coach // niall horan [CZ]

coach - {33}

|| třicet tři // loučení a litování ||

Pohled Harryho:

„Ahoj, krásko," zašeptal jsem a obmotal ruku okolo Mii.

Usmála se a nastoupila do auta. „Ahoj," připásala se a potom byla úplně zticha.

„Proč tak... potichu?" zamračil jsem se a začal se soustředit na cestu.

Mia si skousla ret a podívala se na mě. „Oh... to nic. Jen jsem potkala Alice, než jsi mě vyzvedl."

Alice.

Oh, úžasná Alice.

„Vážně? Počkej, nebyla jsi za svojí kamarádkou v lékárně?" zeptal jsem se.

Přikývla a já se ještě víc zamračil v nechápavosti. „Aha, tak jak jsi ji potom-" než jsem to stihl doříct, začala mluvit.

„Alice prý kousek odtamtud bydlí. Svět je malý," ušklíbla se, ale její úšklebek skončil spíš jako starostlivý výraz. „Byla tam na toaletách. Jenna mi řekla, že si přišla pro nějaké prášky."

„Ona je nemocná?"

„Jo, musela jsem ji doprovodit domů, protože se jí udělalo nějak víc špatně," vysvětlovala dál. „Ale bude v pohodě, neboj," usmála se a položila ruku na mé stehno.

Ani jsem se na to neptal, ale dobře.

„Promiň, jen jsem nevěděl, že jste tak dobré kamarádky," zasmál jsem se. „Moc jste spolu nemluvily, když jsem vás dvě viděl u sebe," uchechtl jsem se a stále zíral na cestu.

Skousla si ret. „Byla spíš s Niallem a já byla naopak s tebou. Obě dvě potřebujeme i naše lásky," mrkla na mě. „Ale myslím, že kamarádky budeme. Mám ji ráda."

No, tohle je pro mě docela divné.

Pohled Alice:

„Ty jsi těhotná?" zeptala se.

„Jo, mami, jsem těhotná," skousávala jsem si spodní ret, snažíc se zadržet slzy, které chtěly uniknout z mých očí.

Sklopila pohled dolů, naprosto bez výrazu, a chvíli jsme tu jen tak obě stály.

„Z-Zlobíš se?" polkla jsem a opravdu hodně se snažila, abych zadržela slzy.

Když znovu zvedla pohled, ucítila jsem horkou slzu stékající po mé tváři, kterou následovaly další slzy. „Nezlobím se, docela se... těším," vydechla a na její tváři se objevil úsměv.

Překvapeně jsem nadzdvihla obočí. „C-Cože?"

Teď už jsem slzy zadržet dokázala, místo toho jsem byla naprosto zmatená její odpovědí. „Těšíš? Ty mě za to nezabiješ?"

Zakroutila hlavou. „Ne, nikdy bych tě za něco takového nezabila, zlatíčko," přešla ke mně a uvěznila mé tělo v jejím těsném objetí. „Ale bojím se o tebe, nevypadáš, že bys z toho byla nadšená," povzdechla si.

Trochu jsem zakroutila hlavou a povzdechla si. „Mami, sice to je hezké, že ve mně dost možná právě je malý človíček, co bude jednou moje dítě, ale nechci, aby se to dozvěděl Niall. Jak mu to mám asi říct? Nejradši bych byla, kdyby se o tom nedozvěděl nikdo," vysvětlila jsem. „Nemám práci a zbytek mého života se bude točit jen kolem dítěte."

Mamka chápavě přikývla. „Zlatíčko, chápu, že je to hodně velká zodpovědnost, ale Niall za to dítě bude taky zodpovědný. A jak bys to před ním chtěla tajit, až ti vyroste břicho?"