Vzpomene si vůbec? (Harry Styles)

2.

,,Tak mi něco vyprávěj... O nás a tak," poprosila jsem ho a on se usmál. Ruku mi zmáčkl ještě víc a začal mluvit o tom, jak jsme se poznali.

,,Tak začalo to tak, když jsem přestoupil na školu, kam chodíš. Hned, jak jsem přišel do vaší třídy, tak jsem si tě všiml. Byla jsi jiná, než ostatní holka. Ze začátku jsi mě neměla v oblibě, ale pak jsme se skamáradili. Pamatuješ si na Nialla, Louise a Liama? To jsou mí kamarádi. Ti přešli se mnou. No a jednou, když byl tělocvik, hráli jsme softbal a tebe trefil míček do hlavy, byla to perda a já se o tebe moc bál." dopověděl mi Harry a usmál se.

,,Mám vůbec nějaké kamarády?" položila jsem mu další otázku a on se začal smát.

,,Proč se směješ?"

,,Ty jsi trdlo. Jasně, že máš kamarády a hodně kamarádů," usmál se. 

,,Aha. Nevíš, kdy mě pustí?"

,,Nevím. Nejsem tvůj příbuzný, takže mi nemohou podávat informace a tví rodiče mě nemají moc v lásce. Už budu muset jít, Lucy. Tak zase zítra, měj se." Harry se se mnou rozloučil a odešel.

*Harry*
Když jsem odcházel od Lucy byl jsem smutný. Doufal jsem, že si mě alespoň trochu pamatuje, ale ne. Říkal jsem ji, že tu budu pro ni, což taky dodržím.
Šel jsem domů a po cestě zavolal Niallovi. 

,,Čau Harry, tak co, jak jí je?''

,,Podle mě se to nelepší. Na mě si vůbec nevzpomíná, tak jsem jí alespoň vyprávěl, jak jsme se poznali. Říkal jsem jí trochu i o tobě, Louisovi a Liamovi.''

 ,,To je mi líto. Hele, napadlo mě, že až Lucy pustí, tak jí uděláme překvapení. Třeba si vzpomene. Pomůžeš nám?"

,,Jo, jasně, že se ptáš! Musím už končit.''

,,Jo, jasný. Tak čau!''

Ukončil jsem hovor a šel dál. Ty chvíle s Lucy byly skvělý, tak mi to chybí.

**

*Lucy*

,,Slečno Lucy, mám pro vás dvě  zprávy. První je, že vás už pustíme domů a a druhá, že se vaše paměť bude zlepšovat, ale pomalu. Takže se nebojte," dořekl a já se usmála. Byla jsem moc ráda, že mě pustí. 

,,Děkuji," odpověděla jsem mu, usmál se a odešel. Moji rodiče to asi věděli a tak hned, když doktor Graff odešel přišli si pro mě. 

,,Ahoj, zlatíčko," s úsměvem mě pozdravila mamka. Vzala mi tašku s věcmi, které jsem si sbalila už včera.

,,Ahoj, mami," vyslovila jsem to slovo pomalu. Jelikož jsem si na ni stále nevzpomínala, tak to pro mě byl vlastně cizí člověk.

,,Tak jdeme? Doma tě čeká překvapení," zeptala se mě mamka a já přikývla. Byla jsem vážně zvědavá, co mě tam čeká.

____________________________________
Další díl o ničem. Vážně se moc omlouvám, snad ty další budou lepší ☺
×× Vall