coach // niall horan [CZ]

coach - {36} ii [last chapter]

|| třicet šest - druhá část // sbohem, Alice ||

Pohled Nialla:

Už uběhlo dvacet čtyři hodin bez Alice.

Dvacet dva hodin od toho, co jsem přiznal svému nepříteli, že je má přítelkyně těhotná.

Osmnáct hodin od toho, kdy jsem musel říct rodině Alice, že ji nemůžu najít.

„Hele, není to tvoje chyba," promluvil Louis.

Uchechtl jsem se. „Není to moje chyba? Všechno je to moje chyba. Choval jsem se k ní jako totální kretén a řekl jí něco, co jsem neměl! Je pryč, Louisi, a to všechno jen kvůli mně!" křičel jsem. Zavřel jsem oči a dnes už poněkolikáté si projel rukama ve vlasech. „Nezvedá ani telefony od Liama. Jestli to nezvedá ani jemu, je pryč nadobro nebo je v nebezpečí. Sakra, co když ji někdo unesl."

Louis si povzdechl. „Nedělej takovéhle závěry. Hele, možná neodpovídá Liamovi, její mamce, ani nikomu, ale brzo se ozvat bude muset. Ať už je kdekoli, tak ví, že se teď musíme třást strachy. Jestli se do dalších čtyřiadvaceti hodin neozve, pak je v nebezpečí, ale o tom pochybuju!". Chvíli na mě koukal, než přimhouřil oči a podíval se na mou čelist. „Co se ti vůbec stalo s-"

„Zayn mi dal pěstí," zamumlal jsem.

Louisovi málem vypadly oči z důlků. „Cože? Myslel jsem, že jste spolu docela v pohodě-"

„Já vím, udělal to, když jsem mu řekl, že je Alice těhotná. Ani jsem neměl právo na to mu vrazit zpátky, zasloužil jsem si to."

Přikývl a sedl si zpět na stoličku u stolu. „Mám tě rád, kámo, ale když jsem se dozvěděl, že je Alice těhotná a teď ji nikdo nemůže najít, protože jste se pohádali... začal jsem tě trochu nenávidět," zasmál se.

Přikývl jsem. „V pohodě, sám sebe nenávidím. A ani mě nezajímá, jestli mě právě teď všichni nenávidí."

Proč jsem jí sakra řekl ta slova?

Pohled Harryho:

„Jsi v pohodě?" zeptala se mě Isa, když jsem se snažil soustředit na práci, ale nešlo to.

Našpulil jsem rty a zklamaně zakroutil hlavou. „Samozřejmě, že nejsem. Alice zmizela a pořád se nenašla, kdybys o tom náhodnou nevěděla."

Povzdechla si a chápavě kývla hlavou. „Jo, já vím. Alexis a ostatní už to ví taky, vlastně se to teď všichni dozvídají, Niall nám včera volal," skousla si ret. „Nějakým způsobem zjistil moje číslo, a ptal se mě, jestli jsem ji neviděla nebo o ní neslyšela, ale bohužel ne, když už spolu kamarádky nejsme," pokračovala. „Ale i tak mě neskutečně trápí myšlenka, že nikdo neví, kde je."

„Neřekl jsem nic o vašem přátelství. Všichni se teď bojí o Alice a náš debilní šéf nás pořád nutí pracovat, jako kdyby nic. Copak on ji taky neznal? Debil," řekl jsem naštvaně.

Volal jsem šéfovi, aby věděl o Alice, a jeho to doslova vůbec nezajímalo. Dělal, jako kdyby to vůbec nebyla jeho bývalá zaměstnankyně a že ji vůbec nevyhodil  kvůli nejstupidnějšímu důvodu.

„Je prostě takový. Mohl by tu pracovat i Zac Efron a on by se k němu choval jako ke kusu hadru," uchechtla se. „Já ani nechápu, proč dnes pracuješ."

Stál jsem tu a přemýšlel o tom. „Máš pravdu. Moje kamarádka není k nalezení a já tu jak největší blbec pracuju. Seru na to," zaklel jsem a vydal se pryč od regálů.