Vzpomene si vůbec? (Harry Styles)

18.

*Lucy*

Jdu za mamkou a pořádně jí vynadám. ,,Mami, proč jsi sem pouštěla Jacka?! Já se s ním už nebavím!'' zakřičím na ni. Mamka se na mě udiveně dívá a nechápe, co po ní nejspíše chci.

,,Nekřič na mě, prosím tě. Já jsem nevěděla, že se nebavíte, jinak bych ho sem nepouštěla,'' odmlčí se. ,,Nemyslíš?''

,,Jo, asi jo, promiň. Tak hodíš mě do té školy?'' zakousnu se do celozrnného rohlíku se salátem. 

,,Tak se oblékni a jedeme, jinak nestihneš školu,'' podívá se na hodinky. Já se poté otočím a vidím, že je 7:45. To stíháme!

Do školy dorazím těsně po tom, co uklízečka zavře hlavní dveře od školy. Do třídy dobíhám o pět minut později. Zaťukám. Když vejdu do třídy všechny pohledy se otáčí na mě.

,,Dobrý den, moc se omlouvám za zpoždění,'' nervózně projevím omluvu. Učitel si mne prohlídne a pobídne mě, abych si sedla do lavice.

,,V pořádku,'' zapíše si něco do třídní knihy a já se posadím vedle Jacka. Když si sednu do lavice, Jack se začne hlasitě smát. Učitel upře své oči na Jacka. 

,,Něco k smíchu, Jacku?'' Jack se přestane smát a zavrtí hlavou. 

,,Nech mě už na pokoji,'' zamumlám na mého spolusedícího. Protočí očima a dál se se mnou nebaví. 

O přestávce mi přijde zpráva od Davida. Ach jo. Ani nevím, jestli si s ním chci psát.

David: Ahoj, dneska v 17:00 přijdu k vám. Potřebuji něco vysvětlit ohledně matiky, co berete teď. My tu látku budeme mít ve čtvrtletní přáci a nerozumím tomu. Mohu s tebou tedy počítat?

Lucy: No, dobře. Ale tak na hodinu maximálně, budu se muset ještě učit a školu mám do čtyř. 

David: Jsi nejlepší!

Lucy: Ráda pomůžu :) 

*Harry*

,,Tak co, jak jsi se měl včera?'' o přestávce se zeptám už neopilého Jacka, který sedí v lavici vedle Lucy a hraje si na mobilu. Otočí se na mě a hodí na mě vražedný pohled.

,,Do toho ti nic není,'' postaví se a myslí si, jaký je hrozný drsňák. Postavím se k němu taky a pak se mu vysměji do obličeje. 

,,Ty jsi teda drsňák,'' rozesměji se na celou třídu a většina lidí se na mě otočí a uculí se. Jack zrudne a odejde ze třídy. Jsi dobrej, Harry!

,,Harry?'' 

,,Lucy... ne, počkej!''

,,Já myslela, že se milujeme a tys mě podvedl? Vlastně jste se jen líbali, ale nevěřím ti už ani slovo! Jdi pryč, já... už nemůžu...''

,,Lucy, tak to není, ale proč jsi mi to neřekla?!''

,,Co?! Co jsem ti neřekla, já ti říkala všechno! JE KONEC!''

,,Proč jsi mi neřekla, že čekáme dítě?''

,,My? Já jsem ho čekala s takovým debilem, jako jsi ty!!''

,,Já jsem to dítě chtěl, chápeš to?! Zabila jsi nevinný život!''

,,Jdi někam, Harry, fakt už!''

,,Lucy, ne, já miluju tě a nikoho jinýho nechci.''

,,To sis měl rozmyslet dřív, ty hlavo pitomá!''

,,Počkej, kurva, Lucy!''

Ty blbý vzpomínky se mi zase vrací. Kurva! Jak já bych to chtěl vrátit. Chtěl bych strašně moc zase vlastnit Lucy. Vidět její krásné, nahé tělo, vidět její nádherný úsměv, když jí přinesu obyčejnou kytku. Proč se to všechno muselo posrat?!

*Lucy*

Sedím doma na posteli a čekám až přijde David na to doučování. Mám ještě deset minut času, tak si vezmu lesk  a přejedu si s ním rty, které mám hodně suché.

,,Lucy! Máš tady návštěvu,'' uslyším hlas své mamky. Rychle se ještě upravím v zrcadle a seběhnu naše delší schody. Ve dveřích spatřím Davida, který se usmívá svými zářivými zuby. Úsměv mu oplatím a pozvu ho dál.

,,Ahoj,'' pozdraví mě a sundá si své boty. Když se ohne mám krásný výhled na jeho zadek a svaly. Je hezký. 

,,Tak pojď, jdeme do mého pokoje, na to doučování,'' pozvu ho a on se zase usměje. Má tak krásný úsměv. 

,,Tak co potřebuješ doučit?'' zeptám se ho, když se posadí a rozhlíží se po mém pokoji. 

,,Já ani nevím,'' zasměje se sám sobě, ,,asi tak nějak všechno, ve škole nejsem moc dobrý.''

,,Aha, tak to bude asi na déle, tak mi půjč učebnici a já se na to podívám,'' prohrábnu si své dlouhé vlasy. Netušila jsem, že toho bude tolik. 

,,Tak já nám dojdu pro pití,'' oznámí mi po hodině učení. Kývnu na něj. Myslela jsem si, že to učení půjde líp, ale moc mu to nejde a nebo se schválně nesnaží?! Rychle se v zrcadle upravím a čekám, až David přijde s pitím. Za chvíli se vrací se dvěma skleničkami plné vody. 

,,Tady máš,'' podává mi. 

,,Děkuji, ale nemusel jsi tam chodit, jsi na návštěvě, je mi to blbý,'' svěřím se mu. On je mávne rukou, že to nic nebylo. Napiji se vody, začne se mi trochu motat hlava, oči se mi zavřou úplně samy a dál už nevím, co se se mnou děje.

_____________________

Děkuji za všechno♥ Snad se Vám kapitola líbila :)

xx Vall