Vzpomene si vůbec? (Harry Styles)

27.

*Lucy*
Na Daisy nečekám, protože absolutně nevím, kde je. Po zaplacení z baru, kde se konala párty zmizím.
,,Jak se tady mám, sakra, vyznat?!" zanadávám si sama pro sebe. Nic v té blbé tmě nevidím.
Nakonec se zeptám nějakého pána, jestli by mi neporadil, kudy k hotelu. Díky bohu mi poradí a já sama sobě přísahám, že si to budu pamatovat!

,,Konečně!" ulevím si před pokojem. Vezmu kartu a otevřu dveře. Když do nich vejdu, slyším nějaké vzdechy. Nespletla jsem si pokoj?!

Jdu pomalu do naší ložnice, rozhlédnu se a v mojí posteli leží Daisy s nějakým klukem!

,,Ehm, Lucy...," všimne si mě Daisy, a ihned se zahalí peřinou. Sakra, to jsem nevěděla, že tady má nějakého kluka.

,,Pardon," zamumlám rychle a odejdu do koupelny, kde se zamknu. Vezmu si mobil a projíždím sociální sítě. Nic nového.

,,To byl trapas, promiň," otevřou se dveře, v nich je Daisy v županu.

,,Já se omlouvám, ale mohla jsi mě alespoň informovat," trochu jí vyčtu. Nechtěla jsem být součástí toho, jak si s někým užívá.

Pokrčí rameny. ,,Já to neplánovala, to přišlo tak nějak samo, ale už to nechci ani vidět. Stál za starou rachotinu."

,,Jo, tak už to nebudeme řešit. Já už stejně chci jít spát, tak dobrou," rychle řeknu a vytratím se z koupelny. Nějak kašlu na večerní hygienu, jen se převléknu do pyžama, a hned zalehnu do postele.

,,Nechceš napít?" řekne mi neznámý.

,,My se známe?" odpovím mu na otázku otázkou.

,,Ne, ale co není, může být."

,,Děkuju, nechci!" odseknu mu, snažím se odejít, ale chytne mě.

,,Co sis myslela, kočičko, že mi utečeš?" silně mě chytne. Někam mě táhne, ale já s nim nechci nikam jít. Snažím se mu vysmeknout, a vlepím mu facku.

,,Tak sexy kočička vystrkuje své drápky?" slizce se ke mně přibližuje.  ,,Tak teď si, zlatíčko, pohrajeme. Teda spíš já s tebou, necháš se, viď?"

,,Nechte mě na pokoji! Já si hrát nechci a ani nebudu! Pusťte mě, ihned!'' křičím jako smyslů zbavená. Ten chlap mi vlepí facku.

,,Ale budeš si chtít hrát," něco mi píchne a já usnu.

,,Neeee!" probudím se z toho blbého snu. Horší se mi snad ani zdát nemohl. Je mi z toho blbě.

,,Stalo se něco? Lucy?" vyhrabe se z postele rozespalá spolubydlící.

,,Noční můra, promiň," omluvím se, otočím se a snažím se usnout. Vůbec to nejde. Musím myslet na tu Francii, s Harrym se potkat nechci. Nechci, aby věděl, že jsem v New Yorku a pak ve Francii. Nechci, abych si ním kazila prázdniny.
To, co jsem si přála, aby vyšlo, tak stejně nevyšlo. Kéž by alespoň vyšlo to, abychom se s Harrym nemuseli potkat.
Já už radši na nic nechci myslet.
Kéž bych jen vypnula a na nic nemyslela. Lucy, snaž se už sakra!

*Harry*
,,Prosím tě pojď," přemlouvá mě už asi půl hodiny Louis, abych s ním a kluky šel na pouť. Nikam se mi nechce, ale nakonec si říkám, že stejně bych doma seděl na zadku, dělal bych úplné nic.

,,No, tak jo," řeknu mu svoji konečnou odpověď.

,,Vidíš, kámo! Alespoň přijdeš na jiné myšlenky. Tak dělej, pojď," popohání mě zase Louis. Je fakt hrozný, někdy.

