Vzpomene si vůbec? (Harry Styles)

22.

*Lucy*
Rychle od něj odejdu a spěchám do školy. Doufám, že už nikoho moc neuvidím. 
Když jdu do šatny, zahlédnu Harryho, rychle přeběhnu do šatny. Nechci ho vidět! Harry mě asi zahlédne, protože jde směrem k mé šatně.

,,Lucy, ahoj,'' vesele mě pozdraví. Zapomněl na to, co jsem mu snad řekla?! Neodpovím mu, obejdu ho a jdu do třídy. Neotáčím se, protože vím, že by zahlédl můj pohled.

,,Čau!'' zakřičí mi někdo do ucha, když vejdu do třídy. Otočím se a za mnou Teress. Protočím nad ní očima a jdu na své místo.

,,Copak?'' přijde zase za mnou. Dám si sluchátka do uší a ignoruji ji. Vím, že pro mě s holkami zorganizovala to vítání před nemocnicí, ale nemám náladu se s nikým bavit. Je mi ze sebe pořád  blbě, jak jsem mohla dopustit, aby mě znásilnil. A to jsem mu věřila!

Teress po chvíli odejde za Adell a Ronnie. Pozoruji je, Adell něco říká holkám a přitom se dívá na mě. Určitě jim říká o tom, proč jsem byla v nemocnici. Ach jo.

Celý den mně utíkal pomalu. Holky už si mě moc nevšímaly. Vlastně, byla jsem i docela ráda, protože nevím, co bych jim říkala. 

Nálady se mi mění. Včera jsem byla veselá a dneska, když jsem přišla do školy to na mě celé padlo a ještě, když jsem přišla do mého pokoje a sedla si na postel, kde se to celé stalo.
,,Musím vypadnout,'' řeknu si pro sebe. Přemýšlím, co bych udělala? Za chvíli je konec školního roku, že bych přestoupila? Někam pryč?
Napadlo mě, že bych přestoupila na nějakou jazykovku do zahraniční, třeba na všechno zapomenu.
Vezmu si notebook, najedu na internet a hledám nějakou jazykovou školu, hlavně bych vypadla!
Najdu si nějakou v USA, ale je to na přihlášku. Jde o to, jestli by mě vzali... uvidím.

,,Mami?'' seběhnu dolů ze schodů, najdu mamku a jdu jí říct o mém nápadu, nebo spíš ji přemluvit, abych mohla odletět.

,,Ano, Lucy? Jsem v kuchyni,'' ozve se z kuchyně. Usměji se a jdu za ní.

,,Mami, vím, že asi nebudeš souhlasit, ale chtěla bych příští rok odjet do zahraniční, že bych tam studovala. Do USA,'' odmlčím se a sleduji mamku, moc se na to netváří, ,,potřebuji vypadnout... všechno mi tady připomíná tu bolest.''

,,Lucy, já nevím. Podle mě to není dobrý nápad, dvakrát jsi byla v nemocnici a ještě nejsi zcela vyléčená. Chápu to. Vím, jak se cítíš,'' smutně se na mě podívá.

,,Mami! Slibuju, že budu dělat vše proto, abych se co nejdříve uzdravila. Prosím ale dovol mi to, já to tady nedám další roky,'' začnu brečet. Už zase. Poslední dobou skoro pořád brečím.

,,Ještě si o tom promluvím s taťkou, ale nic ti neslibuji. Kdypak bys letěla?'' zeptá se mě. I to jsem si zjistila, kdy je nejlevnější let.

,,No, mohla bych letět už o prázdninách, ale jde o to, jestli by mě vzali.''

,,Uvidíme, ale jsi plnoletá, takže se rozhodni sama. Teď ti maximálně můžu říct, ať čekáš,'' obejme mne. Cítím se na chvíli alespoň trochu šťastná. Snad to vyjde, doufám, že odtud co nejdříve vypadnu. 

Jdu zase do svého pokoje, kde si o tom kurzu hledám informace. Chtěla jsem prvně školu, ale nejspíše si vyberu kurz, školu si dodělám jindy, teď mě fakt štve.

,,Ona chce odletět? Proč?'' probudí mě hlasy rodičů, kteří se hádají, kvůli mně.

,,Klid,'' slyším mamku, ,,víš co se jí stalo, ne? Necítí se tady dobře a já se Lucy ani nedivím! Jak by ses cítil ty po znásilnění?''

,,Já to chápu, ale co škola?!'' křičí na ni taťka. Ležím v posteli a poslouchám je, dolů se mi jít nechce a ani bych tam nešla.

