coach // niall horan [CZ]

coach - {12}

|| dvanáct // vzpomínky ||

Pohled Alice:

Mé oči se pomalu otevřely a rozkoukávaly se. Zpozorovala jsem, že tohle není můj pokoj, a urychleně vylezla z postele a stoupla si, jenže když jsem to udělala, zamotala se mi hlava a já se okamžitě rozběhla do dveří od koupelny, kde jsem znovu vyzvracela všechno, co jsem včera vypila.

Moc dobře jsem věděla, že to je pití ze včera, protože vše, co jsem vyzvracela, bylo pití Cherry Bombs. Hrozně jsem litovala, že jsem včera pila, jelikož jsem absolutně nevěděla, kde to sakra jsem. Nic jsem si ze včerejška nepamatovala.

Posadila jsem se vedle záchodu a pak jsem si prohlídla sama sebe. „O můj bože, kde jsou moje šaty? Co je tohle?" dotkla jsem se šedých, velkých tepláků a jasně bílého trička, které jsem měla na sobě. Kdybych mohla, nejradši bych sama sobě nafackovala.

Nejen že jsem byla v nějakém cizím pokoji, ale ještě ke všemu jsem na sobě měla klučičí oblečení - což mohlo znamenat jen jednu věc: Buď někdo využil toho, že jsem byla opilá, anebo byl někdo natolik hodný, že mě vzal sem a já tak nemohla vyvést nic horšího.

„Můj bože, Liam," vydechla jsem, vstala a spláchla záchod, a pak jsem se vydala zpět do pokoje. Nějak jsem zapomínala na to, že mám kocovinu a že mě bolí hlava, jako kdybych v ní měla tisíce střepů.

„Au, do prdele," sedla jsem si na okraj postele a projela si rukama ve vlasech.

„Na, nepij furt to samé, akorát se rychleji opiješ. Zkus tohle," podal mi Zayn nějakou skleničku s barevnou tekutinou.

Podíval jsem se na Liama, který se smál nějakému vtípku. Harry si povídal vedle s Louisem a oba dva byli naprosto namol. „N-Nemůžu, potom bychom byli všichni opilí," odstrčila jsem skleničku od sebe.

„No tak, Alice, já vím, že ty to potřebuješ. Cherry Bombs ti pomohli hodit za hlavu nějaký ty kraviny, kterých si potom litovala, pomůže ti to," nedal se a já se na něj podívala. Podával mi nazpět skleničku, a tak jsem ji prostě vypila.

Tohle bylo všechno, na co jsem si vzpomněla.

Proč jsem zase věřila Zaynovi? Ale počkat - tohle nebyl Zaynův pokoj, on měl totiž okno a tím bylo vidět do mého pokoje.

Sakra, kde je můj telefon?

Kdybych si stoupla, tak by se mi zase zamotala hlava, takže jsem jen začala zkoumat pokoj očima. Zahlédla jsem své černé šaty a vedle nich byly i boty na podpatku. Pomalu a opatrně jsem se zvedla a namířila si to k nim. Když jsem je zvedla ze země, všimla jsem si i mého náhrdelníku, protože jemně zacinkal. Ale můj mobil nebyl k nalezení.

V tom jsem si uvědomila, že já sama si svůj náhrdelník a můj makeup nemohla dát pryč sama, jedině že bych byla natolik opilá, že jsem si to zase nepamatovala?

„Ty už jsi vzhůru?" můj dech se zastavil, když jsem zaslechla otevírání dveří, a skoro jsem odpadla, když se ozval ten hlas.

Pomalu jsem si stoupla a snažila se zaostřit na osobu, která tu stála.

Modré oči a špinavě blonďaté vlasy. Dost se mi ulevilo, ihned nato jsem sklopila pohled dolů.

„Můj bože, ne," znovu jsem si projela rukama ve vlasech a sedla si na kraj postele, přičemž jsem ignorovala jeho přítomnost.

Jak jsem se ocitla u Nialla? Myslela jsem si, že i když jsem byla opilá, tak jsem moc dobře věděla, že jsem se od něho musela držet dál, než mě s ním uvidí jeho přítelkyně. Ta by mě na místě rovnou zabila.