coach // niall horan [CZ]

coach - {16} ii

|| šestnáct – druhá část // náladová Alice ||

Pohled Alice:

„Alice, tohle je McKinley, je to naše nová kolegyně z práce!" odvedla Alexis tu dívku od pryč Nialla (díkybohu, že to udělala) a postavila ji přede mě. Nejradši bych se zabila, když jsem spatřila, jak McKinley vypadá.

Měla hnědé vlasy, konečky mírně vlnité, těsně pod ramena. Její opravdu dlouhé řasy jí jasně zvýrazňovaly její safírově modré oči. Byla podobně vysoká jako já, ale byla oproti mně až hrozivě hubená. Vypadala trochu jako Barbie v reálném životě.

Potom jsem si také všimla, že její levé oko bylo trochu červené a napuchlé. Vsadila bych se, že by bylo ještě víc červené, kdyby na sobě neměla napatláno snad kilogram make-upu. O to jsem se ale nezajímala.

Žárlivost mi dávala moc dobře najevo, že byla až moc perfektní a nebylo možné, že bych zajímala Nialla více já, než ona. Ještě ke všemu s námi bude pracovat a Harry na ni určitě bude moci oči nechat. I když jsem Harryho nemilovala, tak mi právě toto na něm nejvíce vadilo.

„Oh, ahoj! Ty musíš být Alison?" její hlas byl opravdu pisklavý a její přízvuk byl vážně podobný někomu, koho jsem znala. Ale na tom teď nezáleželo, na čem záleželo, bylo to, že si spletla mé jméno i přes to, že ho před pár sekundami Alexis řekla správně.

„Je to Alice," opravila ji Isa a McKinley jen přikývla. „Oh promiň... ráda tě poznávám, Alice! Jsem McKinley," nastavila přede mě svou ruku, a když jsem jí podala tu svou, silně s ní potřásla.

Nechtěla jsem věnovat pozornost jí, ani ničemu, u čeho jsem se cítila nejistá, takže jsem se rychle podívala po Niallovi a všimla si, že už našel Louise a mluvili spolu pár kroků od nás.

Polkla jsem a otočila se zpět k McKinley. „Nápodobně... ráda tě poznávám. Doufám, že se zítra uvidíme v práci," usmála jsem se.

„Jasně, zítra v práci ti Alice všechno ukáže a snad se staneme všechny dobrými kamarádkami!" vykřikla Alexis.

„Jo... doufejme," zamumlala jsem.

„Hele, Niall je tvůj přítel?" zeptala se z nenadání McKinley. Ukazovala rukama na něho a ve mně zase začínal projíždět pocit žárlivosti.

Už jsem se na Nialla nedívala a stále se koukala jen na ní, ale ani jsem se neusmála. „Ty ho znáš?" byla jediné, co jsem řekla místo toho, abych odpověděla na její otázku.

Místo odpovědi od McKinley jsem se dočkala odpovědi od Alexis. „Oh, zná ho, protože dneska jsme já, Isa a McKinley procházely okolo fotbalového hřiště a na tom hřišti byli Louis a Niall!"

Počkat, co oni tam dělali?

„Potom nás Niall nejspíš neviděl a kopl do míče, jenže kopl tak silně, že se trefil McKinley přímo do oka!" dovyprávěla.

Chtěla jsem se tomu zasmát, ale to by asi nebylo moc přátelské, tak jsem alespoň předstírala, že jsem se starala o to, jestli byla v pořádku nebo ne.

„Ou... a jsi už v pohodě?" zeptala jsem se jí a dívala se na ten červený flek okolo jejího oka.

Usmála se na mě. „Jo, děkuju za optání! Mohlo to být horší, ale Niall mi co nejrychleji přinesl led," skoro jsem se nad jejími slovy udávila, ale nakonec jsem se jen podívala na Alexis a Isu, které jen přikyvovaly směrem k McKinley.

Moje dvě kamarádky věděly o tom, jak jsme to mezi sebou s Niallem měli a úplně v pohodě nechaly tuhle ''perfektní'' holku, aby mi brala mého kluka. Niall sice tak úplně nebyl můj kluk, ale nebylo to fér.