,,Je plnoletá, měli bychom jí to dovolit. Se svými znalostmi ji určitě vezmou. Nerozčiluj se,'' mamka je pořád v klidu. Jak já jí závidím.

,,Ještě se jí něco stane! A navíc, když byla dvakrát v nemocnici...,'' nedokončí větu. Chvíli nic neslyším, ale potom zase slyším mamku.

,,Bude opatrná, věř jí trochu. Doufám, že jsme ji nevzbudili, když tak křičíš.'' 

,,Pozdě,'' zamumlám v pokoji. Otevřu si okno, aby se mi lépe dýchalo a zalehnu do postele. Ještě, že je zítra víkend! 

*Harry*
Ve škole se na mě Lucy ani nepodívala. Snažil jsem se být na ni hodný, ale asi se to nevyplácí. 

Těším se na poslední den školy, na prázdniny. Myslel jsem, že budu s Lucy, ale nejspíše to nevyjde, minulý rok jsme si to spolu ale užili.
Chtěl bych ji vzít zase na nějaké místo, třeba do té Paříže znovu, možná by si vzpomněla. Možná by to všechno bylo zase, jako dřív.  

,,Tady je to tak krásný!'' řekla Lucy.

,,Taky jsem to vybíral asi dva týdny, aby se ti to líbilo,'' políbil jsem ji.

,,Miluju tě, strašně moc,'' odpověděla mi. Chytnul jsem ji kolem ramen a šel jsem jí ukázat náš pokoj.

,,Harry,'' zavzlykala, ,,to je krásný, vždycky jsem chtěla do Paříže.''

,,Lásko, neplakej. Jsem jen rád, že jsi tady se mnou, tak moc tě miluju. Pojď, lehneme si a budeme si povídat,'' odmlčel jsem se, ,,Zítra jdeme na Eiffelovu věž, bude to nejlepší.''

,,Já se tak těším a moc ti miluju,'' políbila mě. 

,,Crrr!'' uslyším zvonek. Jen nerad se zvednu z gauče a jdu otevřít. Kdo to může jen být? 

,,Ahoj,'' otevřu dveře, uslyším pisklavý hlas Kate. Ta tady tak chyběla. Co tady zase chce?

,,Nazdar,'' odpovím jí ze slušnosti. Kate mě obejde a aniž by se zeptala, vejde do mého obývacího a usedne si na můj gauč.

,,Kate, co chceš?'' mrzutě zabručím. Kate si dá nohu přes nohu a upřeně se na mě dívá. Jeji pohled mi není příjemný.

,,Přišla jsem za tebou, ne? Nezablbneme si trochu?'' mrkne na mě. Protočím nad ní očima. Fakt mě nebaví, že já jsem si s ní někdy vůbec užíval. 

,,Ne, Kate,'' klidně jí odpovím. Ona se zvedne a začne se přede mnou svlékat. Vezmu její oblečení, potom ji chytnu za ruku a vyhodím ji ze dveří.

,,Harry, počkej!'' křičí na mě. Zavřu za ní dveře a dál ji neřeším. Ať už si vážně políbí zadek a neleze za mnou. Fakt už mě nebaví, ta holka. 

*Lucy*

Dneska jsem odeslala přihlášku do školy, strašně doufám, že mě vezmou. Nevydržím to tady další dny, měsíce ani roky! 
Nikomu, kromě rodičů, jsem neřekla, že se hlásím na jinou školu, nemám důvod. Uvidíme podle toho, co mi odepíší a pak se to když tak někteří dozví.

,,Lucy, pojď dolů, potřebuju s tebou mluvit,'' slyším mamky hlas. Co může chtít? Seběhnu dolů ze schodů a jdu do kuchyně, kde na mě čeká mamka i s taťkou.

,,Ano?'' čekám na odpověď, co po mně mohou chtít.

,,Tak pořád chceš jet do zahraničí?'' díval se na mě upřeným pohledem taťka. Přikývla jsem.

,,Dobře, tak jsme se s maminkou domluvili, že teda můžeš, jelikož tě chápeme. Lucy, ale musíš být opatrná!'' začal mě poučovat.

,,Tati, ale já nevím, jestli mě vůbec vezmou,'' trochu smutně řeknu.

,,S tvými znalostmi,'' rozesměje se mamka, ,,tě určitě vezmou, neboj. Už sis podala přihlášku?''

,,Ano, dneska jsem ji odeslala, tak jsem zvědavá, uvidím.''

__________________________________

Snad se Vám kapitola líbila, děkuji za votes, komentáře, followy a všechnu podporu♥ 
xx Vall♥