coach // niall horan [CZ]

coach - {18}

|| osmnáct // první rande a... ||

Pohled Harryho:

„Jsem zpátky," uslyšel jsem typický zvuk jedoucího vozíku z uličky. Zkontroloval jsem, jestli to byla Alice. Dobře, beru to zpět, rozeběhla se na mě, stoupla si nohama na vozík a rozjela ho, takže se rozjela přes celou uličku a narazila do mě.

„Whoa, dávej pozor!" zasmál jsem se a chytil vozík, protože by se akorát zranila.

Povzdechla si a seskočila z vozíku. „Oi! Promiň, měla jsem prostě náladu to udělat," řekla a dala vozík stranou.

Podíval jsem se na ni a uviděl, že její tváře se trochu zbarvily do světle růžové. Nemohl jsem si odpustit ušklíbnutí nad jejím začervenáním. „V pohodě, jen buď příště opatrná! Jen tak mimochodem, trvá ti pěkně dlouho, než dovezeš jeden vozík," zasmál jsem se.

Věděl jsem proč. Slyšel jsem a viděl Alice s Niallem uprostřed uličky. Viděl jsem, jak ji do té uličky skoro táhl. Docela mě zajímalo, co se mezi nimi stalo. I když to nebyla moje starost, neměl jsem rád, když s ním Alice byla v takových situacích.

„Oh uhm, byla jsem na toaletách, promiň," skousla si ret a okamžitě změnila téma. „Hele, myslíš, že tohle všechno budeme potřebovat?" ukázala směrem k vozíku, ale já neodpověděl a znovu vrátil zpět minulé téma.

„Ty si mi opravdu právě lhala, Alice?" překřížil jsem si ruce na prsou a ona se na mě nejistě podívala, přitom jí začal obličej znovu měnit barvu. Moc dobře jsem Alice znal. Bylo dost dobře poznat, kdy lhala, protože vždycky hrozně zčervenala a vyhýbala se očnímu kontaktu - což bylo roztomilé.

„Co? Neee," promluvila.

Už jsem nemohl udržet tu vážnost a ona nejspíš taky ne, protože se začala smát. „Můj bože, Harry, jo, zalhala jsem," přiznala mi a já přikývl. Otočila hlavu ke mně a zírala. „Jak to víš?" uchechtla se.

Pokrčil jsem rameny. „Slyšel jsem tě s Niallem. Taky jsem tě s ním potom zahlédl, protože jste byli uprostřed obchodu," vysvětlil jsem jí. Myslím, že si po tomhle bude myslet, že jsem je sledoval (což jsem vážně dělal), ale dělal jsem to pro její bezpečnost.

Ten Niall vypadal tak nevinně, ale znal jsem ho. Pamatuji si ho z doby, kdy jeho přítelkyně způsobovala problémy Alice a on s tím vůbec nic nedělal. A potom se skoro popral se Zaynem.

Zayn byl docela drsný kluk, a byl jsem dost překvapený, že se na Nialla rovnou nevrhl, pak by to bylo ještě horší. Jenže ten důvod, proč to neudělal, byl ten dvanáctiletý kluk a Alice stojící mezi nimi. To je prostě... wow. Byla má povinnost uklidnit Zayna, protože on by určitě tomu blonďákovi jednu vrazil a to jen kvůli holce, kterou miloval.

„Oh, to je vše?" řekla nervózně a já pomalu přikývl. „Uh, ano? Proč se teď chováš tak podivně. Alice, on ti něco udělal?" zeptal jsem se jí a její výraz se okamžitě změnil.

„Ne, samozřejmě, že ne... on jen..." zastavila uprostřed její věty a na obličeji se jí objevil malý úsměv.

„On jen co?" pokračoval jsem.

Ona se zhluboka nadýchla a usmála se ještě víc. „Chodím teď s Niallem," dořekla konečně.

„Co?!" vykřikl jsem překvapeně.

Alice se na mě divně podívala. „Proč jsi tak překvapený? Nejsi šťastný, že s ním konečně chodím?" držela si na jejím obličeji úsměv a podle jejích slov jsem věděl, že už se rozhodla. A já s tím nemohl nic udělat, protože ho milovala.