coach // niall horan [CZ]

coach - {36} i

|| třicet šest - první část // očekávat nečekané ||

Pohled Alice:

„No, opilý rozhodně není," zamumlal potichu Louis, když vyšel z Niallova bytu.

Stála jsem vedle auta a sklopila pohled na zem. „Aha," vysoukala jsem ze sebe.

Louis ke mně přešel a položil ruce na má ramena. „Nevypadá moc nadšeně. Zeptal jsem se ho, co se děje, ale prý je to jen mezi vámi dvěma. Je naštvaný už jen kvůli tomu, že se vám do toho pletu," nervózně se zasmál.

Našpulila jsem rty. „Oh, tohle začíná být čím dál tím víc divné. Jdu tam za ním, když teda opilý není. Možná má nějaké problémy s rodinou," napadlo mě, když jsem začala mířit směrem k jeho bytu.

Louis pár kroků ode mě přikývl. „Možná. Hele, jestli chceš, můžu tady počkat, kdyby ti chtěl-"

Okamžitě jsem zakroutila hlavou. „Ne, Niall by mi nikdy nic neudělal," usmála jsem se. „Můžeš jet. Niall mě potom odveze. V případě nouze ti zavolám," zasmála jsem se, protože jsem věděla, že to se jen tak nestane.

Louis se taky usmál a zamával. „Dobře, tak opatrně. Nechci, aby se jednomu z vás něco stalo!" po tomhle nastoupil do svého auta.

S malým zamáváním jeho směrem, jsem vstoupila do Niallova bytu a stále se trochu smála díky předešlé konverzaci s Louisem. Okamžitě jsem spatřila rozcuchané blonďaté vlasy a modré oči upírající se na mě. Opíral se o rám dveří, ruce měl založené na hrudi a opravdu nevypadal nadšeně. „Oh, tady jsi," promluvil najednou.

Nechápavě jsem se na něj podívala, skousla si ret a trochu se zasmála. „Jo... jsem tady?"

Očekávala jsem, že se taky zasměje, ale jen tu nehybně stál s ne zrovna veselým výrazem ve tváři.

Co to sakra?

„Fajn, co Nialle? Co se děje?" vyhrkla jsem, najednou otrávená z jeho chování.

Mohla bych z toho vinit změny nálad v těhotenství, ale tentokrát jsem doopravdy byla otrávená z toho, že se takhle choval. 

Ještě ke všemu po tom všem, co jsem pro něj včera udělala?

„Jsou to nějaké rodinné problémy? Řekla ti máma něco-"

„Ne, není to rodinný problém. Je to o nás," skočil mi do řeči.

Prosím, ať to není další problém se Zaynem.

Kdyby to byl problém s ním, pak by Niall měl vědět, že jsem se s ním v poslední době vůbec nebavila.

„Oh," polkla jsem, „tak co? Řekl ti něco Zayn-"

„Kdo sakra řekl slovo o Zaynovi? To tě vážně on napadne jako první?" znovu mě přerušil.

Povzdechla jsem si a stále stála u domovních dveří, kousek před ním. „Ne, prostě mi ta myšlenka vpadla do hlavy, dobře?" řekla jsem jemně. „Co to teda je? Já myslela, že je to mezi námi zase v pohodě, a teď je to všechno zase vážné? Nebo seš naštvaný jen tak? Co je tak špatného na nás, že jsi kvůli tomu tak naštvaný?" vyhrkla jsem otázky.

Myslím, že jsem přitom mluvení ani nedýchala.

Po tom, co jsem domluvila, padlo hrobové ticho.

Niall pořád stál opřený o rám dveří a nehýbal se. Asi až po chvíli ke mně zvedl pohled a povzdechl si. „Jak jsi mohla?" zašeptal.

„Mohla co, Nialle? Nic mi tímhle nevysvětlíš, docela mě děsíš," řekla jsem úzkostlivě.