Vzpomene si vůbec? (Harry Styles)

21.

*Harry*
S Niallem jsme odcházeli z nemocnice. Nasedl jsem do jeho auta, zapnul jsem rádio. Zrovna hráli nějakou smutnou písničku. Když jsem se zaposlouchal do toho textu Niall ji přepnul. Podíval jsem se na něj vražedným pohledem. Nevinně se usmál a soustředil se na jízdu autem. Fakt super!

,,Harry, tak už jsi doma. Vstávej," i hned vyletím ze sedačky v autě. Já jsem spal?

,,No, usnul jsi," zasměje se Niall a přátelsky mě pomůže vstát. Tiše mu poděkuju.

,,Ty hned pojedeš?" když mě dovede do mého domu, jdu do kuchyně a napiji se vody. Mám žízeň, poslední dobou moc nepiji ani nejím.

,,Chvilku se tady zdržím, ale pak musím jet pro Adell. Nechci ji nechat někde samotnou, aby se jí něco nestalo," zvedne hlavu od mobilu, který pevně drží ve svých rukou.

,,Dobře, aspoň přijdu na jiný myšlenky. Dáš si něco?" nabídnu mu, směje se do mobilu asi mě neposlouchá.

,,Haló? Posloucháte mě, Horane?" přijedu k němu a zakřičím mu do ucha. Lekne se mě a odhodí mobil na sedačku. Začnu se smát.

,,Ty seš vážně blbej," uleví si, ale pak se začne smát se mnou, ,,dám si džus, díky."

,,Tady máš,'' položím mu na stůl pomerančový džus. Kývne na mě a zase hledí do mobilu.

,,To bez ní nevydržíš ani pár minut?'' vyčtu mu, ,,už mě vážně štve, jak pořád koukáš do toho mobilu''

,,Vydržím, ale už budu muset jet, tak ahoj.''

,,Počkej!'' zadržím ho, ,,zjistil jsem, že jsem si tam zapomněl nejspíše mobil, tak mě vezmeš s sebou?''

,,No, tak jo,'' ne moc příjemně mi řekne. Zářivě se na něj usměji, zamknu si dům a jedeme. Při cestě do nemocnice se s Niallem skoro nebavíme.

,,Počkej na mě!'' křičí na mě Niall, když zastaví a já rychle vyběhnu do nemocnice. Neposlouchám ho a běžím do pokoje, kde leží Lucy. 
Když jdu směrem k jejímu pokoji, uslyším smích. ,,To není smích Lucy,'' povzbudím se. Stejně mi ten smích ale někoho připomíná. Že by se probudila?

Když jsem u jejiho pokoje, zůstanu stát na místě. Ona se směje a je v pohodě?!  

,,Lucy?!'' zmůžu se jen na její jméno. Vyděšeně se na mě otočí a naše pohledy se setkají. V jejim pohledu je vidět strach, nechápu z čeho. Že mě vidí? 

,,Harry, ahoj,'' tiše mě pozdraví. Adell, která u ní sedí se začne zvedat, s Lucy se rozloučí, mně řekne tiché ,,Ahoj'' a odchází za Niallem. Zůstanu stát v nemocničním pokoji. Lucy hypnotizuji pohledem, ona po chvíli ale uhne.

,,Můžeš jít, prosím?'' touto otázkou mě položí na kolena. To říká mně, který tady s ní seděl celé dny? Který ji zachránil? 

,,Já?'' zasměji se, ,,kdy ses vlastně probudila?'' 

,,Už je to dlouho, ale nechtěla jsem, abys to věděl. Já... pořád mi není dobře,'' oznámí mi a já myslím, že se tady rozbrečím. Tak ona je vzhůru už déle a nic mi neřekla?! 

,,To vážně není možný, jak mi oplácíš všechnu mou dobrotu. Já tady s tebou byl skoro pořád, zavolal jsem záchranku, když tě srazilo auto a mohl bych pokračovat!'' rozkřiknu se. Ať si klidně ta blbá sestřička přijde! Ani ten blbej mobil nevidím, třeba jsem si ho tady nezapomněl. Už mám výpady paměti!

,,Nekřič,'' poprosí mě.

,,Chápeš to, sakra?!'' zařvu ještě víc. Odvrátí ode mě pohled a já vidím, jak jí tečou z očí slzy. To jsem nechtěl!

