coach // niall horan [CZ]

coach - {11}

|| jedenáct // malé, černé šaty ||

Pohled Alice:

@Real_Liam_Payne Vám poslal/a tweet.

@AliceInClarkland Vidím tě.

Mé oči se přesunuly na mého bratrance, sedícího přímo přede mnou, a začala jsem se smát. „Bylo to vážně nutné, Liame?" zakřičela jsem.

Liam se začal smát se mnou a přikývl. „No co? Právě sis založila Twitter, Alice! Je to takové malé oznámení všem mým followerům," mrkl na mě a já nad ním zakroutila očima.

„Liame, děláš jako bys měl deset tisíc followerů," posmívala jsem se mu.

Otevřel pusu a řekl mi uraženě: „Včera jsem překonal tisíc followerů. Doufám, že jednou budu slavný a budu jich mít miliardu," zatřpytilo se mu v očích.

Nevím, jestli to myslel vážně nebo ne, na druhou stranu - byl to Liam.

„Umíš zpívat, třeba se ti to jednou splní," povzbudila jsem ho.

„Eh, jen jsem se zasnil. Pochybuju, že bych se někdy stal slavným," povzdechl si. Podívala jsem se na něj a on pokračoval. „Sotva jsem měl kamarády na střední, proč si myslíš, že bych měl mít pravé fanoušky?"

Nikdy jsem neměla ráda bavit se s Liamem o vážných věcech, ale když už k tomu došlo, vždy sám sebe shazoval a bylo mou povinností mého bratrance povzbudit, než se uzavře do sebe.

Jo, kluci se taky dokáží přestat bavit a uzavřít se!

„Liame, zapomeň na ně. Sám jsi řekl - právě jsi překonal tisíc followerů na Twitteru! Ti všichni jsou tví přátelé," radila jsem mu a on na to jen pokrčil rameny. „Oh a neboj, já jsem Liamova fanynka!"

Zasmál se mým slovům a zakroutil hlavou. „Ne, říkáš to jen proto, že jsi moje sestřenice!" nenechal si poradit.

„Prostě si to přiznej, Lee," smála jsem se.

Pohled Nialla:

„Dokážeš to, Nialle," říkal jsem si pořád dokola sám pro sebe a dodával si tím trochu naděje.

Vždycky jsem si myslel, že rozejít se s ní bude jednoduché, ale bylo to ještě těžší, než jsem si myslel.

Co jí řeknu? ''Oh, rozcházím se s tebou, protože jsem se zamiloval do tvé nepřítelkyně." ne, to určitě není správné.

Možná nějaká výmluva? ''Mám teď nějaké rodinné problémy.'' ne, to je naprostá kravina.

Hlasitě a nervózně jsem polkl a spláchl záchod, aby si Natalie myslela, že jsem byl na záchodě.

„Konečně jsi tu! Jennifer mi právě volala, pozvala nás na večírek svého bráchy, potom tam půjdeme," mrmlala Natalie a její oči se nesoustředily nikam jinam, než na mobil.

Opřel jsem se o zeď a zkřížil si ruce na hrudi. „Uh, Natalie, musíme si promluvit," teď už opravdu nervózně jsem si skousl ret a ona se rychle podívala na mě.

Přikývla. „Můžeme si o tom promluvit v autě? Potřebovala bych-''

„Natalie, tohle je vážné. Týká se to našeho vztahu," řekl jsem klidně. Moje srdce začalo bít tak, jako ještě nikdy, ale to jsem mohl čekat, budu mít nejspíš problémy po tom všem. Zaprvé, moji práci jsem měl jen díky ní a zadruhé, chystal jsem se ublížit Natalii - neměl jsem rád, když jsem musel zlomit holce srdce.