coach // niall horan [CZ]

coach - {holiday chapter}

|| holiday – chapter // setkání s Horanovými? ||

Pohled Alice:

„Jsem nervózní," mluvila jsem k Niallovi a několikrát se zhluboka nadechla.

Dnešek byl pro mě speciální. I když byl Den díkůvzdání jen pro Američany, stále pro mě byla nutnost udělat tento den něčím speciální, protože můj táta byl z Ameriky.

„Klid, zlato, budou tě přímo milovat!" vedl mě Niall dál po cestě. „Jen tak mimochodem, v těch šatech vypadáš sexy," pošeptal mi do ucha.

Zachvěla jsem se, ale raději rychle změnila téma, zatímco jsme dále kráčeli tou zimou. „Jak můžeš slavit Díkůvzdání, když ani nejsi Američan?" zeptala jsem se ho hrubě.

Niall se zastavil a obrátil se ke mně. „Au? A ne, my neslavíme Díkůvzdání. Scházíme se jako rodina pro zábavu... aspoň myslím," vysvětlil mi. „Máme vlastní tradici, stejně jako vy Američani," zamumlal poslední slova.

„Co? Měl bys být rád, klidně bych teď mohla být s mamkou a bráchou někde v restauraci, ale ne, místo toho ti tu dělám laskavost," vypustila jsem ven dříve, než jsem si cokoli mohla rozmyslet.

Ušklíbl se a z jeho pusy vyšla pára, opravdu byla zima. „Liam měl pravdu, jsi hrozně náladová, když jsi nervózní," stále mě vedl směrem k hezkému, malému domu, který byl před námi.  Pomalu jsme vyšli pár schůdků přímo před dveře domu.

„Počkej, neříkal jsi, že tvoji rodiče jsou rozvedení?" došlo mi najednou.

Přikývl. „Jsou... tohle je tátova rodina, kterou dneska poznáš," odpověděl mi s úsměvem.

Zamračila jsem se. „Takže já se dnes nepoznám s tvou mamkou?" zeptala jsem se a on se na mě zmateně podíval. „Uh... možná, jestli se rozhodne přijít. Jsou rozvedení, ale i tak někdy chodí na rodinné večeře k tátovi," vysvětlil.

Doufám, že to dopadne dobře.

„Uh, tati, tohle je Alice," Niall mě vzal za ruku a vedl mě přímo k němu.

Zvedla jsem pohled a uviděla jeho tátu stojícího přímo před námi, v ruce držel skleničku s nějakým pitím. Usmál se na mě a společně jsme si potřásli rukou. „Ahoj, opravdu rád tě poznávám, Alice," usmál se ještě víc. „Niall o tobě pořád mluví," uchechtl se.

Pobaveně jsem se podívala na Nialla a viděla, jak mu pomalu ale jistě rudnou tváře.

Taky jsem trochu cítila, jak se mi tváře zahřály, ale dokázala jsem to hodit za hlavu a odpovědět. „Taky vás ráda poznávám, pane," oplatila jsem mu úsměv. Musela jsem uznat, že v Niallovi by se rozhodně nějaká podoba našla, bylo dobře poznat, že to byl jeho táta.

„Pokud bys chtěla nějaké pití nebo něco, řekni si," kývl na mě jeho taťka.

„Děkuju," řekla jsem, než se na něj Niall rychle usmál a odvedl mě někam jinam.

„Nenávidím, když o mně takhle mluví přímo před tebou," řekl stydlivě.

Zachichotala jsem se nad jeho roztomilými slovy a pohladila ho po tváři. „Aw, proč? Protože celý zčervenáš?" začala jsem ho škádlit. Bude mě za tohle nenávidět, ale když ono to bylo tak roztomilé.

„Přestaň, než tě taky donutím se červenat!" varoval mě.

Než jsem mu dokázala odporovat, do místnosti vstoupil mladší muž, v náručí nesl malé dítě a vedle něho kráčela nějaká blondýnka. Okamžitě jsem věděla, že spolu tvořili pár, už jen protože s sebou měli dítě, které se jim podobalo.