*Lucy*
,,Chápeš to sakra?!'' zakřičí na mě a já mám chuť se rozbrečet. Odvrátím od něj pohled a nechám volně téct slané kapičky. Vlastně, pořád jsem si na něj nevzpomněla, ale někdy mám takový pocit, jako bych ho znala. Chtěla bych si na něj vzpomenout, ale nejde to a už mě štve ten jeho přístup.

,,Promiň,'' po chvíli mi řekne. Otřu si slzy a podívám se na něj. V očích je vidět jeho lítost a zároveň hněv, jeho zelené smaragdy na mě upírají pohled kruhy pod nimi má pěkně vystouplé, vlasy nemám vůbec hezké, jsou rozcuchané, oblečení má stejné jako v den, mé nehody. Jde z něj chvilkami i strach.

,,Jdi pryč a už se nevracej. Ano, ty za nic nemůžeš, ale já tě vidět nechci. Nechci teď s nikým z kluků mluvit, ztratila jsem o ně zájem. To, co se stalo se nemělo nikdy stát a já si ho stejně pustila k tělu, že jsem mu na to naletěla!'' poslední slova doslova zakřičím. Je mi z Davida zle.

,,Když si to přeješ, půjdu,'' vydá se ke dveřím, ale potom se zastaví, ,,ale vždycky tady budu. Budu ti na blízku, ať chceš nebo ne. Tak se měj, Lucy.''

**
Dny v nemocnici ubíhají hodně rychle. Dneska mě konečně pustí domů. Budu muset zase do školy. 
,,Tak jdeme?'' promluví na mě mamka, která pro mě přišla do nemocnice. Všechno o tom, co se stalo jsem jí řekla. Rozbrečela se, že se to stalo zrovna mně.

Dobalím poslední věci a odpovím jí. ,,Ano, můžeme,'' usměji se. Absolutně se mi nechce zítra do školy, rodiče mi domlouvali, že nikam nemusím, ale vím, že bych se doma akorát trápila. Hlavně nechci vidět žádné kluky, teď se od nich budu držet dál. Hodně dál.

,,Děkuji za všechno, pane doktore. Doufám, že už tady nikdy nebudu,'' pokusím se o vtip. Doktor mi podá ruku a kývne na mne. Jdu napřed, mamka s doktorem si ještě o něčem povídají. 

Když vyjdu z nemocnice, uvidím houf lidí, jak stojí na parkovišti. Poznám tam Adell, Ronnie a Teress.

,,To jsou zlatíčka,'' řeknu si pro sebe. Holky, společně ještě s pár lidmi běží ke mně. Začnou mě objímat, dávat dárky a vítat mě zpátky.

,,Konečně jsi zpět!'' zakřičí Teress, která je mezi námi nejmenší a možná bych ji nepoznala mezi mladšími dětmi. Už si z toho ale děláme srandu a jí to nevadí. 

,,Už nám neodcházej, Lucy!'' obejme mě Ronnie a dá mi pusu na tvář. Zasměji se. Tohle mi tak moc chybělo!

,,Nikam. Doufám, že už nikam nikdy neodejdu, holky moje! Všem vám moc děkuju,'' upřímně jim řeknu. Strašně mě to od nich potěšilo. To jsou ty moje holky, ty moje nejlepší kamarádky!

,,Lucy, my už budeme muset, jen jsme sem na chvilku zaskočili,'' řekne za všechny Adell. Nakonec je všechny ještě obejmu, rozloučím se s nimi, vezmu si od nich ty milé dárečky a jdu k autu.

** 
Druhý den, když jdu do školy vůbec nespěchám. Jdu mravenčím krokem. Holky mi sice psaly, jestli se pro mě nemají stavit, ale nechtěla jsem.
,,Ahoj, Lucy!'' ozve se mi za rameny. Jack, ten tady tak chyběl.

,,Ahoj, spěchám, tak mě nech, prosím,'' v rychlosti mu odpovím. Vážně nechci nikoho z kluků vidět. Proč se to muselo stát zrovna mě?!

__________________________________________

Doufám, že se Vám kapitola líbila :) 
Moc děkuji za všechnu podporu, votes a komentáře♥ 

xx Vall