,,Vydrž chvíli, kurňa!" už se neudržím a vyjedu na něj. Někdy mě Louis fakt štve.

,,Klid," zvedne ruce nad hlavu se smíchem Louis. Protočím očima. Ty časy, kdy jsem se smál hloupostem jsou pryč. Už mi to přijde spíš trapný. Louis umí být někdy docela dost trapný. Nemyslím to zle, vlastně on to o sobě ví.

,,Můžeme jít," vyruším kamaráda, který je zabraný do mobilu. Jak jinak.

,,Pan Styles se uráčil přijít?" ironicky řekne.

,,Bla, bla, bla," naznačím rukou, ,,říkal jsi něco, Louisi?"

,,Ne, proč?' dělá blbého, i když moc dobře ví, že jsem to slyšel. 

Konečně vyjdeme z mého bytu. Venku čekají Niall s Liamem. Naše parta. Dříve jsme se scházeli častěji, ale teď už to je docela na nic. Niall se stará o Adell a to malé, já pořád myslím na tu jednu a samou osobu a Liam s Louisem tak nějak nic neřeší.

,,Ta tvoje tě pustila, jo?" rýpnu si do Nialla. Ihned po mně hodí vražedný pohled.

,,Adell nemá problém s tím, abych někam chodil, ale já nechci, víš? Ne, vlastně nevíš. Do každého se akorát sereš, protože sám si o to přišel!" křičí na mě. Vůbec bych do něj neřekl, že dokáže být takový.  Ačkoliv to nečekám, jsem v klidu. Nenechávám se vyvést z míry. Klid, Harry, buď pořád v klidu!

,,Promiň," špitne po chvíli Niall. Ignoruji ho, jinak bych řekl něco, čeho bych možná později litoval.

,,Harry, už jsme v poho?" ozve se zase blonďák. Jen kývnu. On se usměje.

,,Jsme tady!" zakřičí Louis. Skoro všichni se na nás otočí. Bože, on nás dokáže ztrapnit vždy a všude.

,,Pššt," syknu na něj. Nechápavě se na mě otočí. Neví, že právě teď vidím Kate s její kamarádkou, jak se houpou na velkém kolotoči. Bože, ta holka tady teda chyběla! Vždycky, když se mám docela i fajn, tak do mého života vstoupí Kate.
Bohužel si mě po chvíli všimne a běží k nám.

,,Kluci, běží sem Kate, já se z toho fakt zblázním," šeptem oznámím klukům. Hned se na ni otočí. Kate má podpatky, tak se ji běhá docela špatně. I na pouť si bere podpatky, to není normální.

,,Ahoj kluci," snaží se sladce pozdravit, ale očima kouká po mně. Kluci jí ne moc nadšeně odpoví.

,,Ehm, Ahoj Harry," neodpověděl jsem jí, tak mě zdraví zvlášť.

,,Čau."

,,Můžeš na chvíli?" zamrká na mě dlouhými řasami.

,,No, na chvíli jo," nadšeně jí odpovím. Vezme mě stranou a začne do mě hustit nějaké její kecy.

,,Harry, nemysli už na Lucy. Vždyť sám víš, že už o tebe nemá zájem. S Davidem mě to moc mrzí, ale já musela. Moc se omlouvám,'' snaží se být asi vážná. Moc dobře vím, že to vážně nemyslí. Nebo jo? Ne! 

,,Kate, já na tohle nejsem vážně zvědavý. Nebaví mě ty tvé hry. Měla by ses nad sebou zamyslet,'' upřímně jí řeknu. Začne brečet. Ona. Brečí. To snad není možný, nikdy jsem ji neviděl brečet.

,,Harry,'' vzlykne, ,,mě to fakt moc mrzí!'' 

,,Jo, dobře. Beru na vědomí a teď už musím, tak čau,'' docela hnusně jí řeknu. Podle mě to vážně nemyslí. Byla to vždycky svině, že by se změnila? Nevím, ale jedno vím moc dobře, že to s Lucy jí nikdy neodpustím!