coach // niall horan [CZ]

coach - {24}

|| dvacet čtyři // těžké časy ||

Pohled Nialla:

„Hej, proč netrénuješ s ostatními?" kráčel jsem směrem k Rolandovi a položil ruku na jeho rameno, přičemž jsem se posadil vedle něj na prázdných tribunách.

Pokrčil rameny a stále zklamaně zíral před sebe. „Nevím Nialle, teda trenére Horane. Dnes nějak nemám na trénink náladu," zamumlal a sklopil pohled na podlahu.

Chápal jsem, že čas od času se našel nějaký z hráčů, který nechtěl hrát, protože byl líný, unavený, nebo zraněný, ale Rolanda jsem nikdy neviděl takhle mimo. Vždy byl ten odvážný a neměl zábrany v tom, co dělal. Takového Rolanda jsem nikdy neviděl a nečekal, že ani uvidím.

„Nialle! Potřebujeme tě tady!" zakřičel Louis přes hřiště společně s ostatními. „Budu tam za chvíli! Prostě pokračujte," zařval jsem nazpátek a vrátil pohled zpět ke zklamanému klukovi.

„Koukáš tak smutně," nadzvedl jsem obočí.

„Já jen... nechci hrát," zamumlal znovu. „Nebudu mít kvůli tomu problémy, že ne, trenére?"

„Ne, jasně, že ne."

„To říkáte jen, protože jsem bratr Vaší přítelkyně nebo protože... prostě protože?" zeptal se a zvedl pohled ke mně.

Chtěl jsem se tomu zasmát, ale on vypadal, že tu otázku myslel naprosto vážně, takže jsem potlačil smích a snažil se být vážný. „Uhm... ne, vážně seš z dneška omluvený. Tohle se ti stalo poprvé," hravě jsem mu rozcuchal vlasy a znovu vstal. „Kdyby ses nudil, přidej se k nám!"

Doklusal jsem zpět k ostatním. „Co ti trvalo tak dlouho, blonďáku?" naklonil se ke mně Louis, když jsme sledovali kluky, jak si nahrávají mezi sebou.

„Roland vypadá trochu sklesle. Budeme mít pak šanci si s ním promluvit?" zašeptal jsem nazpět starostlivě a koutkem oka sledoval dítě sklesle sedící na tribunách.

Louis zakroutil hlavou. „Ty to nevíš?"

Zmateně jsem ho pozoroval a rozhodně nechápal, o čem to mluvil. „Co? O čem zase nevím teď?"

Lehce si povzdechl a pokračoval. „Nejspíš protože jsi tu minulý rok nebyl. Tenhle týden jsou to tři roky od té doby co jejich táta... vždyť víš," skousl si ret a podíval se dolů, „umřel."

Když tohle dořekl, okamžitě jsem si uvědomil, proč Alice byla poslední dobou tak potichu. A teď musela být doma, bez práce, sama, protože jsme všichni byli zaneprázdnění, k tomu všemu jejich táta. Muselo to být pro ni hrozné.

„A-Aha," polkl jsem.

„Asi o tom s ním moc nemluv. Je to pro něj furt čerstvý, takže by mohl-"

„Jo, jo. Já vím," odsekl jsem mu.

Louis trochu odstoupil, nejspíš trochu uražený, že jsem ho takhle přerušil, ale pak znovu promluvil. „Ale možná ti tvoje přítelkyně bude schopná říct něco víc, takže bys jim pak mohl tuhle dobu trochu zpříjemnit."

Proč si každý myslí, že jsem nějaký hrdina, abych pokaždé zachránil situaci?

Pohled Alice:

„Oh won't you staaaay with me-"

„Cause you're all I need, this ain't love, it's clear to see - víc falešně bych zpívat nemohla," mluvila jsem si pro sebe, když jsem řídila.

Zabočila jsem a tím se dostala do našeho sousedství, kde jsem nezaparkovala před naším domem úplně přesně tak, jak jsem chtěla. I když jsem řídila už docela dlouhou dobu, stále mi nešlo parkování.