|| deset // zarry ||
O TÝDEN POZDĚJI...
Pohled Alice:
„Alice!" otočila jsem hlavu a spatřila postavu, která ke mně běžela, než jsem stihla odejít z obchodu. „Kam jdeš? Ty s námi nejdeš do Jokers Casino?" vyhrkla Alexis natěšeně, když vyslovovala jméno toho nočního klubu.
Zakroutila jsem hlavou a sklopila pohled dolů. „Uhm, ne, promiň. Nemůžu," řekla jsem. Ta slova z mé pusy vyšla jako by nic.
Byl to náš poslední den před tím, než nám začínala dvoutýdenní letní dovolená. A abychom to oslavili, tak jsme vždy chodili do nočního klubu si užít noc - jenže některé věci šly proti mně a já nebyla tenhle rok moc v náladě.
„Co? Proč ne?" zamračila se.
„Musím vyzvednout Rolanda z tréninku a pak jít nakoupit," zalhala jsem. Byla jsem zvyklá vymýšlet spoustu výmluv, takže nebyl problém, že by si mysleli, že lžu.
Alexis pohled spadl dolů a tiše si vydechla. „Dobře, a jsi v pohodě? Zdáš se mi nějaká skleslá, Alice," něco se jí nezdálo.
''Možná byste na mě mohli přestat mluvit...'' ne, urazila by se, kdybych jí toto řekla.
„Jsem v pohodě! Jsem jen trochu vystresovaná, protože s mamkou řeším nějaké zvyšování poplatků za domy. Měla bych jít," silně jsem ji objala, protože ji teď nějaký čas neuvidím, a upravila si svůj culík. „Řekni Ise a Harrymu, že jim posílám velké objetí," zamávala jsem jí, a pak odkráčela ke dveřím.
Příjemný vánek mě ovál, když jsem vyšla z obchodu. Konečně začalo léto, byla jsem překvapená, že v Mullingaru bylo tento rok takové teplo - většinou bylo trochu větrno i v létě. No ale dost přemýšlení, chystala jsem si užít těch pár dní volna.
Pohled Nialla:
„Kluci, shromážděte se tady okolo!" pokynul Louis všem klukům, ukazujíc směrem k nám.
Kluci se rozeběhli směrem k nám, ale jediný Roland byl úplně vzadu a v klidu si šel.
Věděl jsem moc dobře, že už mě nemá rád. Bylo to jasné, ignoroval mé příkazy a nemluvil se mnou v čas přestávky. Jenom tu stál a byl zticha, a jakmile potřeboval pomoct, zavolal si Louise.
„Tak, letní prázdniny dnes začínají, a to znamená žádná škola a-'' než Louis mohl doříct svou větu, kluci začali jásat z toho, že nebudou muset nějaký čas do školy. „Nejdřív nás nechte domluvit," zasmál se Louis.
„Dobře, to taky znamená, že fotbal tohle roční období končí. Velká většina z vás už půjde do osmé třídy! Není to skvělé?" vykřikl jsem a všichni na sebe zklamaně koukali.
„No tak kluci, nejste nadšení, že konečně dospíváte? Stáváte se slavnými fotbalovými hráči?!" dodal Louis a ostatní jen pokrčili rameny. Společně jsme se s Louisem podívali na skupinku kluků a zasmáli se. „Fajn, pryč s depresivními momenty. Je to náš poslední den, tak se trenér Horan rozhodl nám přinést pizzu!" zařval.
Skupinka kluků se usmívala a jásala, ale všiml jsem si, že tu nikde není Roland. Otočil jsem se dokola, abych ho našel.
Byl jsem překvapený, když jsem ho zahlédl u stánků s jídlem společně s dvěma známými obličeji, které jsem neočekával, že uvidím.
To má být vtip?
Pohled Zayna:
„Takže ty už jsi tu byl dřív, kámo?" překvapeně jsem se ho zeptal, když jsme si oba sedli na vysoké židle vedle stánku s hot dogy.
ČTEŠ
coach // niall horan [CZ]
FanfictionByl to jen fotbalový trenér mého bratra, tak proč jsem se do něj zamilovala? © All Rights Reserved - nialluur