coach // niall horan [CZ]

coach - {1}

Původní autor: nialluur
Original author: nialluur

|| jedna // kdo je tvůj trenér? ||

Pohled Alice:

„Tady to je. Děkuji, že nakupujete v Target," řekla jsem laskavě malé starší ženě, která si převzala tašky z mé ruky. Maličko se usmála a naznačila mi „děkuji" předtím, než odešla z obchodu. Sundala jsem si kartičku s mým jménem a ujistila se, že nikdo další už v obchodě nenakupuje. „Dobrý," zamumlala jsem si sama pro sebe, když jsem nespatřila nikoho v okolí. 

„Hej, ty už odcházíš?" zeptala se mě Isa, jedna z mých dobrých kamarádek.

Dala jsem si tašku přes mé rameno, vyndala jsem si klíče od auta a koukla na ni omluvným pohledem. „Promiň, nemůžu zůstat na tu párty, kterou děláte pro Alexis. Musím vyzvednout mého malého bráchu z fotbalového tréninku a už teď jdu pozdě!" vysvětlila jsem jí při braní mé bundy ze skřínky.

Isa přikývla. „Rozumím ti. Řeknu lidem, že už odcházíš. Uvidíme se v pondělí? Zavolej mi, holka," objala mě medvědím objetím, než odešla do malé místnosti, kde se připravovala párty.

Když jsem netrpělivě čekala, až auto nastartuje, koukla jsem se na rádio, které ukazovalo čas.

8:30

„Sakra, ne, ne - jeho trénink končí v osm!" šlápla jsem na pedál, rychle jsem vycouvala a jela stálou rychlostí. Nebylo to poprvé, co jsem vyzvedávala Rolanda pozdě, ale tentokrát jsem jela opravdu pozdě. Ani mě nepřekvapilo, že když jsem dorazila na fotbalové hřiště, nikdo tu nebyl. To znamenalo, že buď čeká někde uvnitř jeho školy, nebo jde právě sám domů; to bych potom byla vážně super sestra, protože nezapomněla jsem se zmínit, že prší, přímo leje? Doufala jsem, že čeká ve škole. Škola nebyla tak daleko od mého auta; dobře, aspoň jsem si to myslela, pár minut nato jsem dorazila do školy s rozptylujícím čvachtáním mých mokrých bot, které se ozývalo s každým mým krokem, a z mých vlasů, které byly naprosto promočené, každou chvilku padaly kapky vody na zem.

„Dobrý den, můžu - panebože," zpozorovala žena v kanceláři můj vzhled a zatřásla sebou. 

„Venku hodně prší, nemůžu za to. Každopádně, přišla jsem si sem vyzvednout Rolanda z fotbalového tréninku," vysvětlila jsem jí.

Žena popadla registrační list, kde jste se museli při každém vyzvedávání svého dítěte podepsat a a zeptala se: „Um, Rolandovo příjmení?"

„Uh, samozřejmě, jeho příjmení je Clark, Roland Clark. Není náhodou poslední na seznamu?" zeptala jsem se.

Měla by vědět, že sem chodím docela často bráchu vyzvedávat, takže jsem nerozuměla, proč se mě na to ptala, jako kdyby v týmu byl ještě nějaký jiný Roland. „Ale tady je už podepsáno, že si ho někdo vyzvedl - jo, počkejte, vyzvedl si ho zde Niall Horan!" smála se při škrtání jeho jména ze seznamu.

Zmateně jsem se na ni podívala, vyschlo mi v hrdle. „Promiňte, ale cože? Chcete mi říct, že jste nechali naprosto cizího muže odvést si mého bráchu?" řekla jsem. 

Ona jen na mě zatřásla hlavou a pokračovala v mluvení: „Pan Horan je jejich nový fotbalový trenér," dodala.

„Počkejte, co? Co se stalo trenérovi Smithovi?" zpochybňovala jsem její odpověď, ale ona ze sebe nevydala ani slovo, dokud jsem ji nepromluvila znovu. „Víte co? Nevadí. Potřebuju najít mého bratra, ať už je kdekoli, mějte se," řekla jsem jí, než jsem se vyřítila z budovy zpět do mého auta.