coach // niall horan [CZ]

coach - {17}

|| sedmnáct // konečně ||

Pohled Nialla:

„Jak že se to jmenuje?" zeptal se mě můj táta.

Bylo pondělí, a protože moje letní volno ještě neskončilo a Alice už musela jít do práce, opravdu jsem neměl co dělat. A tak jsem se rozhodl navštívit svého tátu.

Moji rodiče byli rozvedení, a tak bylo docela těžké se vídat s oběma stejně, a to byl tak nějak důvod, proč jsem se s nimi neviděl moc často.

„Alice," řekl jsem. „Alice Clarková," dodal jsem později.

Nikdo z mé rodiny zatím o Alice nevěděl (kromě mého táty) a nebyla zrovna dobrá příležitost jim o ní říct, protože si stále mysleli, že chodím s Natalií.

Natalie nikdy nepřišla na naši rodinnou večeři nebo někam. Viděla mé rodiče jedině na nějakém svém večírku.

„Alice? Hm, to nezní jako úplně místní jméno. Není z Ameriky nebo odněkud?" zamyslel se táta.

„Má americký přízvuk, ale nikdy jsem se jí na to neptal," odpověděl jsem mu.

Alicina mamka byla stoprocentně Irka, bylo to poznat už jen vzhledově a i podle hlasu. Ale tenkrát, když jsem koukal na tu fotku s jejím tátou, tak on vypadal mnohem více jako Američan.

„To je zajímavé. Vypadá to, že máš tu dívku rád?" vzhlédl ke mně zvědavým pohledem.

Zasmál jsem se, sklopil pohled dolů na podlahu a přikývl. „Jo, je úžasná, tati," odvětil jsem. „Je vážně přátelská, má smysl pro humor a rozumím si s ní."

„Je to zvláštní, posledně, když jsem se tě zeptal, jestli máš rád Natalii, tak si jen přikývl a rychle změnil téma," zavzpomínal.

Můj táta mě až moc dobře znal.

„Uh... jo, tenkrát to bylo jiné, ale teď je to o hodně lepší, Natalie byla moje první přítelkyně po mé pubertě," zavtipkoval jsem.

Už jsem dříve zmiňoval, že jsem za svůj život pouze dvě přítelkyně. Tu první jsem měl asi okolo čtrnácti let, ani jsem si nebyl jistý, jestli mě za svého kluka brala. Docela doufám, že ta třetí už by mohla být moje poslední.

Táta se mé hloupé větě zasmál a podal mi hrníček naplněný horkou kávou. „Ah, synu, tím jsi chtěl říct, že Alice bude tvoje druhá přítelkyně po pubertě nebo co?" přidal se ke vtipkování.

„Nebo první holka, kterou doopravdy miluju."

Pohled Alice:

„McKinley, tohle je Harry. Dost často tu rovná zboží na police, takže se s ním nejspíš moc často neuvidíš," řekla jsem možná trochu otráveně.

Pondělky nikdy a vůbec nebyly moje dobré dny, ještě ke všemu mě dnes vedoucí pověřil, abych ji tu provedla a všem představila.

„Ahoj, jsem Harry," usmál se na ni Harry a zdvihl před ni ruku, aby si s ní mohl potřást. Přímo ji očima hypnotizoval, avšak to, jak se ona chovala, mě málem donutilo zadusit se vlastní slinou.

„Jsem McKinley, ráda tě poznávám!" její hlas byl mnohem víc písklavý, určitě ho měnila jen kvůli Harrymu.

Už svou práci nenávidím.

Harry se na mě podíval, když jsem konečně promluvila. „Um, myslím, že bys už měla jít na směnu. Už víš, kde právě teď směnu máš, ne?" zeptala jsem se jí.