dostal."

"Nedivím se, že si můžeš dovolit všechno, včetně dovolené tady, když pracuješ s mým otcem." Procedila jsem skrz zuby.

"Jen pro něj dělám účetnictví a právničinu, nic víc. Nikdy jsem se do toho ani nenamočil." Zasmála jsem se pobaveně a pohlédla na něj.

"Stefane, jsi blbý nebo ti jen můj otec vymazal mozek?! Ty už jsi dávno v tom všem namočený." Stefan si povzdychl.

"Je mi líto, že to vidíš takhle."

"Takhle?! Takhle?!" Ani mi nedošlo, že jsem zvýšila hlas, dokud se na mě nepodívalo pár zákazníků z vedlejších stolů. Omluvně jsem se usmála a pokusila se víc přiblížit ke Stefanovi.